pátek 10. června 2011

Zápisky z Paříže - najdi se

Ahoj všem, drahá Krize se vám z cest v pořádku vrátila. Přivezla jsem si nůši zážitků a nejedná se pouze o dojmy ze slavných monumentů. O těch si povíme později a patrně en francais, ať má vaše učitelka taky radost (je mi úplně jasné, že to budete kopírovat do referátů, ale za svoji gramatiku neručím).
A co tedy ona slavná Paříž? Hlavní město dávné světové velmoci a pověstné hnízdo lásky i inspirace slavných umělců?

Paříž je špinavá děvka, vážení. První, čeho si ve městě všimnete, ať už dorazíte třeba na letiště Charlese de Gaulla, nebo na nádraží (Gare du Nord), je velikost. Než budete moci vystoupit, letadlo s vámi bude křižovat po různých mimoúrovňových křižovatkách, urazíte pár set metrů nad silnicemi, než konečně dojedete k hale. Nádraží je ještě horší, končí zde asi 5 nebo 6 tras metra, jsou zde vlaky a stanoviště autobusů. Nádraží má asi 5 pater, přičemž dostat se z jednoho do druhého, není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Architekt měl patrně bujnou fantazii. Nepomůže vám ani plánek, který z nějakého důvodu má tvar obdélníka, ačkoli nádraží je tvaru L.
A tu už se dostáváme k francouzskému značení obecně. Orientace v metru je celkem dobrá, i přes to, že v Paříži je 14 linek, které se navzájem často kříží, což zjistíte velice brzy při návštěvě jakékoli památky. Musíte si jen zvyknout, na pravidla "krysích stezek", kterými jsou jednotlivé stanice propojeny. Jestliže šipka je na zdi a směřuje k ústí tunelu, znamená to, že máte pokračovat stále podél oné zdi, ne někam zaplout. Když je v plánku nakresleno, že lze z A přestoupit na B a odtud na C, nedoufejte že v A najdete značený přestup na C, tak jsem například zmateně pobíhala po stanici Madeleine...
Co mě však málem stálo život, to jsou semafory. Semafor pro chodce tvoří panáček vymodelovaný z několika diod, a proto vůbec nezáří tak jasně, jako u nás. Oko mé slepé se vždy rozhlédlo a vida, že přechod je bez semaforu, už jsem se vrhala do vozovky...

Myslím, že české značení a orientační plány, jízdní řády apod. jsou ve srovnání se světem na vysoké úrovni. Co myslíte? už jste se u nás někdy ztratili při cestování cizím městem? Nebo je to jen tím, že naše značení už známe? Jaké máte zkušenosti z jiných krajů?

Další veselé historky z francouzské metropole budou následovat.

3 komentáře:

  1. Když jsem byla v Paříži před rokem (nebo to byly dva? Čas tak letí..), největší srandu jsme si dělali právě z těch přechodů :D Chodili jsme zásadně na červenou a štvali řidiče :D
    A také se mi zdála Paříž poněkud zmatená. Hlavně Louvre, tak jsem se za jedno odpoledne ztratila asi 10x :D Ale po dvou dnech už jsem si na ty jejich značky a popisky ulic zvykla... Je to asi jenom o zvyku.

    OdpovědětVymazat
  2. Do Paříže jedu teď v neděli, tak snad to přežiji ve zdraví :D

    OdpovědětVymazat
  3. Paříž je neodpornější místo, jaké jsem kdy navštívil. Tak špinavé, zasyflené, ohmatané, odporné město jsem si nikdy nedokázal představit ani v těch nejhorších nočních můrách. Všude bordel, špína, smrad a negři. Na ulicích nablito, nakáleno a namočeno na každém rohu. Pařížané jsou nesnesitelně protivní a arogantní. A všude negři, negři, negři - tlupy agresivních negrů, které vás obklíčí a dožadují se dvaceti euro a nějakou pseudoslužbu. Nikdy více!

    OdpovědětVymazat