autorská tlupa

Dunky žalky a co dál?

2011-10-28T20:54:00.000+02:00

Milí čtenáři, děkujeme Vám za pozornost a za Vaši přízeň. Tlupa už dávno nevyhovuje době a potřebám náročných čtenářů, proto jsme se rozhodli spolupracovat na něčem zbrusu novém pod taktovkou Cirrat, Bilba a spol. Momentálně shromaždujděme to nej nej nej pro čtenářstvo, blogerstvo a ostatní obludstvo.
Cokoli, co se Vám na programech, článcích, systémech, atd. líbilo, prosím nezapomínejte, uložte v hlavě a co nejdříve připište pod tento článek. To dobré zachováme a ostatním se zabývat nebudeme, aby mohlo vzniknout unikum na věky věkův (myšleno obrazně, ale kdo ví?).

Veškeré připomínky, ideje, vzpomínky, zájmy, kritika a vše co s komunitou blogerů souvisí, zaznamenejte prosím pod tento článek, víc hlav víc ví a více hlav přitáhne.

Děkujeme a prozatím se loučíme.

Teta Irma ví, jak na noční můry II

2011-09-10T23:21:00.010+02:00

Noční můra a cesta k hezkým snům

V minulém díle jsme si popovídali o snech jako takových, dnes vás snad trochu pobavím vlastní noční můrou a nakonec si řekneme, jak proti nočním můrám brojit.

Kde mám zuby?
Jak už je po internetovém světě známo (viz článek Operace dolní čelisti), nosila jsem rovnátka mj. kvůli křivě narostlým zubům. Dnes sa mohu pyšnit "americkým" úsměvem a su na to patřičně hrdá. Však to za ta leta odřikání a sr*aní se s doktorkou megerou a mezizubním kartáčkem a dalšími vymoženostmi stálo. Ovšem jestě pár měsíců jsem pro udržení toho "amerického" úsměvu měla nosit nasazovací rovnátka a jak už to tak bývá, ke konci už jsem to nošení pěkně odflinkávala. Tak trochu jsem měla i černé svědomí a snad i proto sa mi to promítlo do snu poté, co jsem si ty rovnátka na noc po dlúhé době nasadila a začaly ňa bolet zuby.

"Probouzím se a z postele vidím, že už je zase kolem jedenácté dopoledne. Ráno jako každý den vstávám až už mi slunko svítí do prdele. Tedy většinou v jedenáct. Jako každé ráno se idu vyčůrat, nasnídat a ze setrvačnosti beru do rukou kartáček, navyklým pohybem na něj nakydám pastu na zuby a už si to šinu k zrcadlu. No musím přece vidět, jak si ty zuby čistím, ne? Jen co otevřu ústa, dostanu pořádný šok. Místo srovnaných a hlavně krásných bílých zubů mám teď prohnilé jehličky, které se klinkají jen při pohledu a co nevidět vypadnou. Mezery mezi nimi jsou astronomické. Není divu, že zpanikařím a hned s pláčem chci zavolat mamince. Jdu si tedy do pokoje pro mobil, mám ho na stole u noťasu. Kuknu na display, zadávám mamčino číslo, 776...:

- Mamko, mamko, já mám úplně zkažené zuby! A to jsem si je poctivě čistila po každém jídle. Já nevím, jak je to možné, mamko, co mám dělat? Ještě včera jsem je měla pěkné! -
- No to není možné, to se ti nemože za noc zkazit. Zavolé si doktorce, ona ti poradí a hned se možeš objednat. -

Po hovoru ihned volám doktorce, na to si ale musím sednout. Jdu tedy do pokoje, vidím jak mám zase nechutně zaprášený koberec, před dvěma dny jsem ho vysávala, okna mám jako vždy zastřené před sluncem šedožlutými roletami a klíče od bytu visí na hřebíku u dveří jako vždycky.

- Dobrý den, co se děje? - ptá se sestřička z ORL.
- Dobrý den, mně se stala hrozná tragédie. Mně se přes noc tak hrozně zkazily zuby, že je mám úplně hnědočerné, sú z nich špičaté pahýlky a navíc se kývou. Asi mi vypadají. Co mám proboha dělat? - "

Zde noční můru přeruším. Protože pak nastává samotný boj se strašákem pomocí mé osvědčené metody Podvědomá sedmička. Tahle technika zvládání snů se musí chvíli trénovat. Jakmile ji však zvládnete, nejen že vás přestanou noční můry strašit, naučíte se s nimi bojovat, ale také se pak můžete stát režisérem vlastních snů. A to už stojí za popřemýšlení, ne?

Co je to Podvědomá sedmička?
Je to technika pro zvládnutí nočních můr a v pokročilém stupni i způsob, jak se sny manipulovat tak, jak sami chceme. Podvědomá je proto, že využíváme svého podvědomí k tomu, abychom si uvědomili, že sníme. A sedmička proto, že má sedm stupňů.

1. Co
Nejdříve si uvědomíme, co se to vlastně děje. Tento stupeň nemusíme ani trénovat, protože na něj příjdeme hned jako první. Něco není v pořádku, něco nás straší.

2. Jak
Zde se lidé rozchází. Někteří hned zpanikaří a sen je o to živější a horší. Druhá půlka lidí se v duchu ptá: Jak je to možné? Jak se to mohlo stát? Tím, že začnete přemýšlet ve snu o příčině, uděláte první krok k tomu, abyste si mohli uvědomit, že je to jen sen. Tím, že ve snu se nám neuvěřitelně zrychlí pojem o čase, je toto pozastavení se ve snu opravdu zlomkem snění. Tím, že začnete přemýšlet o tom Jak?, si sen ještě zpomalíte a pokud vás zrovna honí vrah, tak s tím zabíjením ještě chvíli přestane do doby, než se opět vrátíte myšlenkou do snu. Takto to probíhá ve všech jevech ve snech - pokud vás má srazit auto, a vy začnete přemýšlet, kde se tam vzalo a proč vás má srazit, tak to auto si jakoby na vás počká, až dopřemýšlíte a vrátíte se duchem zpět do snu, aniž byste si to hned uvědomili. I když vjíždíte do tmavého tunelu, tunel na vás, když zrovna přemýšlíte Jak?, počká. Čas, i když je to opravdu jen zlomek, takto získaný pak dále využijete v boji proti noční můře.

3. Poslouchat, pozorovat
Když už tak přemýšlíte Jak, můžete zkusit přitom zároveň poslouchat a pozorovat. Všímejte si detailů. Co vám ten vrah říkal? Nechtěl po vás kopeček zmrzliny? Neoslovil vás Mirko místo Petro? A co ten tunel, neměl náhodou před vchodem ceduli "Vítejte v Tunelu hrůzy, vstupné zaplatíte po výjezdu. Netahejte prosím za brzdu, vlak zpomaluje sám."? Zdálo se vám, že maminka je vážně nemocná a co nevidět umře, ale všimli jste si, že doktoři mají na rukávech našito Tesco a maminka se vás ptala, jestli jste jí zarezervovali solárium na středu odpoledne? A co ty jedovaté sýry, co vás mají zanedlouho zabít hrozivou otravou a ta paní, co stála před vámi ve frontě tvrdí, jak jsou dobré na pleť, že to má osvědčené? Opravdu nemluvila o tom, jak je jí zle a že má stejné příznaky jako vy? A koukli jste na ten jedovatý sýr? Vážně může mít sýr ostře růžovou barvu ála Hallo Kitty? To, co zjistíte a odposloucháte, se vám může hodit při dalším kroku.

4. Nevěřit
Tím, že začnete přemýšlet ve snu o tom, co se vám zdá, se automaticky pozastaví sen. Pak stačí jen zapochybovat o tom, co se vám zdá a noční můře nevěřit. Ne, ten doktor má opravdu divné triko, měl by být v bílém a co ta nášivka žlutá Tesco? Tesco má přece modrou barvu, ne? A proč by si maminka rezervovala solárium, když má dneska umřít? A proč mi ten šílenec se samopalem říká "Mirko, Mirko, teď chcípneš stejně pomalu jako špatně omráčené prase a Lukáš se na to bude dívat, ale nepomůže ti.", když se jmenuji Petra a můj přítel se jmenuje Ondra? Tím, že noční můře neuvěříte a začnete o ní pochybovat už vlastně se snem manipulujete, protože jste jej úplně zastavili. V této fázi už stačí jen opravdu málo k tomu, abyste byli pánem svého snu. Zde vám poslouží znalosti z minulého dílu - ve snu je možné cokoli, ve snu se neumírá, sen má relativní čas a ve snu nevíme, jak jsme se tam dostali. Toto pokud si uvědomíte pochybováním, posloucháním a pozorováním, máte takřka vyhráno.

5. Znovu
Tohle už je fáze, kdy jste zapochybovali o tom, co se vám zdá, linii snu jste tak úplně přerušili, i když ještě vlastně spíte a teď si s ním můžete trochu pohrát. Víte, že ve snu nemůžete umřít a můžete v něm dělat cokoli. Můžete teď začít experimentovat. Nejlepším způsobem, jak se z hrozného snu dostat po všech těch fázích, je znovu si ho zopakovat. Prostě si řeknete "Tak ještě jednou - Jdu teda tou chodbou v nemocnici, doktoři mají na rukávech žlutou nášivku Tesco, mamka má objednané solárko. Jdu do pokoje, mamka už skoro umřela. Všichni jsou v černém a v pokoji je hrozná plíseň, smrdí to tu víc než předtím." Hmm, zřejmě to nepomohlo, tak ještě jednou.

6. Napadnout
Pokud i po zopakování určitého děje ve snu se vám zdá něco, o čem nechcete snít, zahrajte si na režiséra a řekněte si "Stop, pojedeme tuhle scénu ještě jednou, ale tentokrát se na mě mamka usměje a řekne, že je jí fajn, že to solárko stihne. Jo a ti doktoři s tou pitomou nášivkou Tesco, to je trapné. Ať tam vejde ten hezký primář, přece tam nechcu tu hnusnou protivnou brýlatou opici."
V případě vraha to může být takto: "Ty, poslouchej, já nejsu Mirka, ale Petra, Ondra je doma a beztak chrápe u fotbalu, dej tu kudlu sem, já naporcuju tu buchtu, mám hlad." nebo "Ty, nemáš cígo, mně došly." Klidně si z toho udělejte legraci. Takhle noční můru napadnete, zapochybujete o ději a trochu si jej upravíte. To už se snem úplně manipulujete a máte vyhráno.

7. Probudit se
Tohle je poslední krok, který vyplyne z předchozího. Tím, že si uvědomíte, že sníte a třeba si s tím snem trochu pohrajete, způsobí to, že se probudíte. Nevýhodou tohoto kroku je, že když už si sen přizpůsobujete k obrazu svému a začne se vám líbit, můžete se v tom nejlepším probudit. Ovšem, když ještě tak moc hýbat s dějem ve snu neumíte, jste ve výhodě. V tom nejhorším se prostě probudíte. Proč? Protože ve snu nelze umřít.

Budu pokračovat ve svém snu. Skončila jsem u toho, jak jsem volala doktorce přes zuby a říkala jí o tom, jak mi hnijí zuby. Zde jsem to skončila záměrně, protože jsem přešla do fáze Jak? a začala pozorovat a poslouchat. Jak se mi to mohlo stát, když si zuby pravidelně čistím, to není možné. A mamka mi přece taky říkala, že přes noc se mi to nemohlo takhle zkazit. A jaktože jsem to vlastně včera ještě takhle neměla? A co bylo vlastně včera? A proč mi to zvedla sestra z ORL a ne sestra od ortodonistky? Nene, ještě jednou:

"Vstávám z postele, jdu na ten záchod, já už to fakt nevydržím a hned bez snídaně valím k zrcadlu. Vycením zuby a... Pahýly!!!! No snad ne, ony tam fakt jsou! A vždyť jsem se vzbudila, tohle není sen, ale realita? Vždyť můj spolubydlící je ještě v posteli!
- Zeny, Zeny, vzbuď se! Jaké mám zuby?"
- Co je, co mně budíš, jsi normální, takhle brzo odpoledne? No máš je hrozné, běž se podívat do zrcadla, a ten smrad, ježíšmarjá, jdi ode mně a nech mně spát.-
Teď už su opravdu zoufalá, není to sen. Ale přece, jak je možné, že se mi zuby za tak krátkou dobu zkazily? Ještě včera jsem je měla pěkné. Nene, tomu nevěřím, ty zuby jsem si poctivě čistila, jdu si lehnout do postele, tentokrát se vzbudím a budu mít zuby normální."

Tak jsem se teda probudila, kouknu na stůl, mobil tam je hned vedle noťasu. Zeny spí v posteli, aniž bych se šla vyčůrat, hned běžím k zrcadlu, vycením zuby a.... Jsou tam. MOJE PĚKNÉ zuby! Tohle už ale není sen a opravdu jsem se vzbudila. Musím přiznat, že tohle byl hrozný sen nejen kvůli tomu, že moje píle starat se o zuby na kterých si tak zakládám a se kterými jsem si tak užila, přišla vniveč, ale hlavně kvůli tomu, že jsem nevěděla, jestli bdím nebo spím. Vše bylo tak realistické. Můj pokoj, detaily, spící spolubydlící Zeny, odraz v zrcadle, telefonáty mamince a doktorce. Opravdu mi pomohlo už jen to, když jsem začala pochybovat. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla jestli je to realita nebo sen, nepřešla jsem úplně k bodu Napadení snu, ale stačilo mi sen si ještě jednou přehrát a pozitivně a naivně si myslet, že už je to dobré.

Zkuste vyzkoušet tuhle metodu v praxi, uvidíte, že trénink se vyplatí. Jakmile dokážete sen zastavit, přehrát si znovu a jako režisér si upravit scény, pak stačí jen kousek a špetka fantazie a můžete být pánem svého snu a nechat si zdát jen ty sny, ze kterých se naopak nějraději nechcete vzbudit.

Vysvětlení snu
Jak už jsme si pověděli, sen je obrazem našeho povědomí a chce nám ukázat další smysl, i když jej na první chvíli nepoznáváme a nepříkládáme mu logiku. O zkažených zubech se mi zdálo proto, že jsem zanedbala poslední část ortodontické léčby a po dlouhé době nasazená rovnátka začala fungovat, proto mě začaly bolet zuby. Ty mně pochopitelně bolely i ve spánku. Telefon mi zvedla sestřička z ORL, protože jsem zapomněla jít na kontrolu a nějak se mi nechtělo se přehlásit. Mobil v mém snu vypadal tak realisticky proto, že jsem si dlouho nepromluvila se s vým přítelem, ale ještě jsem se nedostala k tomu, že bych mu zavolala. Za hnusným snem může stát jen málo.

Týden s námi: 21.

2011-08-21T20:59:00.003+02:00

S focením na každý týden jsme nijak dobře nedopadli. I přesto se však můžete podívat na prázdninový týden v podání slečny L.:

"Labutě mě vždy fascinovaly. Vývin z ošklivého kačátka až do krásné bílé vznešené labuti. Naše české "moříčko" z výletu na parníku. V těchto končinách jsem trávila v dětství 10 let svůj první prázdninový týden a nyní jsem se měla možnost vrátit na tohle krásné místo se svým milovaným. A naše české "moříčko" podruhé, tentokráte z pláže a za slunečnějšího počasí.
Na čtvrté fotografii je Snídaně. Tato fotka mi připomíná vše hezké, připomíná mi především místo, kde se cítím doma. Své milované, se kterými se cítím doma.

