úterý 29. března 2011

Konec

Ha, autor zešílel a ve třetím příspěvku ukončuje blog, takže všechny další příspěvky budou jenom jeho fotky. No nazdar.
Nezešílel jsem, ale pokud nevezmete v potaz to, co popíši v této části, obávám se, že to konec bude. Tento blog se stane jen dalším zářezem v pažbě pachtění se za nějakým kouzelným instantním receptem na úspěch. Neexistuje významnější bod na Vaší cestě za štěstím, a pokud jej budete ignorovat, všechny další příspěvky nebudou k ničemu. A to je ve srovnání s fotkami mé osoby už co říct.
Jak už jsem říkal, každý člověk má mozek, i když se toto tvrzení u některých jedinců může zdát zatíženo určitými pochybnostmi. O různých funkcích tohoto orgánu se budeme na blogu ještě hodně bavit, ale jednu věc je třeba si říci hned na začátku. Náš mozek, či spíše naše chápání, vnímání reality, má dvě části. Emocionální a rozumovou. A právě tady začínají problémy.
Toto rozdělení naší „hlavy“ dokáže být nekonečně kruté. Ve chvílích, kdy se nám svět zdá jako nepřátelské místo, máme pocit, že jsme ti nejhorší pod sluncem a že nikdy nemůžeme uspět, staví se naše emocionální já proti nám. Stahuje nás do propasti, ze které, pokud nevíme jak, se jen velmi těžko uniká. A co v tu chvíli dělá naše logická polovina? Snaží se nám to rozmluvit, že určitě není tak zle? Vůbec ne! Naopak, v takových chvílích spíše využíváme náš rozum k tomu, abychom „logickými argumenty“ vyvrátili tvrzení těch, kteří se nás snaží nějak utěšovat a přivodit nám lepší náladu. Ať už schválně nebo bezděčně, jak poznáme později.
Jinou stranou mince jsou právě veškeré motivační knihy, nahrávky, školení, doplňte sami. Pokud si někde přečtete, že takto a takto můžete dosáhnout toho a toho, vnímá tyto informace Vaše logická polovina. Po světě chodí velmi mnoho lidí, kteří prolézají jeden motivační „kus“ za druhým, vždy je to na chvíli popožene, ale ve výsledku se jejich život vrátí opět do starých kolejí a k hledání dalšího „kusu“. Proč tomu tak je? Protože motivační informace zůstaly před branami emoční části jejich osobnosti. Pokud zaručené návody z knih nepřijme Vaše emoční já, téměř ve sto procentech případů toto Vaše já způsobí, že couvnete. Ať už na úplném začátku, nebo po prvních pokusech, ale couvnete. V jednu kritickou chvíli přijdete na to, že tyhle návody jsou tu pro jiné lidi a pro Vás prostě fungovat nemohou. Sám jsem si tím prošel.
Pamatujte si, prosím: můžete něco dokázat, jen pokud jsou Vaše „srdce“ a „hlava“ v souladu. Pokud má jedna část svou pravdu a druhá zase svoji, skončí to tragicky. Buď něčeho dosáhnete, ale za takovou cenu, že se citově utrápíte, nebo budete o něčem vnitřně přesvědčeni, ale rozum Vám vysvětlí, že je to vlastně totální hloupost. Dokud se ti dva hádají, nemůžete vyhrát. Vyhrají jen Ti, kteří se Vám snaží prodat zaručenou informaci „jak na to“, protože ti vyhrávají už v okamžiku, kdy za jejich informace zaplatíte, na rozdíl od Vás.
Pokouším se lidem vštípit jednu základní myšlenku, a sice že všechny přednášky (i ty moje) a knihy jsou k ničemu, pokud nedodržíte první pravidlo výstavby úspěchu. Jak takové pravidlo vypadá? Takto:



