Seznamte se: Uajiii

Proč jsi nepočkal, dokud ti ty otázky nakonec nepošlou?

Protože nejsem trpělivý tvor, kolikrát ti to mám říkat. Vždyť jsem se narodil ve znamení berana, ti nejsou, nebudou a nebyli trpěliví nikdy. Navíc si mohu tohle aspoň v klidu předepsat a nakonec ještě počkat s odesláním, dokud mi nervy nepřetečou úplně.

Kittanya: A přesně na to jsme vsázely!! :-D

Že vám není hanba!

Mno dobře. Tak jim pověz pro začátek o té tvé představě.

O mé představě... To bych se musel vrátit do mého juvenálního období. Bylo mi tak čtrnáct, co jsem děsně žral knížky typu „udělejte tohle a budete spokojení, bohatí a šťastní“. V nějaké knize pak psali, že si máme vypsat 100 přání, která chceme, aby se nám splnila. Není zas tak těžké vypsat 100 přání, když už se do toho člověk dostane. Jedno z nich znělo nějak takhle... aby se mnou mladá fronta udělala dvoustránkový rozhovor v kavárně. Mno, a co mi holky z tlupy kdysi napsaly, že se mnou udělají rozhovor, tak jsem jásal! Řekl jsem si, že i když nebudeme v kavárně, dám si tady u počítače dobrou kávu a budu si nakonec představovat, že jsem po ránu v kavárně Bajer a mám se dobře.

Kittanya: I poslední přání ti můžeme (teoreticky) splnit. Máš nějakou oblíbenou kavárnu? Jakou máš neraději zmrzlinu a kolik dokážeš zpracovat kopečků na jeden zátah?

Má oblíbená kavárna je právě starý Bajer v Pardubicích- je tam příjemně zašlá nóbl prvorepubliková  atmosféra. Večer hrají na piáno, ráno pouští německé rádio a hlavně! Hlavně mají výlohu přes celou stěnu. Mají tam tři stolečky, které jsou většinou jako první obsazené. Čekal jsem celý rok, než jsem jeden chytnul prázdný. Náležitě jsem se pak rozvalil a ukazoval z výlohy mou vybojovanou první metu v kavárně Bajer. Jinak co se týče zmrzliny- nejraději mám jablkovou se skořicí, ale dlouho jsem ji neviděl. Kopečků spořádám nekonečně mnoho, i když pak ... mno však víte.

Kittanya: Pardubice? To je kúsek… Možem udělat zmrzlinový Tlupozcuk :-D

A jak to vypadá nyní?

Teď? Teď je to katastrofa. Bliká mi tu stále ajsko, kafe nemám a desátá pomalu odbije. Ale ještě bych se vrátil k té stovce přání. Tehdy jsem si na papír vypsal jen ta opravdu důležitá přání a musím říct, že jsem si v ten čas (seznam jsem dávno již ztratil) už nějaká škrtnul- takových patnáct určitě. Mno není to krása mít patnáct splněných přání, která vám ve čtrnácti přišla životně důležitá? Je to takový trapně milý, ale když byl člověk mladší, spousta věcí se jevily životně důležitými.

Kittanya: Jaké tajné přání, které má málo k tomu, aby bylo spolněno, ale stále ještě svítí na papíře, máš?

Kdybych jen ten papír našel! Jinak já bych si toho přál. Ale svá přání nemohu říct nahlas. Zaprvé by se nesplnila a za druhé mám takovou blbou vlastnost, že si přeji doopravdy hodně, ale nikomu nic neřeknu a tajně doufám, že někdo z jemných náznaků pozná, co chci. Na Vánoce nechávám na stole otevřené prospekty a podobně. Někdy to funguje, někdy ne. Většinou ne.

Kittanya: Musíš okatěji. Teď už vím, že nejen chlapi sú natvrdlí.

Ty zase hraješ na sentiment. Raději všem vysvětli, proč se tvůj blog jmenuje uajiii. Jak jsi k té změti písmen přišel?