Tyto fotografie jsou možná docela obyčejné a kvalitou také neoplývají, ale pro mě znamenají ten nejkrásnější týden (nejen) těchto prázdnin! :)"

PS: No tomu já říkám Snííídaně.

A jaké jste měli prázdniny Vy?

Teta Irma ví, jak na noční můry I

2011-08-15T10:19:00.003+02:00

Cestou k hezkým snům.

Už se Vám někdy stalo, že jste usli tak tvrdě, že jste se nemohli vůbec vzbudit? Zdála se vám už někdy noční můra, která se k vám vracela a vy máte doteď strach? Jste na správném místě. Dnes si povíme o tom, jak s tím bojovat.

Zvolila jsem tříbodový systém řešení dnešní otázky - Jak se sám probudit ze zlého snu?
Nejdříve si něco řekneme o snech, takový základ, který nám pomůže.
Pak vám povím svůj vlastní sen, ze kterého jsem se nemohla probudit a který byl zároveň noční můrou.
Následně prozradím vlastní účinnou taktiku, která má několik fází: CO, JAK, POSLOUCHAT, NEVĚŘIT, ZNOVU, NAPADNOUT a VZBUDIT SE. Říkám ji Podvědomá sedmička.

Co nesmíme zapomenout o snech

Mozek nikdy nespí a to ani když tělo spí. Pořád v něm něco rachtá, pořád předává příkazy a reaguje na receptory, které mu předávají vjemy jak vnější, tak vnitřní. Už ale jede na minimální výkon a nevěnuje se tak moc např. logickému myšlení, nutnosti pohybu, trávení apod. Mezi ty vnější vjemy patří třeba pocit chladu, horka, průvan, zvuky v dálce, blikající lampa, projíždějící auto, ptácí zpívající časně z rána, člověk kouřící cigaretu pod oknem, vycházející slunce atd. Protože však smysly (zrak, sluch, čich, hmat, chuť) odpočívají a polevují, aby se zregenerovaly, mozek je tolik nebere v úvahu. Avšak mohou proklouznout do snu a projevit se v něm. Z jedné studie na jisté americké univerzitě (už si přesně nepamatuji kde) vyplynulo, že tělo testovaného dokázalo ve spánku vnímat houkající sanitku vzdálenou pět kilometrů od spícího člověka. A také jsem se dověděla z jiné studie, že zapnutá lampička u spícího dítěte způsobuje jeho krátkozrakost a může za určitých podmínek podporovat epilepsii.
Daleko důležitější vjemy, které se nejvíce promítnou ve snu, jsou ty pocházející z těla. Jsou to chemoreceptory, které např. kontrolují kvalitu okysličení krve, okyselení krve, receptory polohy těla a jeho částí vzhledem ke gravitaci, receptory v mozku (konkrétně v hypothalamu) jsou schopny zhruba (orientačně) odhadnout krátkou dobu a nebo dokážou vnímat delší časový úsek (např. jeden den), souvisí s cirkadiánními biorytmy.
Abych to srhnula, všechny tyto vjemy mozek registruje, ale už na ně příliš nereaguje, protože ve spánku nepracuje naplno. Tělo je ale velice chytré, umí nám tyto vjemy promítnout do snu. Co však pracuje na vyšší obrátky je podvědomí. Vědci tvrdí, že mozek dokážeme využívat jen na 20%. Zbytek bych klidně mohla pojmenovat jako podvědomí. My si totiž pamatujeme všechno, co jsme za celý život zažili, dělali, na co jsme mysleli a tak dále. Jen ale velmi malou část si vybavujeme, protože nervové dráhy jsou neustále přeplněny aktuálními a rutinními informacemi. Jinými slovy, co nepoužíváme a co racionálně určíme jako nepodstatné nebo nedůležité, na to si nevzpomínáme. Jsou stavy podobné spánku, ve kterých si však můžete na lecjaké zapomenuté informace vzpomenout. Říká se mu hypnóza. Je to stejně krátkodobý stav jako sen. Uvede-li vás někdo do hypnózy a už vás neprobudí, probudíte se po pár hodinách sami. Stejně jako ve snu.

Proč jsme si povídali o vjemech, povědomí a těch ostatních věcech? Abychom pochopili, že vše co se nám zdá, má spojitost s naším svědomím, s tím o čem přemýšlíme, na co myslíme, s čím jsme se ještě nevyrovnali (tzv. "nasazený brouk v hlavě"), čeho se vědomě i nevědomě obáváme, a co třeba nemůžeme překousnout a přenést přes srdce, jak se říká.

Charakteristika snu
Proto, abychom dokázali být pány svého snu, řekněme si další zajímavé věci. Nazvu je charakteristikou snu.

1. Ve snech spící neumírá
Už se vám někdy stalo, že jste ve snu zemřeli? Už jste někdy slyšeli, že se někomu zdálo, že zemřel? To je první charakteristika snu. Jak už bylo řečeno, sny jsou takové promítačky našeho svědomí, zážitků, obav, otázek, odpovědí. Pokud žijete, nemůže se vám zdát, že jste umřeli. Vemu si příklady z praxe: Ridiře se zdálo, že ji rozstříleli na cucky, ale ona pořád žila, protože viděla kolem sebe a dokonce zvedla zbraň a také někoho postřelila. Honzovi se zdálo, že padá do tmy, že se asi zabije, ale nikdy nedopadl na dno, protože se předtím probudil. Tetě Martě se zdálo, že jde do školy a když už přechází přes silnici, zastaví se, i když pořád šlape. Jde a jde, ale nikam nedochází, stojí na místě i když jde. A ve chvíli kdy jelo auto, ona zrychlila, ale pořád stála na místě. Auto už bylo skoro u ní, už jí mělo srazit, ale ona... Se probudila. Já jsem se topila v pohyblivém písku, ale hrozně dlouho. Než jsem se stačila utopit, probudila jsem se.

2. Nikdy nevíme, jak jsme se do snu dostali
Už jste se někdy dověděli, jak jste přišli na místo, ve kterém se odehrává váš sen? Ano, můžete vědět, že jste přijeli autem. Ale kde jste nasedali do toho auta? Může se stát, že jste vyšli ze záchodků a sedli si na židli u baru, ale jak jste se dostali na ty záchodky? Ve snu se naráz objevíme a tak jako se naráz objevíme, naráz se z něj dostaneme.

3. Ve snu můžeme dělat i neuskutečnitelné
Ale ne příliš. Může se nám zdát, že se líbáme s Johnnym Depem (on přece žije, stačí mu napsat a ukecat ho), můžeme řídit auto, i když jsme leví jak boty (autoškoly jsou od toho, aby nešiky naučily řídit), může se stát, že se potkáme s dávno zesnulým (skutečně neumřel, ale přežívá u nás v srdci - tedy spíš přesně řečeno v mozku). Ale pokud už se nám zdá příliš - probudíme se. S tím souvisí také jedna z fází moji taktiky Podvědomá sedmička (NEVĚŘ), o které si povíme v poslední části. Pokud se nám zdá o natolik neuvěřitelném, začneme pochybovat a probudíme se.

4. Relevantní čas
Ve snu můžete prožít celý svůj život, ale sen se vám zdá maximálně 15 minut. Déle opravdu ne. Sny se vám zdají v REM spánku a to v drtivé většině případů pár minut před úplným probuzením. Fáze spánku jsou tedy dvě, které se během spaní střídají - REM (angl. rapid eye movement) spánek a Non REM spánek (angl. non rapid eye movement). Jak už anglické zkratky napovídají, při REM spánku oční bulvy kmitají a přitom druhém ne. To je také důvod, proč se vám může zdát několik snů za jednu noc. Toto střídání REM a Non-REM spánku není po celou dobu spaní časově jednotvárné. Na začátku spaní jsou delší Non-REM spánky a postupem času se začínají zkracovat. V průběhu spaní se při přebíhání jednoho cyklu do druhého mimoděk pohybujeme končetinami nebo jinou částí těla a částečně budíme. Ke konci spánku už se fáze REM prodlužuje téměř až do probuzení. Tedy sny se nám zdají v průběhu spaní několikrát (vždy ve fázi REM), ale zpravidla ty poslední si zapamatujeme. Tímto se dá také vysvětlit i to, proč si ve snu nepamatujeme, jak jsme se tam dostali. Někteří lidé mají různé poruchy spánku - jedni špatně spí, jední u toho dělají nějaké pohyby nohou nebo rukou, někteří mluví ze spaní, někteří mají NOČNÍ MŮRY (běsy) a někteří (že, Kittanyo) jsou "náměsníční". Lidem s poruchami spánku se říká odborně parasomnici, náměsíční mají ještě zajímavější termín - somnabulici.

5.Ve snu neodcházíme se zesnulými
Nevíme přesně proč a hypotézy nemáme stále prověřené, ale víme, že spící člověk neodchází se zesnulým, který jej v tom snu navštíví. Ve snu se nám občas promítne vzpomínka na zesnulého, kterého jsme znali osobně nebo i jen z bulvárů. Podle pravidla č. 3 můžeme ve snu neuskutečnitelné. To znamená, že s Healthem Ledgerem klidně můžeme surfovat v bouřlivých vlnách, Michael Jackson nám klidně může zatančit na soukromé oslavě narozenin, ale nikdy s nimi neodejdeme pokud nám to nabídnou, že nás třeba odvezou k nim domů. Lákavá to nabídka a i kdybychom chtěli sebevíc, vždycky si najdeme sebehloupější výmluvu, proč zůstat. Někteří tvrdí, že pokud spící odejde na pozvání se zesnulým, už se nikdy neprobudí a zemře. Ovšem ti, kdož takto snili, odešli a zemřeli nám tuto hypotoézu už nikdy nepotvrdí. A tak je jen otázkou vkusu, zda tomu uvěřit či ne. Pravdou je, že nikdo ze spáčů si nevzpomíná, že by kdy s nějakým zesnulým ve snu odešli.

Popřemýšlejte o tom, co jste se dnes dověděli. V příštím díle tyto informace budeme využívat. Příště si totiž přečtete moji noční můru, která se mi dnes zdála, nemohla jsem se vzbudit, ale přece se mi to podařilo. Dočtete se totiž o technice, jak být pánem svého snu. Je příjemné nechat si zdát o tom, o čem chcete, ne?
Přesně tímto způsobem píšu Příběhy ze sna.

Příspěvek ze záhrobí

2011-07-30T01:45:00.000+02:00

Už jsem se vážně dlouho nezjevila, tak bych se ani nedivila, kdybyste mě pohřbily, milé děti. Nicméně já tu ještě stále jsem, přese všechny kotrmelce, co jsem poslední dobou vyváděla. Tak se nebojte, já se vám zase časem vrátím a snad přivezu i zážitky z cest, jak napovídá nové záhlaví.

Co vám ale chci povědět už teď, to je seznámení se (snad novou) příručkou Debordelizace. Ano, je to jedna z těch příruček o sebezdokonalování a ano - je o úklidu. Ukradla jsem ji kamarádce a stihla přečíst první kapitolu. Jelikož jsem zrovna ve fázi stěhování se (ano zase), a jako mnozí další Češi trpím chronickým nepořádkem, přišla mi celkem vhod. Když se člověk prokouše vším tím amerikánským vymýváním mozků, dozví se i celkem užitečné informace, např. jaké jediné dva druhy papírů je třeba skladovat v kanceláři, nebo co všechno se dá zařídit v předsíni. Pěkné mi přišlo heslo "místo na všechno a všechno na svém místě", které není tak pitomé jak vypadá a vlastně vystihuje to jediné, co při úklidu musíte dělat.
Pokud vám byt také přetéká harampádím, nebo si chcete jen trochu pasivně zauklízet, pátrejte ve vaší knihovně:

Lapačům prachu zdar, Kriza.

Třídenní táborák s Tlupou

2011-07-08T23:07:00.000+02:00

Ahoj, děcka. Tak už tu máme prázdniny a srpen se blíží. Pro ty, co v srpnu mají ještě tři dny v prázdninovém kalendáři volné, nechť zbystří. Páč chystáme třídenní výpravu za poklady Jeseníků nebo Šumavy (ještě není konečně rozhodnuto) s bandou Tlupařů.

Pro ty, co mají dobrodružnou povahu, mám bezva zprávu. Stále je ještě volno. Zanechte nám svůj vzkaz, že chcete jet s námi, my Vás pobereme a domluvíme konkrétní termín tak, aby vyhovoval všem. Zároveň se domluvíme, kdy, kde a jakým způsobem se sejdeme a pak už se fantazii meze nekladou. Jedná se o výlet se stanem. Co se týče programu, jsme připraveni na jakoukoli věkovou třídu, nuda nebude. Doporučuji si přečíst již vydané články.

Tak, co? Kdo jede s námi?

Poznej herce

2011-07-03T19:43:00.000+02:00

Wraithomilka Nass je hádává dušička, věřím, že už se nemohla dočkat, a proto zveřejním její pátračku.
Dnes máte za úkol zjistit jméno herce a zpěváka, rodáka z Moravské Třebové.
K tomu také divadlo, v jehož souboru momentálně působí. Napovíme, že si v tomto divadle zahrál například pana Šefelína.
A když už jsme v tom, z jaké hry je pan Šefelín?

Hádáme jméno herce (a zpěváka), divadlo, ve kterém působí a hra z níž pochází postava pana Šefelína.

Ilustrační foto: ceskatelevize.cz

Týden s námi: 14.

2011-06-28T14:24:00.002+02:00

Minulý týden si nechal rezervovat TlusŤjoch, bohužel však nevěděl, kde mu z toho všeho hlava stojí, a tak nám udělá radost až Mňoukla.

(Obrázek v lepším rozlišení se zobrazí po kliknutí)

"Říkáte si, že je fotografie ponurá uprostřed léta, protože se díváte na židovský hřbitov. Říkáte si, že jsem tento týden upadla do silné deprese, protože vidíte řadu náhrobků. Mýlíte se. Mikulovská exkurze a s ní návštěva hřbitova mi dala zažít strašně zvláštní pocit. Když vkročím na "obyčejný" hřbitov, zalije mě smutek. V případě židovského hřbitova mi srdce sevřel neuvěřitelný respekt z vyšší moci. Přemýšlení o životě mě vytrhlo natolik, že jsem se ztratila třídě. Nebyla jsem sama, díkybohu, měla bych strach před velkým Něčím.
Položte se mnou kamínek na náhrobek chybějící úcty k životu.
Mnozí z nás ji ztratili."

Příští týden se s námi o svoji fotografii podělí Atyiya.

Poznej místo

2011-06-21T21:10:00.000+02:00

V minulém příspěvku jste hádali jméno malíře obrazu a také jméno portrétovaného. Správná odpověď zní: Na obraze byl vyobrazený Kardinál Richelieu, vlastním jménem Armand-Jean du Plessis de Richelieu, kterého takto ztvárnil rodák z Bruselu Philippe de Champaigne. Jako první oba hledané vypátrala Fabiana. Její příspěvek jsme zatím neobdrželi, proto Vám předkládáme jinou pátračku, tentokráte od Autobusáka. Dnes hledáme známe místo v České republice.