Nemusíte být studovaný architekt, abyste pochopili, že je třeba stavět od základů vzhůru. Proto bude nejprve mým cílem vybudovat ve Vás dostatečnou víru v sebe sama a svůj úspěch, k tomu, abyste pak bez obav mohli dojít k činům, které jste zvolili jako vhodné.
Pokusím se zapůsobit na obě Vaše já, tak, aby se logická polovina nasytila fakty a důkazy a zároveň emocionální získala skutečný pocit, že to může fungovat i pro Vás. Všechno, co v této knize zmíním, vychází z mého života, ne z jiných knih, které bych bez rozmyslu papouškoval. Nejsem žádný superman. Nejsem celebrita, boháč nebo talent od Boha. Jak poznáte v průběhu knihy, byl jsem možná ještě větší katastrofa než mnoho jiných. A přesto jsem to dokázal. Vy to dokážete taky, pokud budete chtít.
Budu se snažit maximálně Vás tlačit do malých dílčích činů, které budou nejen ilustrovat účinnost mých tlachů, ale měly by zároveň krůček po krůčku odbourávat případný strach z toho, že něco konečně sakra uděláte, a strach, zda to náhodou nebude mít negativní následky – jak jsem zjistil, tyto dva strachy zabíjí asi nejvíce snů a životů. Nebudu se příliš zabývat postojem, protože z osobní zkušenosti vím, že jakmile vytvoříte základy, postoj přijde sám.
Tento postup se mi zdá vhodnější a hlavně účinnější než postup, který označuji termínem Totem pozitivně myslících:


Nekritičtí vyznavači pozitivního myšlení se snaží tímto totemem utlouci každého, kdo se dostane do jejich spárů. Postoj označují za alfu a omegu všeho – kdo myslí pozitivně, tomu úspěch přímo prší do kutlochu, i kdyby sám nechtěl. Osobně mi to všechno přijde – a že jsem byl totemem hodně dlouho zatloukán do země – jako kdybyste chtěli z koně udělat krávu tím, že mu na hlavu přivážete rohy. Je to jen povrchní úprava. Zástupy lidí s vírou v lepší život naočkováni tvrzením o zázračnosti pozitivního myšlení se uzavírají do umělé krusty neprůstřelného postoje. Jenže když je tohle všechno jen na povrchu a uvnitř zůstává víra ve vlastní neschopnost, stejně se to projeví a na vrchol totemu nikdo nevyšplhá.
První krizový okamžik přichází, když se tento rádoby postoj dostane do konfliktu s tím, čemu člověk opravdu věří (rozuměj ne tomu, co si násilně vsugeroval). V takovém případě téměř vždy vyhraje hluboko zakořeněná víra nad uměle pěstovaným postojem. Myslím, že toto místo je hřbitovem největšího počtu „zázračně“ pozitivně myslících. Pokud už postoj víru překoná, následný čin může a nemusí vést k úspěchu. První případ je samozřejmě radostně přijat a oslavován jako důkaz účinnosti pozitivního myšlení, ale jen cesta do pekel je dlážděna mramorem. Jestliže namísto úspěchu přijde neúspěch (nebo přijde neúspěch po prvotním úspěchu), doma vypěstěný pozitivista se opět dostává do těžkého konfliktu se svou vírou, a máme zde klasický obrázek člověka, který to po pár pokusech prostě vzdá.
Myslím, že je mnohem lepší budovat pyramidu úspěchu od základů, než se pokoušet vyšplhat na totem postoje. Dá to sice o něco víc práce, ale výsledky jsou až překvapivě lepší a navíc z pyramidy není tak snadné sletět. Jakmile si osvojíte víru a čin, základy úspěchu, můžete z nich vycházet v jakékoli životní situaci a uspějete. Pokud byste raději šplhali na totem, tento blog, obávám se, nebude pro Vás.
Rád bych zdůraznil, že neodsuzuji pozitivní myšlení jako takové. To vůbec ne. Naopak, o pozitivním myšlení se v tomto blogu také budeme bavit. Ale jen opravdu nerad vidím, když si někdo plete účinky pozitivního myšlení s účinky lektvaru druida Panoramixe.
Tak, popsal jsem Vám, co se s Vámi budu snažit provést. Pokud jsem Vás ještě stále neodradil, můžeme se pustit do rozboru deseti chyb, které Vám zaručeně zabrání v čemkoli uspět.

2 komentáře:

  1. Pracovat s dospělými je ještě horší než s dětmi, v tomhletom ohledu. Ale ten článek sa mi bodnul, upřímně řečeno. Též su v takovém to dilema, co dál :-)

    OdpovědětVymazat