Teta Irma radí: Naučte se mluvit I

 Kdo se ptá, dozví se

Pořekadlo "Nebuď zvědavá, budeš brzo stará." je určeno pro (pavlačové) klepny (většinou) důchodkyně, které mají neuvěřitelné schopnosti strkat svůj nos do cizích záležitostí tak, že opravdu stárnou, neboť se natolik zabývají cizími, že zapomínají na své. Bohužel tímto pořekadlem se nevědomky řídí velká část lidí naší společnosti. A právě tato část lidí naší společnosti je, mnohdy právem, považována za, po biologicku řečeno, recesivní. Zjednodušeně řečeno, jsou to ti, kteří se neumí uplatnit. Teta Irma vždycky říká: "Máš pusenku, zeptej se, na to ji máš."


Ústa můžeme použít na přehršel věcí, jako je mluvit, líbat se, olizovat, vyplazovat jazyk, ale taky držet jazyk za zuby. A pro ty, kteří něco neví, a to je dost svízelná situace, je špatnou taktikou.
Ústa jsou vynikající zbraní proti nevědomosti, protože se umí na tuto nevědomost zeptat. Pak jsou ještě situace, kdy dotyčný zná až příliš a příliš také mluví, toto bude rozvinuto v příštím bodě. Avšak ta dominantnější polovina lidí, tedy ta, která je zvědavá a moc se doví, se neumí správně dotázat. Existují dva nejzákladnější typy otázek. Pojďme si je společně projít a naučit se je využívat v náš prospěch.

a) Otevřená otázka.
Je to otázka, na kterou nelze odpovědět jen slovy ANO a NE. Tuto otázku ti chytřejí používají vždy, když chtějí někoho vtáhnout do hovoru, když z tázaného chtějí v hovoru vytáhnout co nejvíce informacíí a použijí ji vždy když chtějí, aby tázaný přemýšlel nad jejich rozhovorem. To je velice důležité vědět, neboť mohou nastat situace, kdy se potřebujeme dozvědět co nejvíce informací a nebo chceme, aby dotyčný přistoupil na naši nabídku.

Jak tvořit otevřenou otázku?
Otevřené otázky zásadně nezačínáme slovesem: Máš? (ano/ne), Chceš? (ano/ne), Půjdeš? (ano/ne).
Chceme-li se víc dovědět, musíme přidat něco navíc. Před sloveso vždy přidáme nějaké příslovce, podstatné jméno, přídavné jméno apod.:
Co máš...?, Jaký chceš...?, Kdy půjdeš...?, ...

Příklady:
Pokud si chceme sjednat s někým rande a chceme, aby naši nabídku na výsost zvážil a hned nás neodpálkoval, neptáme se:
"Půjdeš se mnou do kina?" - ANO (v lepším případě), NE (většina lidí neví, jak reagovat)

Ale dáme si záležet. Protože získáme čas a také se můžeme dovědět o tom, na jaký film dotyčnou/ého pozvat:
"Na jaké filmy se nejraději díváš?" -  No, koukám raději na fantasy.
"Bezva! Zrovna dávají Hobita. O půl desáté to nestihnem, ale dávají ho ještě ve dvě, o půl paté, v sedm a o půl deváté. V kolik půjdem?" - Půjdem v těch sedm (v tom lepším případě) - nebo Dneska nemůžu, už něco mám (v tom horším případě).

Opět se neptáme uzavřenou otázkou (A máš teda zítra čas? Ano/Ne), ale zeptáme se otevřeně:
"Co máš zítra (pátek)?" - No, mám zkoušku z biologie (v horším případě) - Zítra nic nemám (v tom lepším případě)
"O víkendu už ti žádná zkouška nehrozí, půjdem teda v těch sedm večer nebo o půl desáté dopoledne a zvu tě na oběd?" - "Beru těch půl desáté i s obědem.

Pozn.: Pokud ta daná osoba s námi opravdu nechce jít, tak ani sebelepší otevřená otázka nás nezachrání.

 b) Uzavřená otázka. 
Je to taková otázka, kdy je nejjednodušší způsob na ni odpovědět slovy ANO nebo NE. Uzavřené otázky používáme tehdy, když se potřebujeme rychle dovědět nějakou informamci a nechceme ji rozebírat. Tehdy jako první slovo použijeme sloveso:

"Příjdeš v šest?" (Protože v pět ještě něco máš.) - Jo.
"Máš kondom?" (Netřeba rozebírat.) - Jo.
"Nechceš kousek pizzy?" (Tahle nám zrovna hrozně chutná, dlouho jsme se na ni těšili a nemáme v plánu ji nabízet. Ale slušnost je se aspoň zeptat.) - Ne, dík.

Už víme, jak se zeptat, podle toho, co se chceme dovědět? Nebojte se a ptejte se.

Kdo se NEptá, NIC se nedoví.

•