"Na fotografii je místo ve středních čechách, které je velmi význačné pro české dějiny a je spojeno s legendou, ve které jistý svatý zapřáhl čerta za pluh a donutil ho orat brázdu. Na fotce je nedokončený gotický trojlodní chrám, který stavěla svatovítská huť Matyáše z Arrasu. Nakonec byla dobudována pouze východní část, kde nad původně románskou kryptou vznikl barokní kostel. Místo sloužilo od 11 do 18 století církevním účelům. Od konce tohoto století sloužilo pouze účelům světským."

Oblečte se do fialova a podpořte naše babičky a dědečky

2011-06-15T11:30:00.005+02:00

Jací jsme my, takoví byli oni. Jací jsou oni, takoví budeme i my. Stejně jako my měli příležitost to na tom světě pořádně rozjet. Sice už nemají tolik sil, už nejsou tak mladí a krásní jako my. Ale jsou to pořád naši blízcí, jsou to pořád lidé. A i když mají zlatý hřeb za sebou, mají právo si užívat toho krásného, co nám svět nabízí, stejně jako my.

Právě kvůli jejich chatrnému zdraví a už ne tak bystré mysli se často stávají obětmi domácího násilí, týrání či nedůstojnému zacházení. Jsou to lidé, kteří nás mají rádi. Když jsme byli malí prckové tahající za sebou kačera, ochotně nám vyměňovali plenky i přesto, že jsme poněkud zapáchali. Byli to oni, co se nás zastávali, když jsme provedli nějakou klukovinu. Byli to oni, co na nás měli vždycky čas a nikam nespěchali.

A proto bychom se měli obléct do fialové, jakkoli je ta barva nehezká, a ukázat ostatním, že my máme rádi svoje babičky a dědečky. Že my si jich vážíme a odsuzujeme hulvátské chování proti seniorům.

Co myslíte, podaří se nám vytvořit aspoň minigalerii z fialové barvy? Kdo se dnes oblékl do fialové, nechť se blýskne a pošle nám svůj odstín na autorskyklub@seznam.cz

Ti, co fialovou opravdu nemají rádi, mohou zaslat fotografii, obrázek či jiné dílko s fialovou v hlavní roli.

Soutěž o nejlepší babičku nebo dědečka

Zároveň Autorská tlupa vyhlašuje soutěž o nejlepší babičku či dědečka. Sejde-li se minimálně pět prarodičů, započne čtenářské hlasování a bude trvat celých čtrnáct dní. Máte-li sympatickou, milou a příjemnou babičku, pochlubte se ostatním - pošlete fotku a krátce nám ji představte:

1. Kitanyina babička Ála: Naše babča, jak už můj bratranec konstatoval, má plechové obě kolena, obě kyčle, ruce a prý možná i zuby. Ale pokaždé, když jedeme na kolech na výlet, je ze všech nejvíc zadělaná od bahna. Nejen, že nemá blatníky, ona vyjede kdejakú kaluž. Babička Ála peče tu nejlepší roládu a zavařuje nejlepší okurky. A to nemluvím o její marmeládě a ovocné dřeni, na které ji potajmu chodíme do spíže. Když jsme byli malí, měla vždycky v zásobě spoustu kokin. Teď, když už jsme dospělí, má k těm kokinům taky pořádnú dávku tej nejlepší slivovice.

Poznej osobu

2011-06-14T19:12:00.000+02:00

V minulém článku nám Fabiana zaslala fotografii exuvie bezobratlého z čeledi s proměnnou nedokonalou - vážkovitých (Libellulidae). O tom, jak se svlékají vážky, si můžete přečíst a hlavně prohlédnout na blogu http://good-blood.blog.cz/. Kittanya má svou osobní nedoloženou hypotézu o konkrétním druhu vážky. Myslím si, že by to mohla být vážka černořitná (Orthetrum cancellatum). Co je na obrázku, nejdříve poznala Wraithomilka Nass. A právě ona má pro Vás novou hádanku.

"Zde máte detail obrazu z roku 1637.
Nachází se na něm jistá osoba a já bych od vás chtěla vědět, jak se tato osůbka jmenuje a kdo ji na tomto obraze ztvárnil. Ovšem pozor - chci celá jména! Doufám, že nemusím připomínat, abyste oba človíčky v odpovědi nějak rozlišili (např. Na obraze je xxxx a namaloval ho/ji yyyy.).
Kdo netuší, od čeho se odpíchnout, napovím, že se nacházíme ve Francii."
Wraithomilka Nass

Poznej zvíře

2011-06-13T18:27:00.002+02:00

V minulém článku jsme pátrali po opičce z čeledi malpovitých (Cebidaceae) a její jméno zní kotul veverovitý (Saimiri sciureus). Jako první jej v rekordním čese vypátrala Fabiana. Dnes má pro Vás další pátračku.

Nápověda: Tento druh hmyzu se vyvíjí proměnou nedokonalou a postupně svléká pokožku. Na obrázku je pokožka z poslední proměny tohoto hmyzu, po jejímž dokončení vznikl dospělý jedinec. Tělo dospělce je protáhlé, barevné. Vyskytuje se u vody.

Fabiana z http://good-blood.blog.cz

Stačí nám, když uvedete aspoň čeleď.

Týden s námi: 13.

2011-06-12T19:34:00.001+02:00

Nevím, jak vypadal týden s Ettelëou Dragons, asi nebyla zrovna online. Nicméně, víme, jak to vypadalo u Kerrii.

"Dělo se toho hodně, ale asi nejzajímavější byl sraz kabrioletů v našem zámku. Zámek je v soukromém vlastnictví a tedy veřejnosti nepřístupný. Ačkoliv tady žiju už 10 let, ještě jsem uvnitř nebyla. Toto byla alespoň příležitost nahlédnout do nádvoří. Myslela jsem, že tam udělám nějaké hezké fotky, ale to je v žalostném stavu a jen pomaloučku se rekonstruje. Součástí srazu byla také spanilá jízda, která začínala na prostranství před zámkem. A odtud je také fotografie."

Kerria
http://kerria.blog.cz

Příští týden má rezervován Tlusťjoch.

Pro chytré makovičky: Poznej zvíře

2011-06-11T14:03:00.005+02:00

Přátelé, kamarádi, umpalumpové!
V tomto vlažném letním týdnu máme pro Vás malé rozptýlení. Blíží se čas prázdnin, dovolených a výletů. A proto abychom se dobře navnadili a osvěžili si vědomosti, popoženeme trochu rubriku Berem roha. Dnes Vám představíme malé (a dle záběru přítulné zvířátko). Vaším úkolem bude zjistit, co je to za zvířátko. Pod perexem najdete vstupní nápovědní vodítko, podle kterého se můžete chytit. Každý druhý den přibyde k textu nápověda, která blíže přiblíží hledané zvířátko. Bude to probíhat stejně jako už ve dříve zveřejňovaném článku Poznej park.

Na obrázku jsou maličké opičky, nejmenší ze své čeledi, které běžně žijí v Jižní Americe. Spíše než v hlubokých pralesích Amazonie se pohybují v těch řidčích a mnohdy také i na plantážích. Ocas této opice je delší než její tělo, který je ovšem nechápavý a tudíž nijak užitečný. Tato opička je ale perfektní paragán, dokáže se ve stromoví pohybovat tak rychle, že si predátoři kolikrát musí nechat zajít chuť. A protože je to vtipálek a ví, že vysoko v korunách na něj predátoři nemůžou, hlasitě u toho vřeští a posmívá se jim.
Je sice roztomilá a maličká, ale lidi se k ní neradi tulí. Nemají opičí smysly a tak jim moč, kterou se potírájí, smrdí. Lidé nechápou, že je to kvůli značení teritoria a postavení jedince ve skupině, která může čítat na desítky až stovku členů, a proto nad nimi ohrnují nos a rádi se jen koukají. Dvojici na fotografii jsem zastavila v jedné nejmenované zoo u nás v Česku.

O které opičce je řeč?

A na závěr trochu lumpačení pro Vás! Máte v počítači nějaké fotografie (ne)známého místa, zvířete, rostliny či dalších objektů focení ať už z dovolené, výletu či procházky? Pošlete nám tuto fotografii na Autorskyklub@seznam.cz, připojte nápovědní vodítko, které usnadní pátrání a nechte ostatní hádat!

Kdo jako první uhádne jméno zvířátka z tohoto článku, má výsostné právo na přednostní zveřejnění jeho neznámého objektu na fotografii.

Informace byly přejaty z Wikipedie.

Zápisky z Paříže - najdi se

2011-06-10T13:06:00.001+02:00

Ahoj všem, drahá Krize se vám z cest v pořádku vrátila. Přivezla jsem si nůši zážitků a nejedná se pouze o dojmy ze slavných monumentů. O těch si povíme později a patrně en francais, ať má vaše učitelka taky radost (je mi úplně jasné, že to budete kopírovat do referátů, ale za svoji gramatiku neručím).
A co tedy ona slavná Paříž? Hlavní město dávné světové velmoci a pověstné hnízdo lásky i inspirace slavných umělců?

Paříž je špinavá děvka, vážení. První, čeho si ve městě všimnete, ať už dorazíte třeba na letiště Charlese de Gaulla, nebo na nádraží (Gare du Nord), je velikost. Než budete moci vystoupit, letadlo s vámi bude křižovat po různých mimoúrovňových křižovatkách, urazíte pár set metrů nad silnicemi, než konečně dojedete k hale. Nádraží je ještě horší, končí zde asi 5 nebo 6 tras metra, jsou zde vlaky a stanoviště autobusů. Nádraží má asi 5 pater, přičemž dostat se z jednoho do druhého, není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Architekt měl patrně bujnou fantazii. Nepomůže vám ani plánek, který z nějakého důvodu má tvar obdélníka, ačkoli nádraží je tvaru L.
A tu už se dostáváme k francouzskému značení obecně. Orientace v metru je celkem dobrá, i přes to, že v Paříži je 14 linek, které se navzájem často kříží, což zjistíte velice brzy při návštěvě jakékoli památky. Musíte si jen zvyknout, na pravidla "krysích stezek", kterými jsou jednotlivé stanice propojeny. Jestliže šipka je na zdi a směřuje k ústí tunelu, znamená to, že máte pokračovat stále podél oné zdi, ne někam zaplout. Když je v plánku nakresleno, že lze z A přestoupit na B a odtud na C, nedoufejte že v A najdete značený přestup na C, tak jsem například zmateně pobíhala po stanici Madeleine...
Co mě však málem stálo život, to jsou semafory. Semafor pro chodce tvoří panáček vymodelovaný z několika diod, a proto vůbec nezáří tak jasně, jako u nás. Oko mé slepé se vždy rozhlédlo a vida, že přechod je bez semaforu, už jsem se vrhala do vozovky...

Myslím, že české značení a orientační plány, jízdní řády apod. jsou ve srovnání se světem na vysoké úrovni. Co myslíte? už jste se u nás někdy ztratili při cestování cizím městem? Nebo je to jen tím, že naše značení už známe? Jaké máte zkušenosti z jiných krajů?

Další veselé historky z francouzské metropole budou následovat.

Teta Irma radí: Naučte se mluvit II

2011-06-03T20:44:00.004+02:00

Správně položit otázku tak, abychom přesně zacílili, jsme se naučili v minulém díle. Dnes se podíváme na účelný přednes našich argumentů pro lepší spolupráci.

Jistě už se Vám ve škole, v práci, na dětském táboře, doma, atp. stalo, že jste se potřebovali z něčeho vykroutit nebo jste po někom zrovna něco chtěli. Vždy záleží na začátku věty. To je první, co člověk naproti vám slyší a co první akceptuje. Ovšem rozlišujeme několik příležitostí, kdy to slovíčko říkáme: když něco chceme dostat, když chceme pomoc, když chceme uplatnit své zájmy. Dřív, než se do toho pustíme, zapište si za uši jednu veledůležitou větu:
Když chceme, aby nás někdo poslouchal a zpozorněl, OSLOVÍME ho. Každý snad prošel základní školou a každý slyšel paní učitelku: "Nováku, k tabuli!".

Podíváme se teď na pár vychytávek, jak si zpříjemnit nemilé situace:

Proč? - Protože. To je typická reakce lidí na otázku začínající slovem PROČ. Toto slovo je poněkud útočné a nutí tázaného si vymýšlet argumenty. Vzpomeňte si na chvíli, kdy se vás ptal pouliční prodavač: "A proč si to nechcete koupit?" Protože prostě nechceme. Ale když se vás prodavač zeptá: "Z jakého důvodu si myslíte, že je toto zboží pro vás neatraktivní?" Tak už prostě musíte přemýšlet o tom výrobku, ať už chcete, nebo nechcete. Slovo PROČ zní útočněji, než byste mysleli.

Když se nás maminka zeptá: "Proč jsi to nádobí neumyla." Tak ji prostě odpovíme: "Protože jsem zapomněla, no." Tuto otázku můžeme obejít dvěma způsoby. Tím prvním je vzít na vědomí, že to nádobí prostě není hotové a zeptat se slovíčkem Kdy? Kdo? A následně obejít tuto skutečnost:
"NEmáš teď náhodou co dělat" - Ne. (Vzpomeňte si na minulou lekci.) "Dobře, tak jdi na to nádobí. Nebo "Dobře, tak kdy umyješ to nádobí?" Vymýšlet si argumenty proti těmto větám je o dost těžší, a tak dotyčnému mnohdy nezbude nic jiného, než se do povinnosti pustit. Navíc jsme se ptali slůvkem KDY, což nás nutí přemýšlet ne o výmluvách, ale o čase KDY to uděláme.

Na školním výjezdě se kantorky rozhodnou, že se nebude dělat přestávka a rovnou se pojede na místo. V takovém případě není moc dobré se ptát PROČ? Skrátka PROTOŽE. Když se zeptáte: " Paní učitelko? Co brání tomu, abychom zastavili aspoň na záchod a na pití?" Paní učitelky si musí najít sakra dobré vysvětlení, když po vás chtějí jet s plným močovým měchýřem a žízeň vám dýchá do nozder. Na další argument, jakože nestihnete přijít včas, že je to zbytečné apod, si pak už umíte prosadit svůj názor.

Potřebuji... Je dost silné slovo. Většinu lidí nezajímá co potřebujete. Ale o to víc je musí zajímat, o co konkrétně jde. Místo "Potřebuju prachy, mami" je vhodnější říct "Prostímtě mami, když mi dáš teď peníze na ten školní výlet, zaplatím to hned přímo učitelce a nebudu je muset ukládat do třídní pokladny." Samozřejmě, že mamina už musí přemýšlet, zda je lepší ty prachy vyklopit hned a mít jistotu, že se zaplatí co má, než zacálovat později a nevědět, jestli to ta úča dostala. Navíc, čím delší věta, tím méně si maminka bude pamatovat její začátek.
"Mamko, když mi teď přispěješ na ty boty do tanečních, tak je ještě koupím za levno." Maminka spíš bude přemýšlet o tom, jestli se vyplatí koupit boty teď za levno, než jestli vám na to vůbec má něco přispět.

