Teta Irma radí: Naučte se mluvit II

Správně položit otázku tak, abychom přesně zacílili, jsme se naučili v minulém díle. Dnes se podíváme na účelný přednes našich argumentů pro lepší spolupráci.


Jistě už se Vám ve škole, v práci, na dětském táboře, doma, atp. stalo, že jste se potřebovali z něčeho vykroutit nebo jste po někom zrovna něco chtěli. Vždy záleží na začátku věty. To je první, co člověk naproti vám slyší a co první akceptuje. Ovšem rozlišujeme několik příležitostí, kdy to slovíčko říkáme: když něco chceme dostat, když chceme pomoc, když chceme uplatnit své zájmy. Dřív, než se do toho pustíme, zapište si za uši jednu veledůležitou větu:
Když chceme, aby nás někdo poslouchal a zpozorněl, OSLOVÍME ho. Každý snad prošel základní školou a každý slyšel paní učitelku: "Nováku, k tabuli!".


Podíváme se teď na pár vychytávek, jak si zpříjemnit nemilé situace:

Proč? - Protože. To je typická reakce lidí na otázku začínající slovem PROČ. Toto slovo je poněkud útočné a nutí tázaného si vymýšlet argumenty. Vzpomeňte si na chvíli, kdy se vás ptal pouliční prodavač: "A proč si to nechcete koupit?" Protože prostě nechceme. Ale když se vás prodavač zeptá: "Z jakého důvodu si myslíte, že je toto zboží pro vás neatraktivní?" Tak už prostě musíte přemýšlet o tom výrobku, ať už chcete, nebo nechcete. Slovo PROČ zní útočněji, než byste mysleli.

Když se nás maminka zeptá: "Proč jsi to nádobí neumyla." Tak ji prostě odpovíme: "Protože jsem zapomněla, no." Tuto otázku můžeme obejít dvěma způsoby. Tím prvním je vzít na vědomí, že to nádobí prostě není hotové a zeptat se slovíčkem Kdy? Kdo? A následně obejít tuto skutečnost:
"NEmáš teď náhodou co dělat" - Ne. (Vzpomeňte si na minulou lekci.) "Dobře, tak jdi na to nádobí. Nebo "Dobře, tak kdy umyješ to nádobí?" Vymýšlet si argumenty proti těmto větám je o dost těžší, a tak dotyčnému mnohdy nezbude nic jiného, než se do povinnosti pustit. Navíc jsme se ptali slůvkem KDY, což nás nutí přemýšlet ne o výmluvách, ale o čase KDY to uděláme.

Na školním výjezdě se kantorky rozhodnou, že se nebude dělat přestávka a rovnou se pojede na místo. V takovém případě není moc dobré se ptát PROČ? Skrátka PROTOŽE. Když se zeptáte: " Paní učitelko? Co brání tomu, abychom zastavili aspoň na záchod a na pití?" Paní učitelky si musí najít sakra dobré vysvětlení, když po vás chtějí jet s plným močovým měchýřem a žízeň vám dýchá do nozder. Na další argument, jakože nestihnete přijít včas, že je to zbytečné apod, si pak už umíte prosadit svůj názor.


Potřebuji... Je dost silné slovo. Většinu lidí nezajímá co potřebujete. Ale o to víc je musí zajímat, o co konkrétně jde. Místo "Potřebuju prachy, mami" je vhodnější říct "Prostímtě mami, když mi dáš teď peníze na ten školní výlet, zaplatím to hned přímo učitelce a nebudu je muset ukládat do třídní pokladny." Samozřejmě, že mamina už musí přemýšlet, zda je lepší ty prachy vyklopit hned a mít jistotu, že se zaplatí co má, než zacálovat později a nevědět, jestli to ta úča dostala. Navíc, čím delší věta, tím méně si maminka bude pamatovat její začátek.
"Mamko, když mi teď přispěješ na ty boty do tanečních, tak je ještě koupím za levno." Maminka spíš bude přemýšlet o tom, jestli se vyplatí koupit boty teď za levno, než jestli vám na to vůbec má něco přispět.

Obchodníci používají jemnější strategii, když po vás chtějí něco důležitého. Naslibují vám nějakou slevu a neřeknou: "K té slevě je potřeba, abyste napsali minimálně 200 SMSek" nebo "Musíte si poslat 200 SMSek, aby ta sleva platila."
Ale jen tak mimochodem řeknou: "Stačí si jen poslat 200 SMSek." To je přece brnkačka.

To se dá koneckonců využít i v práci. Místo toho, abyste řekli šéfovi: "Potřebuju Váš podpis, abych to mohl odeslat.", řeknete "Stačí jen Váš podpis a hned to odešlu."

To nemůžu, neumím, nezvládnu. Samý zápor. To jsou věty, které se dají obejít tak, abyste v konečné fázi nevypadali jako neschopní idioti. Když máme splnit nějaký úkol nebo nás někdo požádá o laskavost, kterou neumíme splnit, můžeme z ní vybruslit s grácií.
Vidíte ten rozdíl, když se řekne: "To nezvládnu." a "Bude to těžké, ale udělám vše, co bude v mých silách." První věta je plná negace, druhá věta je plná optimismu. Obě znamenají totéž. Pokud nechceme u ostatních vyvolat negaci, reagujeme opačně:
Neumím X Učím se rychle.
Nemůžu X Dělám, co můžu.
To nepůjde X Půjde to těžko. (Ale půjde to.)
Nezvládnu X Uvidíme, co zvládnu.
Nemám čas X Jakmile něco dodělám, pustím se do toho.

Ale. Slovíčko ale nedoporučuji používat, když se snažíme někoho přesvědčit. Protířečíme si a vzbuzujeme nedůvěru. Těžko takto někoho přesvědčíme. Lepší je místo ALE použít např. VŠAK, NICMÉNĚ.Zvlášť když někdo protestuje. Obchodníci používají taktitku Olovení-Uklidnění-Argumentace.

"Pojď mi pomoct s tou instalací."
"Nemám čas."
 "Ale vždyť to nebude na dlouho." - Tak je to špatně, když opomeneme, že chybí slovíčko PROSÍM.

Lepší je:
"Nemám čas."
"Jirko já vím, však je to jen na chvilku."


Na pořadníku je spousta slov, ale komu by se chtěl číst celý článek.

Příští téma: Asertivní reakce aneb jak někoho s grácií odpálkovat. 

Na příštím článku se budete podílet vy sami! Vaším bojovým úkolem je vymyslet asertivní, vtipnou a pohotovou rekaci na situaci, kdy se vás snaží někdo spražit. Čerpejte z vlastních i cizích zkušeností, ze seriálů, z knížek, ... Nejlepší hlášky zveřejníme v příštím článku.

PS: Pokud použijete něčí hlášku, je slušné jej citovat.