Seznamte se : Kriza

Ano, tento článek považujte za nechutnou reklamu. Celou dobu se tu my snažíme pro vás, tak to by bylo, abychom si to taky trochu neužili. Jste-li také jedním ze spoluautorů tohoto blogu, neváhejte a klidně se také představte ve vlastím článku, či rozhovoru... Pokud zatím nedosahujete dostatečné schizofrenie, jako já, klidně požádejte o rozhovor kolegu.

Patrně už všichni víme, že jsi založila A-tlupu, jaké byly důvody a jak to tady chodí. O tom se ale dneska bavit nechceš, co bude teda dnešním tématem?

Po dlouhé době bych ráda upozornila na svůj osobní blog radiliste.blogspot.com, který teď nějakou dobu upadal v zapomnění. Hlavní aktivitou bylo propagovat Tlupu, což se myslím podařilo, a nyní je čas přihodit sem tam odkaz také na vlastní stránky.

Ano, tvoje stránky už skoro vypadaly jako mrtvé. Jeden by řekl, že tě to po těch pěti letech přestalo bavit.

Bavit mě to nepřestalo, jen jsem za tu dobu poněkud povyrostla. Každý se vyvíjí a protože já jsem výjimečně nezačala jako pixelkový blog s tisíci okopírovanými obrázky, který se stěhuje z adresy na adresu, ale od začátku jsem se snažila psát smysluplně o tom, co se kolem mě děje a co mě těší, či netěší, vydržel mi stejný styl poměrně dlouho. Svým způsobem to byl vlastně deníček, který byl zašifrovaný v básničkách a tak si v něm kousek toho kouzla mohli najít i jiní.

Zjistila jsem ale, že rýmovat dokážu jen za nepřízně osudu, která se mi teď nějakou dobu (klepe na dřevo) vyhýbá. Roky se sešly a já už nejsem plná pubertální rozervanosti, jako Nohavicova Básnířka. Chvíli jsem tedy musela hledat, o čem psát. Mám-li co říct.

A našla jsi? O čem si na tvém blogu budeme moci počíst? 

Obsah vyplývá opět z toho, kdo jsem a kam se ubírám. Jsem ptáče čerstvě vylítlé z domu a poprvé řeším ony "dospělácké" problémy. Hlavu mám plnou otázek, jak udělat to či ono, jak vyjít s financemi a co ze mně jednou asi bude. Někdy si naivně nabiju ústa, něco se mi podaří vyřešit. Ráda bych diskutovala s ostatními, jak to mají zařízené oni, jestli jim to přijde důležité a jak se oni v podobných situacích zachovali. Puberťáci si teď nejspíš strkají prsty do krku, ale je to taková snaha začlenit se do společnosti. Je to asi zklamání, ale postupem času se z otázky "Jak být co největší rebel?" stane otázka "Jak ušetřit na to, abychom se ve volném čase mohli jako rebel tvářit?" Přesto postupem času zjišťuju, že reálnej svět je plnej horších svinstev a stanete se mnohem větším drsňákem, když budete bojovat s usazenými kaly. Troufnete si na to se mnou?