Obchodníci používají jemnější strategii, když po vás chtějí něco důležitého. Naslibují vám nějakou slevu a neřeknou: "K té slevě je potřeba, abyste napsali minimálně 200 SMSek" nebo "Musíte si poslat 200 SMSek, aby ta sleva platila."
Ale jen tak mimochodem řeknou: "Stačí si jen poslat 200 SMSek." To je přece brnkačka.

To se dá koneckonců využít i v práci. Místo toho, abyste řekli šéfovi: "Potřebuju Váš podpis, abych to mohl odeslat.", řeknete "Stačí jen Váš podpis a hned to odešlu."

To nemůžu, neumím, nezvládnu. Samý zápor. To jsou věty, které se dají obejít tak, abyste v konečné fázi nevypadali jako neschopní idioti. Když máme splnit nějaký úkol nebo nás někdo požádá o laskavost, kterou neumíme splnit, můžeme z ní vybruslit s grácií.
Vidíte ten rozdíl, když se řekne: "To nezvládnu." a "Bude to těžké, ale udělám vše, co bude v mých silách." První věta je plná negace, druhá věta je plná optimismu. Obě znamenají totéž. Pokud nechceme u ostatních vyvolat negaci, reagujeme opačně:
Neumím X Učím se rychle.
Nemůžu X Dělám, co můžu.
To nepůjde X Půjde to těžko. (Ale půjde to.)
Nezvládnu X Uvidíme, co zvládnu.
Nemám čas X Jakmile něco dodělám, pustím se do toho.

Ale. Slovíčko ale nedoporučuji používat, když se snažíme někoho přesvědčit. Protířečíme si a vzbuzujeme nedůvěru. Těžko takto někoho přesvědčíme. Lepší je místo ALE použít např. VŠAK, NICMÉNĚ.Zvlášť když někdo protestuje. Obchodníci používají taktitku Olovení-Uklidnění-Argumentace.

"Pojď mi pomoct s tou instalací."
"Nemám čas."
"Ale vždyť to nebude na dlouho." - Tak je to špatně, když opomeneme, že chybí slovíčko PROSÍM.

Lepší je:
"Nemám čas."
"Jirko já vím, však je to jen na chvilku."

Na pořadníku je spousta slov, ale komu by se chtěl číst celý článek.

Příští téma: Asertivní reakce aneb jak někoho s grácií odpálkovat.

Na příštím článku se budete podílet vy sami! Vaším bojovým úkolem je vymyslet asertivní, vtipnou a pohotovou rekaci na situaci, kdy se vás snaží někdo spražit. Čerpejte z vlastních i cizích zkušeností, ze seriálů, z knížek, ... Nejlepší hlášky zveřejníme v příštím článku.

PS: Pokud použijete něčí hlášku, je slušné jej citovat.

Týden s námi: 11.

2011-05-27T10:12:00.002+02:00

Dnešní fotka je skutečně taková, jaká má být - typicky blogerovská aneb jaký týden měl Michail.

"Tento týden jsem na pracovním školení v Brně, takže odtud přináším jednu fotku. Jinak Brno je město hezké, avšak při příjezdu v neděli tu byl klid jak na "dědině", až mě to vyděsilo, jestli jsem dorazil správně.
Dále využiju prostoru k reklamě, zbytek tedy na - lomoart.blog.cz - ikdyž pro pracovní vytížení v tomto týdnu současné přidávání fotek malinko vázne.
Taktéž nesmím zapomenout na slíbené veřejné pochválení a velké děkuji za administrativní úpravy v Tlupě. Ochota a rychlost adminky Kittanyi je úžasná - kéž by se jedubaby z berňáku učily od ní. "
S pozdravem Michail

Kittanya: Brno je skutečně velká dědina. Jen škoda, že jsme v tej dědině nezašli na zmrzlinu....

Příští týden patří jen a jen Ettëlee Dragons.

Týden s námi: 10.

2011-05-22T10:22:00.002+02:00

Dnes tu máme trochu morbidní fotku od Wraithomilky Nass. "Ať stokrát bodnu čepelí, co ostrá je a chladná, hned rány mé se zacelí a jizva nikde žádná!" Chcete se podívat?

"Ať stokrát bodnu čepelí, co ostrá je a chladná, hned rány mé se zacelí a jizva nikde žádná!" - Úryvek z muzikálu Dracula, na kterém jsem dneska byla a který jsem si moc užila. Bohužel má za týden derniéru. Narozeninový dárek k nezaplacení."

Vždyť jsem psala, že jen trochu morbidní☻. Příští týden buďme zvědavi na fotografii od Michaila.

Střídání členů: Dorray x Márnice

2011-05-20T16:23:00.004+02:00

Jsem ráda, že se ještě najdou tací lidé, kteří se nevzdávají. Mezi nimi je i Dorray. Vážíme si jeho odvahy a znovu vyhlašujeme hlasování o střídání členů. Tentokrát vyzval Márnici. Hlasujeme do 3. 6. 2011 do 16:24.

Dorray z dorray.blog.cz

" Jsem tu s druhou výzvou. Co se týče charakteristiky (pokud jste ji nečetli minule nebo na spisovatelích ) Jsem veselý človíček, který se psaním dostává do jiného světa. Ten se mě na první pohled netýká, ale když mě poznáte blíže (a samozřejmě i mou tvorbu) zjistíte, že spoustu témat čerpám ze svého života. Rád se ve svých povídkách vracím do světů, kde Sovy nejsou tím, čím se zdají a nenarušení hrdinové jsou jen na zdmi čmáranou fikcí. Prakticky nezáleží na žánru - ať je to reálný život, fantasy, sci-fi nebo mix, vždycky skončí v hlavě hlavní postavy. Ve stínech minulosti, které ji chtějí polapit a zničit. Ale jinak jsem naprosto normální vysokoškolák. Fakt… Musíte mi věřit. "

Márnice z marnice.blog.cz

"Jsem mladej student kterej nesnáší spoustu věcí ale hodně jich má rád. I když nežiju moc dlouho, život mě sjel že by mě Bůh nepoznal.. Nerozeznávám co mám na mozku a co jenom v hlavě, ale občas něco z toho vytáhnu a mrsknu s tím na svůj blog, kterej má jako spousta dobrejch věcí mizernou návštěvnost. Sebevědomí mi nechybí a libuju si v dělání špatných dojmů. Jedinej stoprocentně osvědčenej způsob jak přitáhnout lidi na svojí stranu je ukázat jim moje básničky, tak se na ně taky koukněte, vžijte se trochu do mýho těžkýho utrpení a pak klidně zahlasujte pro Dorraye, protože on je přece ten pozitivní :)."

Journal français

2011-05-19T11:47:00.005+02:00

Bonjour tous ! Je me prépare pour une mission française. Je vais passer une semaine longue à Paris, comme une véritable Parisienne. Je vais examiner le plus grands monuments pour vous. Vous vous réjouissez ?
Est-ce que vous avez déjà visité Paris? Avez-vous quelques tuyaux pour moi à visiter ?

Si vous comprenez, trouvez les fautes dans mon texte et correctes-les. Pardonnez-moi, je n'ai pas pratiqué pendant trois ans... Et si vous voulez vous entrainer plus, essayez de traduire ce texte de site officiel de Paris:

Monuments de Paris
Paris est célèbre dans le monde entier pour la beauté et le nombre de ses monuments. Tours, églises, palais, arcs, ponts ou fontaines… c’est une extraordinaire collection de repères pour remonter le temps. Paris ne serait pas Paris sans la Tour Eiffel, l’Arc de Triomphe, Notre-Dame et le Sacré-Cœur. Et chaque soir une magie particulière s’empare de la ville lorsque toutes ces architectures splendides sont illuminées ! Une promenade romantique au Pont-Neuf, un frisson aux Catacombes ou un zeste d’exotisme à la Mosquée, Paris c’est aussi tout un mélange d’ambiances et de cultures ! Incontournables ou insolites, tous ces monuments vous raconteront l’histoire d’une capitale vieille de 2 000 ans. La plupart des monuments de Paris sont ouverts le week-end mais ferment un jour par semaine, ainsi que certains jours fériés. La majorité d’entre eux sont ouverts un soir par semaine en nocturne. Les visites guidées se font souvent sur rendez-vous. Des tarifs particuliers sont proposés aux groupes et aux enfants… Regardez dans nos fiches quelles sont les conditions particulières de chaque monument ou renseignez-vous auprès d’eux…

Týden s námi: 9.

2011-05-18T06:49:00.003+02:00

Reina-sun měla trochu melancholickou chvilku, nicméně i to ke všedním týdnům našich blogerů patří. Zároveň také přemýšlela o životě na internátě.

"Foto č.1 : Při focení jsem zrovna přemýšlela nad plusy a mínusy internátu. A došlo mi, že by mi chyběla ta známá místa. Staré hřiště, paneláky i to staré klepadlo na koberce, na kterém se už dlouho nic neklepalo. Taky jsem si uvědomila, jak bych byla osamělá. Žádný sestřin křik a ruch města, který je mi znám...

Foto č.2: Povinná četba - KRAKATIT v nádherné staromódní kožené vazbě. K tomu sluchátka s dobrou muzikou a fotečka je na světě

Snad se fotky líbí!"

Reina-sun

A co Vy? Vzpomenete si na svůj život na internátě? Tento týden se ještě těšíme na fotografii od Wraithomilky Nass.

Petit acolyt n°2

2011-05-15T18:27:00.002+02:00

Milí studentíci, tak jak jdou přípravy na maturitu? Nebo už je to za vámi? Koho z vás to ještě čeká, ať už letos, či někdy příště, mohl by uvítat tuto velmi chytrou pomůcku. Jde o kontrolu textu ve francouzském jazyce, což se může hodit při psaní úkolů i přípravě maturitních otázek. A to i v případě, že si je jen podle stáhnete na internetu.
Tím skvělým vynálezem je Bonpatron a umí toho opravdu celkem dost. Opraví vám gramatiku i pravopis, a nejenže na chyby upozorní, ale taky vám názorně vysvětlí, co je třeba opravit.
Dokáže kontrolovat, pokud píšete v ženském rodě, či často používané výrazy. Máte-li slovo(sloveso) na jazyku, pomůže vám najít příbuzné. Také se všemi přízvuky se vypořádáte jedinným kliknutím. Pokud si ještě dostatečně nevěříte, je tu i možnost ovládání a komunikace v anglickém jazyce.
Pokud vás Bonpatron zaujal, hurá na bonpatron.com

Psí příhody 2

2011-05-14T13:16:00.000+02:00

Další příběh ze života našeho psíčka je tady. Bude-li však ze zvířecího světa, to posuďte sami.
I byli jsme jednou na venčící vycházce v parku. Na souběžné cestě stál kočárek se řvoucím dítětem, maminka hlavu hluboko uvnitř, snažila se je utišit. Okolo pobíhala malá hnědá kryska (rozuměj též psík). Náš rarach zalehl do trávy na číhanou, jak to dělává, a čekal, kdy přijde správný okamžik na vybafnutí.

No podařilo se mu to náramně, krysa začala štěkat jako pominutá. Nato vyletěla paní a ječela, jako by ji na nože brali. Hleděla jsem na ni se zviženým obočím. Potom popadla krysku a křičela, proč prý ji náš pes kousl. Opáčila jsem, že nikdo nikoho nekousl a že asi nikdy neviděla psy, když si hrají. A to už se rozzuřila, řítila se ke mně s kryskou v jedné ruce a kočárem v druhé, co si to prý dovoluji a že mi nakope pr***. Byla to úctyhodná masa, přecejen paní nebyla z nejštíhlejších. Čekala jsem, co se jako bude dít, našeho psíka, který z toho byl mírně paf, jsem pochválila a dala mu mlsku. Napadlo mě, že mě možná tím kočárem přejede. Naštěstí se asi v polovině cesty unavila, nebo ji překvapilo, že jsem se nedala na kvapný ústup, a tak zase obrátila a odsupěla si pryč. Opravdu povedená rodinka, hlasivky se jim vyvinuly dobře, není pochyb, po kom to to dítě má.
To však nebylo jediné setkání s touto Viktorkou. Asi o týden později jsme byli na psí louce. Na druhém konci seděl malý chlapec a hrál si se svým psem. Pes seděl a užíval si drbání za ušima. Když vtom, kde se vzala, tu se vzala, odněkud se vyřítila malá hnědá krysa a začala dorážet. Lítala okolo jako šílená a štěkala jak o závod. Pes ji okatě ignoroval. Netrvalo dlouho a ozval se šílený jekot, z aleje se vyřítila Viktorka, s pusou plnou nadávek popadla krysu a odsupěla pryč. Chudák klučík. No je toto normální?

Studentova večeře

2011-05-14T13:13:00.001+02:00

aneb honba za nejlevnějším a zároveň zasytitelným jídlem pro hladového studenta

Milí blogeři a čtenáři, vyhlašuji kulinářský koutek pro studenty. Ne nadarmo se říká chudý (a zpitý) jako student. Cílem je najít nejlevnější a zároveň dostatečně zasytitelnou variantu chudé "studentovy večeře". Máte osvědčený recept, který moc nestojí a zaplníte si jím žaludek aniž by vás upozorňoval na nevhodnost stravy? Pod perexem najdete šest nejstandartnějších studentských receptů.

1) Čínské nudle s vajíčkem (cena cca 10Kč)

Z čeho?

jedna malá cibule (cca 2Kč)
balíček čínské instantní nudlové polévky (ty nejlevnější jsou v rozmezí od 3 do 7 korun)
2 vejce (ty nejlevnější jsou od 2,50Kč)
koření: sůl, pepř, případně trochu vegety nebo sojová omáčka či magi (dle chuti)

Jak?
Instantní nudle přelijeme vařící vodou a necháme změknout.
Nejdříve si osmahneme na drobno nakrájenou cibulku a až bude pěkně hnědá (Teta Irma a babičky říkají "růžová", ale já tam tu barvu za boha nevidím), přidáme do ní změklé vycezené nudle. Chvíli si je převalujeme na pánvi dokud se trochu neosmaží - asi 5 minut (tedy zhruba "baj vočko"). Osolíme, opepříme případně tam vrzneme další koření dle momentálního žaludečního a chuťového rozpoložení.
V hrnku si rozkvedláme dvě vejce a za neustálého šmudlení vařečkou je přilijeme do nudlí. Mícháme, mícháme, až umícháme.

Tip: Ti zámožnější studenti, studenti po čerstvém nákupu a masožraví studenti si mezi smažením cibule a várkou nudlí mohou přihodit také nějakou uzeninu. Základ je stejný, záleži na variaci. Přiložené koření a olej v instantních polévkách použít jen v nejkrajnějších případech, viz: Studentova erární večeře v polních podmínkách (článek kittanya.blog.cz).

3) Fiš end čips po studentsku (cca do 12Kč)

Standartně vyhládlému studentovi postačí 100g hranolek a 5 kusů rybích prstů.

Z čeho?

mražené hranolky (nejlevnější jsou už za 16,90Kč/kg a nejsou zas tak špatné)
rybí prsty (balení 10 rybích prstů si koupíte už od 16,9Kč, levnější opravdu nedoporučuji)
sůl
trochu, skutečně málo, oleje

Jak?
Jelikož je olej tůze drahý a tůze nezdravý, upečeme si hranolky v troubě (cca 180°C). Aby nám tolik neseschly a aby se nepřipekly k plechu, přecejen malé množství oleje použijeme. Abychom ušetřili čas a špinavou pánev, přidáme k hranolkům i rybí prsty. Sluší se občas s hranolkami zamíchat a rybí prsty převrátit, nemají ani ručičky a ani nožičky.