Zaprvý, uajiii není změť písmen, je to řev, který vydává Tracyho tygr, když se protahuje. Tracyho tygra napsal William Saroyan a v době, kdy jsem si zakládal blog, mi uajiii přišlo jako nejlepší název, kterým ho mohu pojmenovat. Do toho citoslovce se vejde hodně- je to řev i líné protáhnutí páteře, je to povzdych, když poprvé potkáš svou lásku (zas jsem sentimentální)... Tu knihu jsem už pět let nečetl- proto teď nemohu dostatečně vysvětlit, co se v citoslovci uajiii skrývá. Ale příběh Tracyho tygra je plný snového světa a naděje. To jsou dobré věci, tak proč si je nepřivlastnit i do názvu blogu?

Kittanya: Zařveš nám jako Tracyho tygr při Tlupozcuku, nebo alespoň v tej kavárně, co budeme okupovat? Můžeš tak trochu písemně připodobnit, jak řve Uajiii „uajiii!!!!“?

Nezařvu:D Já mám v reálném světě jalový hlas, takže by to pěkné nebylo. Také mám rozmáchlé gesty rukama a  když mě něco zaujme, mluvím nahlas, ale nezařvu. Leda kdybyste mi skříply prsty ve dveřích!

Kittanya: Takže na prstíčky jsi háklivý… No neboj sa.. My už to z Tebe nějak dostanem ;-)

A co obsah tvého blogu, je plný snového světa a naděje?

To jsou mi otázky! Ještě že v kavárně nesedíme a ty jsi já a ne někdo jiný- musel bych ti za takovéhle otázky dát facku. Každopádně někde na internetu koluje popisek „nejlepší surreálný blog v okolí“, nebo podobně. Nemyslím si, že bych měl surreálné zápisky... možná ty fotky u mě v galerii k tomu mohou svádět, ty jsou takové jiné.

Kittanya: A stejně si pro tu facku hrdě půjdu. Podle čtení Tvého blogu soudím, že někde na něm máš kus svého velkého snílkovského já. Prozradíš čtenářům, které to je, nebo už si protahuješ prsty?

Ten můj blog je ošemetná věc...jádro celého blogu tkví v zápiscích o Důlině,  co se mi tady u nás přihodilo a jaké to bylo kdysi, když jsem byl malý. (A právěže mi přijde, že tuhle část zanedbávám, proto nevím, jakým směrem se mi blog hne.) Takže kdyby mé psaní obsahovalo „snílkovské já“, hledal bych ho v Důlinské a dětské části mého blogu.

Kittanya: Divil by ses, ale přesně tam jsem ho hledala. Takže jsem se trefila…

Mě se líbí.

Mě také, ty jsou, myslím, hodně dobré. Jiné, ale dobré.

Kittanya: Na jaké jsi nejvíce pyšný? (Ať víme, kam směřovat hlavní voj komentářů…)

Teď se na to koukám a taky tam mám fotky vysloveně debilní... ale mě osobně se líbí třeba Tři Mozartové nebo Velká obluda s tisíci nohama je taky taková pěkně hnusná...

Kittanya: Tlupo, hrrrr na Mozarty a Obludy! 

 A co tvé zápisky, ty nejsou dobré?

Jo chlape, to já nevím. Jsou asi normální. Ty máš  (já mám) jediný štěstí, že se obklopuji samými bláznivými lidmi, u kterých není nouze o veselou historku. Na druhou stranu cca od prosince se obsah mého blogu otočil vzhůru nohama (politici říkají, že nastala programová změna) a i myšlenka mého blogu je teď jiná, než když jsem začínal a psal o kamarádech, o Důlině a tak...

Kittanya: Lidé se mění, časy se mění. Na co se ještě můžeme těšit, máš pro nás nějaké překvapení?

Překvapení nemám žádná, ale v hlavě mi jedna myšlenka stále tlačí, chodím pořád okolo ní a prohlížím si ji ze všech stran, ale říct ji nahlas nemohu. Protože co kdybych z té myšlenky chtěl udělat  právě to překvapení?

Kittanya: A já to z něj nedostanu… A nedostanu… Nebo dostanu?

Jaká je myšlenka tvého blogu?

Nevím, rozmělnila se mi mezi písmenka a vpila do barevného pozadí, třeba tu myšlenku někdy najdu.

Kittanya: Až ji najdeš, tak si ji nech pro sebe, jinak bude pro nás zbytečná.

To je pravda- bylo by to jako prozradit know how recept becherovky nebo zjistit, jak hodně plastická je Angelina Jolie- některé věci lepší nevědět.

Už jsi zas sentimentální.

Kittanya: Každý je v jistém smyslu sentimentální….