Tip: K mastným jídlům se nejlépe hodí sklenice mléka. To však nedoporučuji k zelí a luštěninám.

4) Pizza ála akce v jednom nejmenovaném supermarketu (Kaufland, že...) (cena cca 12Kč)

Tedy v tom nejmenovaném supermarketu měli trojbalení za (tuším) 37Kč. Předpokládejme, že student má hlad akorát na jednu z nich, čímž jsme dosáhli slušné ceny na jednu večeři. Tím pádem nám večeře pro jednoho studenta vyjde zhruba na 12Kč. I v ostatních supermarketech se dá sehnat uno balení pizzy hotovky. Pizza Ø16cm běžně stojí od 17 do 20Kč.

Tip: Zámožnější a rozmlsanější student si základní balení pizzy obohatí o porci sýra, šunky či jiných ingrediencí navíc. Aby pizza voněla jako z restaurace, rozmělněte si v dlani trochu oregana nebo provensálského koření a přisypte na sýr.

5) Studentovy chudé špagety (do 18Kč)

Z čeho?

špagety v přiměřeném množství studentova hladomoru (500g/7-11Kč - pozor, i ty nejlevnější špagety mohou být dobré)
malá cibule (2Kč)
100g nějaké měkké uzeniny (100g od 5,9Kč)
kečup na polití
sůl, pepř, majoránka
sýr na posypání

Jak?
Fajnovky si uvaří takto: špagety (hodí se i ostatní těstoviny) si uvaříme způsobem, na který jsme zvyklí. Cibulku na drobno nakrájíme a osmahneme na pánvi spolu s měkkou uzeninou nakrájenou na kostičky. Dají se využít i zbytky salámu, když kolečka nakrájíte ještě na čtverečky. Osolíme, opepříme. Pak to všechno dáme dohromady se zcezenými špagetami, zalijeme kečupem a posypeme majoránkou. Samozřejmě přiměřeně (třetina sáčku je ještě OK, větší množství už je opravdu poněkud nešmakující).

Kittayna je fajnšmekr a proto si velice ráda připlatí za kečup a volí jiný postup:
K usmahnuté cibulce a uzenině, přilije na pánev ještě hromadu (ale hromadu) kečupu (ředit vodou nedoporučuji, není to tak dobré), nechá tak tři minutky za občasného míchání bublat, pak přisype (dle chuti) majoránku. Celou směsí pak poleje zcezené špagety, pak přidá sýr a konzumuje.

Tip: Teta Irma říká, že když se vyhodí špagety ke stropu a zůstanou na něm přilepené, tak už jsou převařené. Správně uvařené špagety nekřupou. Správně uvařené špagety nelepí, i když nejsou Panzani.

6) Věčné tósty (cca 25Kč)

Běžně vyhládlému studentovi stačí 8 trojúhelníčků. Fajnovkám ještě méně.

Z čeho?

8 čtverců toustového chleba (500g od 12,90 Kč)
4 kolečka šunky (100g od 10 Kč)
4 plátky sýra (120g/12,90 Kč)
hořčice na pomazání (malý kelímek od 4,9Kč)

Jak?
Toustový čtverec chleba si student namaže hořčicí (nebo máslem), pak na ně nalepí kolečko šunky (či salámu), zaplácne kolečkem sýra (opravdu chudí studenti si plátek sýra rozkrojí na půl), přičemž vám ze 120g balíčku sýra ještě jeden plátek zbyde (doporučuji na košt vložit rovnou do úst). Nakonec takto utvořenou formaci završíme druhým čtvercem toustového chleba a vložíme do vyhřátého toustovače. Pečeme dle chuťového rozpoložení "baj vočko" ("Hmmm, to jsou ty dobré, připálené...").

Tip: Gurmáni si k "tóstům" ještě vyrobí dresing: půl kečupu, půl tatarky, promíchat, netřepat. Studenti s přebytkem ingrediencí si do toustů naloží dvojnásobné množství šunky a sýra.

Pamatujete si, co jste večeřeli za svých studentských let? Co jste si uvařili na večeři aniž by to bolelo vaši peněženku nebo žaludek?

PS: na ostatní, ale poněkud fajnovější a chutnější recepty od Kittanyi si počkejte až na vícedenní letní Tlupozcuk.

Teta Irma radí: Naučte se mluvit I

2011-05-10T08:57:00.001+02:00

Kdo se ptá, dozví se

Pořekadlo "Nebuď zvědavá, budeš brzo stará." je určeno pro (pavlačové) klepny (většinou) důchodkyně, které mají neuvěřitelné schopnosti strkat svůj nos do cizích záležitostí tak, že opravdu stárnou, neboť se natolik zabývají cizími, že zapomínají na své. Bohužel tímto pořekadlem se nevědomky řídí velká část lidí naší společnosti. A právě tato část lidí naší společnosti je, mnohdy právem, považována za, po biologicku řečeno, recesivní. Zjednodušeně řečeno, jsou to ti, kteří se neumí uplatnit. Teta Irma vždycky říká: "Máš pusenku, zeptej se, na to ji máš."

Ústa můžeme použít na přehršel věcí, jako je mluvit, líbat se, olizovat, vyplazovat jazyk, ale taky držet jazyk za zuby. A pro ty, kteří něco neví, a to je dost svízelná situace, je špatnou taktikou.
Ústa jsou vynikající zbraní proti nevědomosti, protože se umí na tuto nevědomost zeptat. Pak jsou ještě situace, kdy dotyčný zná až příliš a příliš také mluví, toto bude rozvinuto v příštím bodě. Avšak ta dominantnější polovina lidí, tedy ta, která je zvědavá a moc se doví, se neumí správně dotázat. Existují dva nejzákladnější typy otázek. Pojďme si je společně projít a naučit se je využívat v náš prospěch.

a) Otevřená otázka.
Je to otázka, na kterou nelze odpovědět jen slovy ANO a NE. Tuto otázku ti chytřejí používají vždy, když chtějí někoho vtáhnout do hovoru, když z tázaného chtějí v hovoru vytáhnout co nejvíce informacíí a použijí ji vždy když chtějí, aby tázaný přemýšlel nad jejich rozhovorem. To je velice důležité vědět, neboť mohou nastat situace, kdy se potřebujeme dozvědět co nejvíce informací a nebo chceme, aby dotyčný přistoupil na naši nabídku.

Jak tvořit otevřenou otázku?
Otevřené otázky zásadně nezačínáme slovesem: Máš? (ano/ne), Chceš? (ano/ne), Půjdeš? (ano/ne).
Chceme-li se víc dovědět, musíme přidat něco navíc. Před sloveso vždy přidáme nějaké příslovce, podstatné jméno, přídavné jméno apod.:
Co máš...?, Jaký chceš...?, Kdy půjdeš...?, ...

Příklady:
Pokud si chceme sjednat s někým rande a chceme, aby naši nabídku na výsost zvážil a hned nás neodpálkoval, neptáme se:
"Půjdeš se mnou do kina?" - ANO (v lepším případě), NE (většina lidí neví, jak reagovat)

Ale dáme si záležet. Protože získáme čas a také se můžeme dovědět o tom, na jaký film dotyčnou/ého pozvat:
"Na jaké filmy se nejraději díváš?" - No, koukám raději na fantasy.
"Bezva! Zrovna dávají Hobita. O půl desáté to nestihnem, ale dávají ho ještě ve dvě, o půl paté, v sedm a o půl deváté. V kolik půjdem?" - Půjdem v těch sedm (v tom lepším případě) - nebo Dneska nemůžu, už něco mám (v tom horším případě).

Opět se neptáme uzavřenou otázkou (A máš teda zítra čas? Ano/Ne), ale zeptáme se otevřeně:
"Co máš zítra (pátek)?" - No, mám zkoušku z biologie (v horším případě) - Zítra nic nemám (v tom lepším případě)
"O víkendu už ti žádná zkouška nehrozí, půjdem teda v těch sedm večer nebo o půl desáté dopoledne a zvu tě na oběd?" - "Beru těch půl desáté i s obědem.

Pozn.: Pokud ta daná osoba s námi opravdu nechce jít, tak ani sebelepší otevřená otázka nás nezachrání.

b) Uzavřená otázka.
Je to taková otázka, kdy je nejjednodušší způsob na ni odpovědět slovy ANO nebo NE. Uzavřené otázky používáme tehdy, když se potřebujeme rychle dovědět nějakou informamci a nechceme ji rozebírat. Tehdy jako první slovo použijeme sloveso:

"Příjdeš v šest?" (Protože v pět ještě něco máš.) - Jo.
"Máš kondom?" (Netřeba rozebírat.) - Jo.
"Nechceš kousek pizzy?" (Tahle nám zrovna hrozně chutná, dlouho jsme se na ni těšili a nemáme v plánu ji nabízet. Ale slušnost je se aspoň zeptat.) - Ne, dík.

Už víme, jak se zeptat, podle toho, co se chceme dovědět? Nebojte se a ptejte se.

Kdo se NEptá, NIC se nedoví.

Zpráva rychlokvaška: Tlupozdrb

2011-05-08T12:11:00.002+02:00

Kvůli MS v hokeji 2011 je tento víkendový online Tlupozdrb přesunut na sobotu 14. 5. 2011 na 19:00. Děcka, fanděme Čechům v derby proti Rusům!! Pak to zdrbeme online po Skype.

PS: Ano, uznávám, byla hloupost pořádat Tlupozdrb při tak důležitém hokejovém utkání. Příště se takto organizace nezvrtne, slibuji.

Jelikož Kittanya po práci padla na hubu a usla, hluboce se omlouvá. Tlupozdrb je dneska (15. 5.) v šest hodin večer.
Drbat se bude MS v ledním hokeji 2011 na Slovensku, bude přizván jeden kontroverzní host (záleží na rychlosti jeho připojení k internetu v mobilním telefonu), další témata jsou čistě dobrovolná a na závěr se rozloučíme výběrem tématu Tlupozdrbu na příští týden.

Týden s námi: 8.

2011-05-07T12:04:00.004+02:00

Odpočiňme si na chvíli od hokeje a jen tak letmo se zadívejme zase ven. Nabízíme Vám tentokrát jiný pohled než minulý týden. Tento týden totiž fotila La fille Ash. Obzvláště pak doporučuji přečíst si pěkný komentář od Ash pod fotografií.

"Netvrdím, že je ta fotka krásná. Není. A vlastně ani nemá být. Je i trochu rozmazaná. Ano, to byl záměr! A proč? Co že tím chci říci? Nu, je jaro. Stromy se již oblékly do svých krásně zelených listů a nad nimi dlí sytě modrá obloha. Krásné, že? Ale pozor. Když se zadíváte na fotku blíže, co uvidíte?
Na dolním okraji lampu a vpravo kusy budov.
A s tím souvisí i to rozmazání. Ruch měst nás obklopuje natolik, že si ani v tom spěchu; kdy se snažíme dostat z jednoho místa na druhé, abychom nezmeškali práci nebo školu; si nevšímáme toho, že se příroda mění. Že přichází jaro. Možná jen matně ze zpráv víme, že se něco děje, ale že bychom si toho všimli sami... to ne. Není to škoda? Nezačínáme pomalu na přírodu zapomínat? Nevidíme ji opravdu už jen "matně"?"

Také bych chtěla upozornit na možnost se stále přihlásit jako fotograf do rubriky Týden s námi, ještě máme volná místa. Příležitost má každý, zde. Příští týden se tešíme na momentku od naší blogerky Reiny-sun.

Střídání členů: Gabriel Decay x La fille Ash

2011-05-04T18:39:00.003+02:00

Gabriel Decay tiše tluče na vrata Doupěte. V Literární tvorbě je plno, a proto ke střídání vyzval naši blogerku La fille Ash. Kdo s kým si vymění místo v Doupěti, je teď na Vás.
Hlasování bude ukončeno 18. 5. v 18:34.

Gabriel Decay z http://g-decay.blog.cz

"...vybral jsem si s kým chci jít do duelu..je to tento blog:
http://ashinin.blog.cz/ z toho důvodu že autorka blog přesunula...

blog jsem založil,protože jsem chtěl místo kam můžu dávat svoji tvorbu
poslední dobou píši hlavně povídky,ale na blogu najdete i básničky,občas TT(ale už mě to přestalo bavit psát )
mám charakteristický písařský styl-nepoužívám skoro vůbec přímou řeč,píši převážně o bolesti,sexu,životě,depresy,drogách a smrti.Hrdiny ve svých povídkách většinou zabiji (nevím proč,ale nemůžu si pomoct) a své povídky rozděluji na malé části,aby se mi čtenáři vracely-kupodivu to funguje ?D...
blog je určený převážně nekrofilům(),sadistům,psychicky narušeným lidem,egoistům, a podobným zvráceným duším...

fajn...doufám že jsem byl vystižně krátký(ale asi ne..)"

La fille Ash z http://ashinin.wordpress.com/

"O mně a o blogu: Můj blog je místem, kde se můžu vypovídat vypovídat a veřejně hlásat můj názor.
Hlavně mám také možnost publikovat někde mé výtvory. To znamená básně a hlavně povídky, které se mi v hlavě rojí a chtějí vyběhnout ven a usadit se na prázdném listu papíru. (V tomto případě na prázdné straně ve Wordu...) Jakožto vášnivý milovník opery a klasické hudby se snažím svým čtenářům také podstrčit nějaké ta (nejen) operní videa. Svůj blog se pokouším vést tak, aby to bavilo nejen mě, ale také mé pravidelné čtenáře. Mimo povídek také píšu různorodé články (třeba i naučné a poučné), aby si opravdu každý mohl najít to své."

Psí příhody 1

2011-05-03T11:22:00.003+02:00

Slibovala jsem vám psí povídání a tak ho máte mít. Máme doma psíka, je to schnitzelberský wurstšpic a smeták každým coulem. Už jeho matka je asi čtyřnásobný kříženec a otec je pro jistotu neznámý. Báli jsme se, aby to nebyl vlkodav, když byl psík malý, rostl jako z vody, naštěstí se zastavil někde u kolen, takže je jen středně velký. Srst má tmavou se světlou bradkou a tlapkami, je hebký, trochu kudrnatý. Ze všeho nejraději se válí v prachu a špíně, aby to na sebe nachytal. Když běží, pleskají mu uši, vesměs vypadá dobrácky a roztomile, proto si s ním ostatní psi rádi hrají. I my si s ním užijeme spoustu legrace, když zrovna nevyvádí, něco netrhá, nebo nekouše bačkoru.

Neumí toho mnoho, přecejen nechceme z něj mít nějakou cvičenou opici, je to takový svobodný psík, ale jak se ukázalo, dovedností může být i to, co neumíte. A náš psík si neumí lehnout. Už jako malý si nelehal, tedy ne na břicho, s packami vpřed, jak to dělají ostatní psi. On uměl jen na bok a na záda. A to ne na povel, lehne si, jen když chce spát, nebo podrbat na břiše - což je poměrně často. Zajímavý je ovšem způsob, jak to dělá. Náš popleta totiž musí udělat kotrmelec přes rameno, jinak to neumí.

Ano, ta část, kdy stojí na hlavě a nožičky mu trčí všude kolem, je zvláště vtipná. A co vaše zvířátka, jakou vyvádějí neplechu? Neváhejte a podělte se o své příhody na autorskyklub(zavináč)seznam.cz

EDIT: psík si umí lehnout na povel, právě se to naučil. Asi mu bylo stydno, co tu o něm píšu...

Týden s námi: 7.

2011-05-01T19:37:00.001+02:00

Bastett měla drobné technické problémy, ale nebojte se. Ani tento týden nebudete ochuzeni o fotogafii týdne ze života jednoho z nás.

"Fotka je focená v pátek. Drobný příběh k ní vám okopíruji ze svého blogu.
V místním parku jsem si chtěla vyfotit cestu z podřepu. Samozřejmě si
Magnetoidní neodpustila komentář, prý: Tak tohle vypadá podivně. Sedla jsem si
do tureckého sedu: Tak tohle už líp, ale počkej až vstaneš. Naprosto vyřízená z
jejího komentování jsem se za otřesů bránice složila k zemi. To znamenalo že
jsem si lehla, když už jsem ležela, tak jsem toho využila a začala fotit.
Okolo zrovna prochází matka s dítětem, vlastně to jsou dvě matky a dvě děti. Já
se stále válím se smrtelným záchvatem smíchu na zemi. Matka po mě vrhá vražedný
pohled. A v tom, Magnetoidní pronese: Ty bys s tou trávou měla vážně skončit!
Načež já chytím záchvat smíchu, který matka komentuje ještě vražednějším
pohledem."

Bastett

Příští týden patří blogerce Le fille Ash.

Střídání členů: Dorray x Mňoukla&vymňoukla

2011-04-28T17:23:00.004+02:00

Milí spolublogeři a čtenáři. Doupě Autorské tlupy má v některých svých kategoriích už obsazená místa. Proto, abychom udrželi určitý rozumný počet členů a zároveň proto, aby měl každý šanci se stát členem Autorské Tlupy, a tak se zapojit do blogger.com komunity a do dění v Doupěti jakožto klubu, který tyto vynikající blogery propaguje, jsme vymyslely způsob, jak toto bezbolestně a s důstojností udržet. Prostřednictvím Střídání blogerů. Díky této veliké výhodě nemá členství v Autorské tlupě žádná pravidla ani podmínky.

Dnes máte všichni, členové i čtenáři, možnost se podělit o rozhodnutí, který z blogerů bude dále členem Autorské tlupy. Kategorie Literární tvorba je zaplněna a Vy teď rozhodnete o tom, který z blogerů bude nadále právoplatným členem naší komunity.
Hlasování bude probíhat do 12. 5. 2011 do 17:25.

Bloger, který má zájem o místo některého z našich stávajících členů má možnost jej vyzvat ke Střídání. A to prostřednictvím emailu na autorskyklub@seznam.cz. Do předmětu emailu prosím vepište heslo "Střídání", ulehčíte nám orientaci. V emailu se rozepište o sobě a svém blogu. Navnaďte čtenáře k tomu, aby pro Vás hlasovali. Nezapomeňte uvést také svou přezdívku a odkaz na blog. Admini Doupěte budou co nejdříve informovat vyzvaného blogera všemi možnými prostředky (emailem, komentářem na blogu, přes ICQ, apod.). Jakmile i on pošle na náš email svůj text, ihned zveřejníme článek o Střídání členů. Čtenáři a členové Autorské tlupy budou hlasovat pro svého oblíbence po dobu 14. dnů. Ten, který se bude těšit větší oblibě, zůstává v Doupěti. Skončí-li hlasování nerozhodně, upřednostníme blogera, který je registrován na blogger.com. Pokud budou oba blogeři ze stejné domény, rozhodne jeden z adminů Doupěte svým vlastním hlasem.
Ke střídání členů má právo vyzývat i ten bloger, který měl méně hlasů z předešlého střídání bez ohledu na to, zda už členem AT byl nebo nebyl.

Prosím, zamyslete se nad tím, komu z blogerů dáte svůj hlas, proč a případně mu můžete prostřednictvím komentáře pod tímto článkem něco pěkného vzkázat. Bloger s nejvíce hlasy se stane členem Autorské tlupy.
Každý bloger má však právo vyzvat jiného blogera ke Střídání, ať už jednou členem AT byl nebo nebyl.

Dorray

"Dobrý večer,
má přezdívka je Dorray a můj blog, mé Imaginarium, se nachází na adrese http://dorray.blog.cz/. Naleznete zde výhradně moji tvorbu - prózu a poezii, se zaměřením na prózu. Snažím se neustále zlepšovat, a proto hledám kvalitní kritiku a zároveň širší čtenářskou základnu. To je důvod, kvůli kterému se hlásím do a-tlupy.

Myslím si, že kvalita mého blogu není z nejhorších. Cílevědomě se snažím autorsky růst. Co se týče samotného obsahu prózy, tak se často snažím o psychologický rozbor postav, kterému napomáhají fantaskní či jiné snové prvky. Samozřejmě, že nezůstávám jen u tohoto, ale občas se pustím i do žánru jako je sci-fi nebo fantasy.

Z těchto důvodů si myslím, že by mi přijetí do autorské tlupy prospělo a snad bych se stal i rovnocenným členem komunity. Chtěl bych tedy k souboji o místo v sekci Literární tvorba vyzvat web http://vy-mnouk.blog.cz/"

Těším se na Vaše reakce,
Dorray

Mňoukla&vymňoukla

"Moje doupátko, které jsem nazvala vymňouk je směsicí mé kočičí části duše, mé literární osobě, v neposlední řadě slouží občas jako výlevka, kdy se v podobě Malé Bláznivky svěřuji ostatním o krutosti světa. Vymňouk vznikl těsně pře Vánocemi, tedy jsem si dala takový vánoční dáreček, který jsem si zamilovala, nejdříve jsem fungovala jako malá nevýrazná myška a světu jsem se moc neukazovala. Již po pár týdnech jsem dorůstala velikosti kotěte, opřela jsem se do literární tvorby a na mém blogu se objevovali povídky, básničky, fotky a jednou jeden obrázek. Kočičích rozměrů jsem dorostla v březnu, kdy se na scéně objevila Malá Bláznivka, tedy můj výlevníček, zapojila jsem se i do literární soutěže u The, a pak to šlo jako na běžícím pásu: povídky, básničky, jedna část kapitolovky a do toho Bláznivka. Poslední dobou mi na blog zbývá nějak málo času, ale vždy se snažím nějaký vynahradit, protože mne vždy potěší sebemenší komentář a v duchu se tetelím, vždy když se chlubím novým dílkem."

Vaše Mňoukla&vymňoukla

TlupoZdrb

2011-04-27T15:49:00.009+02:00

Po době váhání, přemýšlení, konstatování a dloubání se v nose, se pokusíme zprovoznit v tomto článku vychvalovaný chat na nějaké téma týdne. Vzhledem k tomu, že ze všech rubrik pořádně funguje jedna (Týden s námi), vezmeme to pěkně vykutáleně (Moraváci by řekli poněkud pikantnější slovo).

Vážení, jsme si vědomi ceny Vašeho času, který věnujete i pro Tlupu, a proto novou rubriku založíme způsobem, který se Vám bude líbit. Hned v zahájení chci vysvětlit původ nadpisu, jméno celé rubriky a hlavní motto:

TlupoZdrb - aneb zdrbeme všechno a všechny. Online!

O co jde a jak to bude probíhat?

Přes týden pod tímto článkem budou probíhat diskuze ohledně téma, na které byste byli ochotni diskutovat.
Každý víkend (datum a čas se upřesní podle online "četařů") se sejdem na ICQ či Skypu a dané téma náležitě vokálně rozebereme.
Kdo se přidá, ten se přidá. Kdo ne, nechá být. Chat není povinný a je otevřený pro všechny.
Ti odvážní s funkční webkamerou nebudou dělat Zagorky a zapnou si ji
Po diskuzi se někdo uvolní (asi to budu muset být já) a sepíše nejzajímavější, nejvtipnější, nejkontroverznější a nejbouřlivější pasáže z chatu pro ty, co se ho nemohli nebo nechtěli zúčastnit, a zveřejní je pro všechny Tlupaře v Doupěti.

Nepovinné body:
Pokud budou diskutéři a tišší posluchači souhlasit, můžeme diskuzi nahrát, sestříhat nejzajímavější pasáže a se souhlasem všech zúčastněních je zveřejnit prostřednictvím Youtube v Doupěti. Záleží na Vás. Jak už zpívali Chinaski: "Jaký si to uděláš, takový to máš."

Pokud se náš online Tlupozdrb bude těšit dobrému zdraví, nezahnívat a bude pro Vás zajímavý a zábavný, můžeme si touto cestou založit "rádiové vysílání" Tlupy - takové online noviny. To také bude záležet jen na Vás.

Zkušební verze

Zkušební verze Tlupozdrbu se bude vysílat za 14 dní, tedy o víkendu 14. - 15. v sedm hodin večer. Čas je variabilní a lze jím jednoduše hýbat. Kdo z Vás bude na ICQ nebo Skype online o tomto daném víkendu v tomto (případně jiném) čase? Hlaste se zde.

Ostatní, kteří se nemohou nebo nechtějí zúčastnit našeho historicky prvního Tlupozdrbu, si nebudou válet šunkafleky a hlasují pro historicky první téma, které budem drbat.

Ten, kdo nechce veřejně sdělovat své intimní chatovací číslo, nechť si ho nechá pro sebe a buď nám ho přepošle na náš Tlupařský mail (autorskyklub@seznam.cz), kde se zaručujeme, že všechny poskytnuté informace v emailu nebudou sděleny třetím osobám, nebo se normálně vetře do vysílacího kanálu na ostro a v tom případě bude prozrazen jen mezi "četaři". Chtěla bych ovšem zdůraznit, že Fantom Chatu může být jen jeden, jelikož opakovaný vtip není vtipem.

Ti, kdož sa za své ICQ nebo Skype nestydí, vytrubte jej v komentáři a my rozšíříme seznam:

Kittanya má ICQ 348 018 981, na Skype mám volací jméno Kittanya2.
Luci-e má ICQ 617714397, Skype jméno luciloverock
Majda má ICQ 410-864-150, na Skype je jako mandolina71
TaziDra má skype jméno CrazyTazi.

Máte nějaké náměty, stížnosti, připomínky?

Prosimvás, bylo zde vše srozumitelně vysvětleno?

Přívalová vlna

2011-04-25T21:55:00.000+02:00

Milí členové, mazáci i nováčci. Konečně nám napravili servis a tak jsme znovu mohly otevřít své brány. Do našich řad vstoupilo 14 dalších tvořivců, jistě si je rádi najdete v seznamu členstva. Prozradím, že nejvíce přibylo u deníčkářů.
Když už jsme u toho, přemýšlím, zda by se vám líbila taková malá deníčková rubrika ze života psího. Jistě jste zaznamenali, že aktivita tu trochu poklesla...ono je venku totiž moc hezky a když se navíc s tou němou tváří jít "musí", špatně to dopadá. I když jsem pouze psovod v záskoku, několik historek se mi již nashromáždit podařilo. kdo z vás by je chtěl slyšet před spaním?

Týden s námi: 6.

2011-04-22T20:54:00.004+02:00

Zelené teplo nás láká ven, neseďme doma a z hluboka se nadechněme tak, jak to udělala Opti-Mystique. Pojďte se podívat, co zanechal Zelený čtvrtek:

"Posílám dvě fotky Obojí lesní, obojí zelené, obojí mnohem hezčí než jsem kdy čekala. Dnešní 21.4.) odpoledne jsem strávila celé v lese nad naší mini-vesničkou. Už delší dobu jsem tam nebyla, ale řeknu vám - je stále stejně krásný. Celý listnatý, občas sice nějaká ta borovice, ale to dojem rozhodně nekazí. Vážně mám lesy ráda Lidičky, choďte do lesa s lidma, které máte rádi a užívejte si to.
Na první fotce se mi podařilo zachytit slunce prosvítající mezi mraky... Bylo vážně krásně - rozhodně škoda sedět doma !
A na druhé je pařez. Ale né jen tak obyčejný Kvůli této fotce jsem si lehala do listí a špinila tričko A za všechno může pařez... Stejně ho mám ráda

Krásné Velikonoce přeji"

Překvapení na přístí týden pro Vás přichystá Bastett.

Chraňme si své největší bohatství!

2011-04-20T23:06:00.003+02:00

Vyhlašuju fofr akci za naši krásnou Šumavu! Bohužel jsem se o této akci dověděla teprve až dnes. Pokud si ceníte našeho největšího bohatství, které máme desítky, stovky let, pokud se cítíte být Čechy, pokud chcete uchovat tak krásnou památku pro další generace a na stará kolena, chraňte Šumavu!
Stačí tak málo. Stačí jen vyplnit pár údajů a dát tak najevo ministerstvu životního prostředí svůj nesouhlas.

Sumavapro.cz

Pod článkem najdete formulář, do kterého vepíšete údaje o své identitě a tím tak podpoříte Šumavu. Nenechme si ji vykácet, zničit a zkomercializovat!

Podepisujte, rozšiřujte a nadávejte. Neseďme se založenýma rukama.

Pro vlastní úsudek a snažší orientaci přidávám pár odkazů:

Česká společnost ornitologická o Šumavě, odbornících a nevládkách
Podpora otevřeného dopisu ČSPE vyjadřujícího znepokojení z plánů vedení Národního parku Šumava
Názory odborníků se ani za mák neshodují s názory politiků

Na závěr přidám ještě pár svých soukromých fotografií ze Šumavy:

Týden s námi: 5.

2011-04-18T14:03:00.002+02:00

Každý týden nám od Vás docházejí čím dál krásnější a krásnější fotografie. Už se mi tají dech, co nám dorazí tento týden. Minulý týden však patřil Veverce Bí.

"Ahoj, posílám Vám textík a fotky k tomuhle týdnu:-)

V současné době je v tropickém skleníku Fata Morgána v pražské Troji výstava tropickách motýlů. Proto jsem se tam vypravila obdivovat další krásy a hlavně fotit. Když jsem se pustila do vybírání nejkrásnějšího motýla, řekla jsem si proč Vám ukazovat něco, čeho bude všeho plno, radši vám ukážu něco trošičku jiného.
Během celé výstavy do Troji přicházejí zásilky s kuklami motýlů, ze kterých se motýli líhnou. Proto můžete pozorovat klepající se kuklu a nebo silně pomuchlané vylíhnuté jedince, kteří mají do motýlí krásy daleko. Nějakou dobu trvá, než křídla ztvrdnou. Takže Vám chci nabídnout jiný pohled na KŘÍDLA MOTÝLÍ.

A kromě motýlů a různých zajímavých a krásných rostlin jsou velkou atrakcí dvě velká akvária. A největšího zájmu se těší dvě "menší" rybičky. Tou rybičkou je Arowana dvoujvousá, která ve volné přírodě dorůstá 120 cm. A my měli štěstí, že nám jedna chvíli zapózovala."

Tento týden fotí Opti-Mystique.

Týden s námi: 4.

2011-04-12T19:45:00.001+02:00

Nebudu Vás dlouho napínat, ale i dnešní fotografie týdne od Uajiiiho je opravdu famózní. Také si dovolím upozornit na jednu obzvlášť důležitou informaci. Více pod fotografií.

"Tento týden byl pro velkého Uajiii velice důležitý. V pondělí čtvrtého jsme museli být povinně ve škole. Dostali jsme oficiální zadání bakalářských prací, z čehož mé zadání bylo nejdelší- sedmi řádkové. Mí spolužáci (s tří až čtyř řádkovým zadáním) mě patřičně politovali... nu což, aspoň jsem světový!

V úterý jsem měl vernisáž! (A Autorská tlupa dostala tu čest se o mé vernisáži dozvědět jako první! Holt mám ve vás důvěru, holky:) Pracuji v jednom výtvarném kroužku a každý rok v půlce výuky máme vernisáž. Letos jsem vystavoval celé dva obrazy a pár lidem se i líbily... O pí Skočdopolové (která vede náš výtvarný kroužek) jsem se zmiňoval na mém blogu- nyní měla chřipku a já taky, tak jsme se mezi mazáním jednohubek, rozlévání alkoholu a instalací obrazů léčili bromhexinem. Zapíjeli jsme ho velice fajnovým vínem, ze kterého nám zvláčněly pohyby a ztěžkly nohy.

Dnes je středa a stále mám chřipku. Opravdovou chřipku, ne mužskou chřipečkou (znáte to- nejhorší nemoc pro muže je nachlazeníčko a chřipečka.) Minulý týden ji měla moje slečna, tento týden ji mám já. Taky mi psala Kittanya, zda jsem nezapomněl, že o tomto týdnu mám dát celé tlupě vědět. Nezapomněl jsem, ale aspoň jsem se k tomu konečně dokopal.

Ve čtvrtek jsem zjistil převratnou novinu- má chřipka se plynule přeměnila v jarní alergii. Pylu je venku drahně a všem píšu esemesky, že ležím v posteli a kurýruji se. Ve skutečnosti jsem na zahradě a přesazuji kytky a stříhám dokvetlou vrbu, u které pšikám jako pominutý.

V pátek jsme u kamarádky domlouvali sobotní grilování. Taková perlička- odpoledne mi volala: „Ty vogo můj bratr je vůl. Jsem mu říkala, že ty přineseš maso, ostatní zeleninu a víno, tak co přinese on. Odpověděl: ‚Já? Já můžu přinést z dřevníku nějaký dřevo!‘ “

V sobotu jsme grilovali a měl jsem nejlépe naložené masíčko, musím se pochválit. Nakládal jsem vepřové do medu, piva a oleje spolu s libečkem, jarní cibulkou a kořením. Moc jsme si pochutnali. Večer jsme pili griotku a víno.

Dneska jsem dostal narozeninový dort! Na druhou stranu narozeniny dnes nemám, ale co dopíšu tuhle větu, tak mi za šest hodin a tři čtvrtě minuty bude zas o rok víc. Tento týden jsem se měl moc pěkně."

Příští týden patří Veverce Bí.

PS: Kdo se nedovtípil - měla jsem na mysli tu vernisáž.

Petit acolyt

2011-04-11T13:54:00.000+02:00

Vítám všechny příznivce francouzštiny. Knihy, učebnice a slovníky už vás určitě nudí, je čas nechat jazyk, aby lezl do vaší hlavinky trochu sám. Proto vám dnes malý pomocník představuje Radio Franҫais International. Podle sebedůvěry si můžete troufnout na jejich zpravodajské relace z frankofonních zemí po celém světě (a to budete koukat, co se kde děje, protože toto Tv Noha nevysílá), nebo začněte s Journal en franҫais facile - zprávy v jednoduché francouzštině. Poslechnout si je můžete na internetu.
A kdyby se vám přecejen chtělo trochu se pocvičit, můžete v jazykovědné sekci.

Benátská sezona potřetí

2011-04-08T11:34:00.001+02:00

Létající Turek se nám cestou trochu ztratil, nakonec je však tu a my si můžeme něco říct o benátském karnevalu. Už víš, kde ses chytil, Vojto?

Město masek

Bohaté Benátské republice stoupla sláva do hlavy a benátčané pletichařili kryti maskami nejen o karnevalu. První zmínkou je dekret z roku 1268, který zakazoval „hru s vejci“. A mnoho dalších následovalo, zakázáno bylo nosit masku mimo festivalové období, vcházet v ní do kostelů a nosit u sebe zbraně. Za porušení čekala muže vysoká pokuta a dva roky galejí, ženy pak byly bičovány od náměstí SV. Marka až k mostu Rialto a poté byly vyhoštěny na 4 roky z benátského teritoria. Nakonec, během první Rakouské vlády byl karneval zakázán zcela. Naštěstí během druhé Rakouské vlády byl obnoven.

Karnevalový čtvrtek

Když papež Adrian IV věnoval celou Dalmácii patriarchům z Grada, mocichtivý císařův stoupenec Ulrich využil skutečnosti, že Benátky jsou ve válce s Padovou a Ferrarou a s pomocí vazalů z Carinzie a Friuli vyhnal stávajícího grádského patriarchu Enrica Dandola.

Benátský Dóže Michiel II neponechal takovou troufalost bez odezvy a Ulricha s 12 vazaly porazil svou flotilou. Zakročil však papež a omilostnil je. Tak Benátky požádaly alespoň patriarchát v Aquilei o volka a 12 dobře živených vepřů, kteří byli zavřeni do dřevěných replik friulských chrámů. Cech kovářů a řezníků je nakonec věnoval celému benátskému lidu.

Tradice byla zrušena roku 1420, kdy Friuli padlo pod nadvládu Benátek.. Byla nahrazena neškodnou zábavou, která dosáhla největší slávy roku 1548 svým provazochodeckým představením známým jako „let Turka“, kdy turecký akrobat přešel po provaze z lodi až do zvonice kostela Sv. Marka. Představení mělo takový úspěch že tradice přetrvala ještě více jak sto let, v různých obměnách prováděných profesionálními šprýmaři. Vzhledem k nebezpečnosti však i tato padla a „let Turka“ nahradila dřevěná holubice, která vzhlížející davy zasype konfetami.

Masky

Také benátské masky mají svůj řád a během času se ustálilo několik tradičních převleků se svými náležitostmi a pravidly. Povězme si něco o několika z nich:

Bauta (plášť s kapucí)

Kostým se skládal z třírohého klobouku, obličejové masky s výrazným horním rtem a úzkým nosem, která měnila hlas nositele k nepoznání a černé pláštěnky přes ramena. Masku nosili jak ženy tak muži a byla velmi oblíbená. Během karnevalu ji prý oblékali i mniši a jeptišky, aby porušili pravidla celibátu. Nepravosti pod její rouškou však Benátčané prováděli během celého roku. Byla zakázána svobodným dívkám.

Larva/Volto (přízrak, tvář)

K této masce patří černé ustrojení, opět trojrohý klobouk a bílá maska vyráběná z jemné voskové látky, která byla velmi lehká a umožňovala snadno jíst, pít a bavit se. Je snadné odvodit, jak asi název vznikl, přestavte si postavu kráčející za měsíčního svitu temnou ulicí, vidět je jen světlý obličej.

Moretta

Maska z černého sametu zakončená závojem. Do Benátek se dostala z Francie a ženami byla oceňována proto, že zdůrazňovala jejich krásu, muži pak ocenili malý detail. Maska držela na obličeji pomocí malého knoflíčku, který nositelka svírala mezi zuby – nemohla tedy mluvit.

Maschera de vesta/Zenda

Typický kostým žen nižší třídy, skládal se z krajkového či tylového průsvitného šátku, který zakrýval, či naopak koketně odhaloval obličej. Obyčejně byl bílý či černý a během festivaly se do něj často převlékaly i bohaté ženy, aby se smísily z davem.

Zdroj: http://www.portaledivenezia.it/

Pokud vás zajímá, jak slavný karneval probíhá v současnosti, přečtěte si články Ondřeje Vlčka: reportáž, video.

Týden s námi: 3.

2011-04-03T15:34:00.002+02:00

Tento týden jsme se mohli těšit na fotografické umění Mami. Tento týden byl pěkně nabitý a Mami neváhala zachytit ty správné okamžiky. Pojďme se na to podívat pěkně popořádku.

"Lulu se učí poprvé skákat po jedné noze. Pamatujete si na svůj první skok? Skákali jste rádi panáka?"

"Tento týden jsem pořídila několik fotografií, většinou od rodinného krbu, ale jeden úlovek by mohl možná zajímat i ostatní Tlupáky. Dnes jsme byli pozváni na birthday party našeho malého anglického přítele na Žofínský ostrov. Fotili jsme se ve venkovním altánku, když tu najednou proběhly po protějším nábřeží davy běžců závodu Hervis 1/2Maraton Praha 2011. Bylo jich opravdu hodně. Na několik hodin jsme na Žofínském ostrově uvízli a nemohli jsme s naším autem odjet, což nám však vůbec nevadilo, protože byl nádherný slunečný den.

Běžel snad někdo z Tlupáků tento závod, poznáte se na fotografii?

Více na http://praguemarathon.com.

Mějte se fajn, Mami"

Příští týden se těšte na fotografie od Uajiiiho.

Seznamte se : Kriza

2011-03-30T19:36:00.000+02:00

Ano, tento článek považujte za nechutnou reklamu. Celou dobu se tu my snažíme pro vás, tak to by bylo, abychom si to taky trochu neužili. Jste-li také jedním ze spoluautorů tohoto blogu, neváhejte a klidně se také představte ve vlastím článku, či rozhovoru... Pokud zatím nedosahujete dostatečné schizofrenie, jako já, klidně požádejte o rozhovor kolegu.

Patrně už všichni víme, že jsi založila A-tlupu, jaké byly důvody a jak to tady chodí. O tom se ale dneska bavit nechceš, co bude teda dnešním tématem?

Po dlouhé době bych ráda upozornila na svůj osobní blog radiliste.blogspot.com, který teď nějakou dobu upadal v zapomnění. Hlavní aktivitou bylo propagovat Tlupu, což se myslím podařilo, a nyní je čas přihodit sem tam odkaz také na vlastní stránky.

Ano, tvoje stránky už skoro vypadaly jako mrtvé. Jeden by řekl, že tě to po těch pěti letech přestalo bavit.

Bavit mě to nepřestalo, jen jsem za tu dobu poněkud povyrostla. Každý se vyvíjí a protože já jsem výjimečně nezačala jako pixelkový blog s tisíci okopírovanými obrázky, který se stěhuje z adresy na adresu, ale od začátku jsem se snažila psát smysluplně o tom, co se kolem mě děje a co mě těší, či netěší, vydržel mi stejný styl poměrně dlouho. Svým způsobem to byl vlastně deníček, který byl zašifrovaný v básničkách a tak si v něm kousek toho kouzla mohli najít i jiní.

Zjistila jsem ale, že rýmovat dokážu jen za nepřízně osudu, která se mi teď nějakou dobu (klepe na dřevo) vyhýbá. Roky se sešly a já už nejsem plná pubertální rozervanosti, jako Nohavicova Básnířka. Chvíli jsem tedy musela hledat, o čem psát. Mám-li co říct.

A našla jsi? O čem si na tvém blogu budeme moci počíst?

Obsah vyplývá opět z toho, kdo jsem a kam se ubírám. Jsem ptáče čerstvě vylítlé z domu a poprvé řeším ony "dospělácké" problémy. Hlavu mám plnou otázek, jak udělat to či ono, jak vyjít s financemi a co ze mně jednou asi bude. Někdy si naivně nabiju ústa, něco se mi podaří vyřešit. Ráda bych diskutovala s ostatními, jak to mají zařízené oni, jestli jim to přijde důležité a jak se oni v podobných situacích zachovali. Puberťáci si teď nejspíš strkají prsty do krku, ale je to taková snaha začlenit se do společnosti. Je to asi zklamání, ale postupem času se z otázky "Jak být co největší rebel?" stane otázka "Jak ušetřit na to, abychom se ve volném čase mohli jako rebel tvářit?" Přesto postupem času zjišťuju, že reálnej svět je plnej horších svinstev a stanete se mnohem větším drsňákem, když budete bojovat s usazenými kaly. Troufnete si na to se mnou?

Konec

2011-03-29T21:30:00.014+02:00

Ha, autor zešílel a ve třetím příspěvku ukončuje blog, takže všechny další příspěvky budou jenom jeho fotky. No nazdar.

Nezešílel jsem, ale pokud nevezmete v potaz to, co popíši v této části, obávám se, že to konec bude. Tento blog se stane jen dalším zářezem v pažbě pachtění se za nějakým kouzelným instantním receptem na úspěch. Neexistuje významnější bod na Vaší cestě za štěstím, a pokud jej budete ignorovat, všechny další příspěvky nebudou k ničemu. A to je ve srovnání s fotkami mé osoby už co říct.

Jak už jsem říkal, každý člověk má mozek, i když se toto tvrzení u některých jedinců může zdát zatíženo určitými pochybnostmi. O různých funkcích tohoto orgánu se budeme na blogu ještě hodně bavit, ale jednu věc je třeba si říci hned na začátku. Náš mozek, či spíše naše chápání, vnímání reality, má dvě části. Emocionální a rozumovou. A právě tady začínají problémy.

Toto rozdělení naší „hlavy“ dokáže být nekonečně kruté. Ve chvílích, kdy se nám svět zdá jako nepřátelské místo, máme pocit, že jsme ti nejhorší pod sluncem a že nikdy nemůžeme uspět, staví se naše emocionální já proti nám. Stahuje nás do propasti, ze které, pokud nevíme jak, se jen velmi těžko uniká. A co v tu chvíli dělá naše logická polovina? Snaží se nám to rozmluvit, že určitě není tak zle? Vůbec ne! Naopak, v takových chvílích spíše využíváme náš rozum k tomu, abychom „logickými argumenty“ vyvrátili tvrzení těch, kteří se nás snaží nějak utěšovat a přivodit nám lepší náladu. Ať už schválně nebo bezděčně, jak poznáme později.

Jinou stranou mince jsou právě veškeré motivační knihy, nahrávky, školení, doplňte sami. Pokud si někde přečtete, že takto a takto můžete dosáhnout toho a toho, vnímá tyto informace Vaše logická polovina. Po světě chodí velmi mnoho lidí, kteří prolézají jeden motivační „kus“ za druhým, vždy je to na chvíli popožene, ale ve výsledku se jejich život vrátí opět do starých kolejí a k hledání dalšího „kusu“. Proč tomu tak je? Protože motivační informace zůstaly před branami emoční části jejich osobnosti. Pokud zaručené návody z knih nepřijme Vaše emoční já, téměř ve sto procentech případů toto Vaše já způsobí, že couvnete. Ať už na úplném začátku, nebo po prvních pokusech, ale couvnete. V jednu kritickou chvíli přijdete na to, že tyhle návody jsou tu pro jiné lidi a pro Vás prostě fungovat nemohou. Sám jsem si tím prošel.

Pamatujte si, prosím: můžete něco dokázat, jen pokud jsou Vaše „srdce“ a „hlava“ v souladu. Pokud má jedna část svou pravdu a druhá zase svoji, skončí to tragicky. Buď něčeho dosáhnete, ale za takovou cenu, že se citově utrápíte, nebo budete o něčem vnitřně přesvědčeni, ale rozum Vám vysvětlí, že je to vlastně totální hloupost. Dokud se ti dva hádají, nemůžete vyhrát. Vyhrají jen Ti, kteří se Vám snaží prodat zaručenou informaci „jak na to“, protože ti vyhrávají už v okamžiku, kdy za jejich informace zaplatíte, na rozdíl od Vás.

Pokouším se lidem vštípit jednu základní myšlenku, a sice že všechny přednášky (i ty moje) a knihy jsou k ničemu, pokud nedodržíte první pravidlo výstavby úspěchu. Jak takové pravidlo vypadá? Takto:

Nemusíte být studovaný architekt, abyste pochopili, že je třeba stavět od základů vzhůru. Proto bude nejprve mým cílem vybudovat ve Vás dostatečnou víru v sebe sama a svůj úspěch, k tomu, abyste pak bez obav mohli dojít k činům, které jste zvolili jako vhodné.

Pokusím se zapůsobit na obě Vaše já, tak, aby se logická polovina nasytila fakty a důkazy a zároveň emocionální získala skutečný pocit, že to může fungovat i pro Vás. Všechno, co v této knize zmíním, vychází z mého života, ne z jiných knih, které bych bez rozmyslu papouškoval. Nejsem žádný superman. Nejsem celebrita, boháč nebo talent od Boha. Jak poznáte v průběhu knihy, byl jsem možná ještě větší katastrofa než mnoho jiných. A přesto jsem to dokázal. Vy to dokážete taky, pokud budete chtít.

Budu se snažit maximálně Vás tlačit do malých dílčích činů, které budou nejen ilustrovat účinnost mých tlachů, ale měly by zároveň krůček po krůčku odbourávat případný strach z toho, že něco konečně sakra uděláte, a strach, zda to náhodou nebude mít negativní následky – jak jsem zjistil, tyto dva strachy zabíjí asi nejvíce snů a životů. Nebudu se příliš zabývat postojem, protože z osobní zkušenosti vím, že jakmile vytvoříte základy, postoj přijde sám.

Tento postup se mi zdá vhodnější a hlavně účinnější než postup, který označuji termínem Totem pozitivně myslících:

Nekritičtí vyznavači pozitivního myšlení se snaží tímto totemem utlouci každého, kdo se dostane do jejich spárů. Postoj označují za alfu a omegu všeho – kdo myslí pozitivně, tomu úspěch přímo prší do kutlochu, i kdyby sám nechtěl. Osobně mi to všechno přijde – a že jsem byl totemem hodně dlouho zatloukán do země – jako kdybyste chtěli z koně udělat krávu tím, že mu na hlavu přivážete rohy. Je to jen povrchní úprava. Zástupy lidí s vírou v lepší život naočkováni tvrzením o zázračnosti pozitivního myšlení se uzavírají do umělé krusty neprůstřelného postoje. Jenže když je tohle všechno jen na povrchu a uvnitř zůstává víra ve vlastní neschopnost, stejně se to projeví a na vrchol totemu nikdo nevyšplhá.

První krizový okamžik přichází, když se tento rádoby postoj dostane do konfliktu s tím, čemu člověk opravdu věří (rozuměj ne tomu, co si násilně vsugeroval). V takovém případě téměř vždy vyhraje hluboko zakořeněná víra nad uměle pěstovaným postojem. Myslím, že toto místo je hřbitovem největšího počtu „zázračně“ pozitivně myslících. Pokud už postoj víru překoná, následný čin může a nemusí vést k úspěchu. První případ je samozřejmě radostně přijat a oslavován jako důkaz účinnosti pozitivního myšlení, ale jen cesta do pekel je dlážděna mramorem. Jestliže namísto úspěchu přijde neúspěch (nebo přijde neúspěch po prvotním úspěchu), doma vypěstěný pozitivista se opět dostává do těžkého konfliktu se svou vírou, a máme zde klasický obrázek člověka, který to po pár pokusech prostě vzdá.

Myslím, že je mnohem lepší budovat pyramidu úspěchu od základů, než se pokoušet vyšplhat na totem postoje. Dá to sice o něco víc práce, ale výsledky jsou až překvapivě lepší a navíc z pyramidy není tak snadné sletět. Jakmile si osvojíte víru a čin, základy úspěchu, můžete z nich vycházet v jakékoli životní situaci a uspějete. Pokud byste raději šplhali na totem, tento blog, obávám se, nebude pro Vás.

Rád bych zdůraznil, že neodsuzuji pozitivní myšlení jako takové. To vůbec ne. Naopak, o pozitivním myšlení se v tomto blogu také budeme bavit. Ale jen opravdu nerad vidím, když si někdo plete účinky pozitivního myšlení s účinky lektvaru druida Panoramixe.

Tak, popsal jsem Vám, co se s Vámi budu snažit provést. Pokud jsem Vás ještě stále neodradil, můžeme se pustit do rozboru deseti chyb, které Vám zaručeně zabrání v čemkoli uspět.

Týden s námi: 2.

2011-03-28T10:27:00.002+02:00

Byla by zatracená škoda, kdybychom se nepodívali, jak se fotilo u Tlusťjocha. Tlusťjoch má pro Vás fotografie hned dvě.

"1) První je čmáranice na zdech baráku na smíchově
2) ČB nábřeží smívhovské (sken filmu; stará praktica)"

Tento týden se můžete těšit ještě na fotografii od Mami.

Týden s námi: 1.

2011-03-25T22:13:00.002+01:00

Sluníčko už se nechce dál schovávat a připravuje nám skvělé podmínky pro focení. Tak se do toho dáme.
První fotografie zahajující každotýdenní prezentaci momentek blogerů Autorské tlupy je od Zuzulin.

"Taky to znáte, jak se zdá, že už je všechno dobré..Že už jste možná šťastní..A
pak se to zničehonic zkazí. Přichází nostalgické období, pomalu, ale tiše, tak
jako upíři přišli do ´salem´s´ Lotu. Jenže někteří znají pravdu...

Nenechme se vyvést z míry jak špatným počasí, tak smutnou prázdnotou v nás a v
našem okolí. Raději běžme napravit své hříchy, říct bližnímu "Mám tě rád" a
postavit na kafe, protože, i když to tak nevypadá, přicházejí dlouhé dny...

A nepřestávejme myslet optimisticky. Možná jen něco vypadá, ale ve skutečnosti
to je jinak..Třeba to je veselé údolí a ne zamračený výřez ze zahrad
sousedů..Možná..nebo možná taky ne."

O další fotografii týdne se s Vámi podělí Tlusťjoch.

Jarní spaní a další provozní záležitosti

2011-03-23T23:31:00.003+01:00

Dobrý večer, Tlupo. Potřebovala bych s obyvateli Doupěte probrat pár veledůležitých provozních záležitostí.

Problém č. 1: Týdenní focení v Autorské tlupě s provozním názvem Týden s blogery.
Milánkové, víte, že jsme zaspali týdenní focení? Nejen Zuzulin a Tlusťjoch, ale i já, přiznám se dobrovolně.
Co s tím? Budeme pokračovat podle "pořadníčku", nebo celý pořadníček posuneme (teď už) o dva týdny? Nenašla jsem na emailu žádnou fotečku, dalo by se tedy předpokládat, že Vaše nadšení z focení odpadlo a odpadl i celý projekt. Což se mi zase nechce veřit.
Pro upřesnění. Dnes je 23. 3., což znamená, že do konce týdne (do 27. 3.) by měl Tlustjoch něco blejsknout. Pak by měla být na řadě naše Mami.

Krize se nějakým povedeným trikem podařilo z "tabulky" udělat opravdovou tabulku. Avšak nejásejme předčasně. V prhlížeči Mozzilla Firefox se tabulka zobrazuje normálně. Já mám Operu a tam se zobrazuje v podobě velké nudle. Je tu někdo, komu se také zobrazuje tabulka špatně?

Záležitost č. 2: Jarní megaTlupozcuk v brněnských Lužánkách
Ano, měl být uskutečněn 16. dubna, avšak byl odložen. Pro zájemce, kteří tehdy nemohli dorazit a stále mají chuť si zablbnout v Lužánkách, je to dobrá zpráva. Touto dobou je na Facebooku přihlášeno 40 lidí. Přihlášky toť.

Věc č. 3: Letní kempingtlupopárty
Je na čase co nejdříve vyřešit účast na třídenním nebo týdenním společném kempování, které by se uskutečnilo buď na Šumavě nebo v Jeseníkách (dle dohody). Mějme na paměti, že pracující Tlupaři potřebují znát termín Tlupozcuku minimálně měsíc před konáním. Čím dříve se na něčem dohodneme, tím to bude lehčí na organizaci a tím se lépe domluvíme, co a jak bude komu vyhovovat. Doporučuji si přečíst organizační článek. Letní Tlupozcuk jako takový naleznete v tomto článku.

Plk do prázdna č. 4: Online témata týdne
Dneska jsme pokecali s Halfdannem po skype. Trvalo nám to asi hodinu, než jsme si teda řekli, že už to ukončíme. To mi vnuknulo do palice zajímavou myšlenku. Každý týden (nejlépe o víkendu, kdy je většina lidí ve volnějším režimu) bychom mohli vyhlásit nějaké téma týdne. Na to téma týdne bychom reálně diskutovali po skype (či po ICQ) v hromadném chatu. Je to alternativní možnost pro ty, kteří bydlí "z ruky" od každého možného srazu. Navíc to nestojí žádné finance. Čím více se sejde lidí, tím bude zajímavější debata a tím bude menší pravděpodbnost, že se z reproduktoru v rámci ticha ozve každý prd. Co Vy na to, Tlupo?

Drobnost č. 5: Skládání jeřábů pro Japonsko
Vidím, že se všichni opravdu snažíte pro dobrou věc, pro uklidnění nervů a utříbení myšlenek seskládat co nejvíce jeřábů, ale potřebujeme zabrat. Aby se přání vyplnilo, je nejlepší poskládat rovných 1000 jeřábů. Navíc máme pro Vás s Krizou překvapení. Pokud opravdu seskládáme 1000 jeřábů, pošleme na ambasádu pěkný dopis pro psychickou podporu Japonců, přidáme Vaše fotografie a na závěr bude mít každý možnost Japoncům něco hezkého a povzbudivého vzkázat (in english, of course).
Co by měl obsahovat takový milý dopis pro ty, kteří přišli o domov a možná o svou rodinu, přátele a známé?

Něco jsem opomenula nebo vynechala?

Halfdann in London - part two

2011-03-19T18:31:00.002+01:00

Greetings.

Finally I'm here with the second part of my telling.

Day 3:

WetherSpoon restaurants:

I'd like to start with a small recommendation for you, if you someday visit London for few days or more, you'll probably want to eat something :). Well we've found through my cousin that there are many "hidden" restaurants in London, which are cheaper than the others, so it's good for your pocket.

Each restaurant have different name, but mostly under the big sign of the restaurant are small letters - wetherspoon.

It's some chain of restaurants, named maybe by owner or something.

If you have an iPod or iPhone you could also download smart app and through wi-fi connection you could find the closest WetherSpoon restaurants to you.

When we arrived to nearest wetherspoon restaurant, our uncle recommended to us to order menu - Kidney pudding (weird taste, I don't recommend this to you), Fish And chips (yep, that's good) and menu called - Bear and burger (the yummiest, hardly recommended)

And with these menus, you could choose some alcoholic beverage or non-alcoholic, the price is counted as a menu, and if you come and order between 2-5 o'clock, you'll have some discount.

So we had Guinness beers, very delicious. And bubbles are falling down not up, as it is in other beers.

Beer and burger - menu: So it means fries, tomato sauce, beef burger with extra cheese and beer.

VERY, I mean VERY yummy.

The second meal what we've had, was Fish and chips. It is really better than on the picture. So the menu contain: Fries, fish (fried fish/ filé), peas smashed or normal whole and tomato or tatar sauce. And of course some beverage - at this picture it's tea.

This is a photo what the restaurant look like. - The montagu Pyke. (in chain of wetherspoon restaurants). Then we went window shopping (koukání po výlohách), on our way to museums.

On our way I also saw some phone-boxes so I must take a photo of them, because it's so known :). So when we arrived on place, we've had to choose into what museum we will go. There was several options, but I've decided for the team :-D -> Science museum and then Nature Museum? (science,nature sections), science section, because it was so exciting and nature museum because my mother wanted to see dinosaurs.

This is a picture of the nature museum. Behind this was the science museum, smaller.

Exciting way up into section - earth, minerals, volcano etc.

science museum

This 3D projection showed us what earth looks like and it also changed into earth what showed - flight transfers, lights of cities etc. Well this science museum was really cool, lots of amazing facts and things so I really forgot to take some photos. But there was lots of amazing stuff from space, machines in space, space-rockets. In next room origins of the internet and communication, computers etc. And it ended with time measuring section. Well, then we went back to our hotel and next day in the morning we had to got up early too, and we had to take a bus to Stansted airport. Where we had to wait 2 hours, so we bought cafe in Costa cafe. I've ordered cafe late - iced, really good.

And that's it. Our plane has arrived and we flight back to Brno airport and then next 2,5 hours to Ceske Budejovice.

Thank you for your time and patience.

Halfdann

Seznamte se: Uajiii

2011-03-16T15:00:00.000+01:00

Proč jsi nepočkal, dokud ti ty otázky nakonec nepošlou?

Protože nejsem trpělivý tvor, kolikrát ti to mám říkat. Vždyť jsem se narodil ve znamení berana, ti nejsou, nebudou a nebyli trpěliví nikdy. Navíc si mohu tohle aspoň v klidu předepsat a nakonec ještě počkat s odesláním, dokud mi nervy nepřetečou úplně.

Kittanya: A přesně na to jsme vsázely!! :-D

Že vám není hanba!

Mno dobře. Tak jim pověz pro začátek o té tvé představě.

O mé představě... To bych se musel vrátit do mého juvenálního období. Bylo mi tak čtrnáct, co jsem děsně žral knížky typu „udělejte tohle a budete spokojení, bohatí a šťastní“. V nějaké knize pak psali, že si máme vypsat 100 přání, která chceme, aby se nám splnila. Není zas tak těžké vypsat 100 přání, když už se do toho člověk dostane. Jedno z nich znělo nějak takhle... aby se mnou mladá fronta udělala dvoustránkový rozhovor v kavárně. Mno, a co mi holky z tlupy kdysi napsaly, že se mnou udělají rozhovor, tak jsem jásal! Řekl jsem si, že i když nebudeme v kavárně, dám si tady u počítače dobrou kávu a budu si nakonec představovat, že jsem po ránu v kavárně Bajer a mám se dobře.

Kittanya: I poslední přání ti můžeme (teoreticky) splnit. Máš nějakou oblíbenou kavárnu? Jakou máš neraději zmrzlinu a kolik dokážeš zpracovat kopečků na jeden zátah?

Má oblíbená kavárna je právě starý Bajer v Pardubicích- je tam příjemně zašlá nóbl prvorepubliková atmosféra. Večer hrají na piáno, ráno pouští německé rádio a hlavně! Hlavně mají výlohu přes celou stěnu. Mají tam tři stolečky, které jsou většinou jako první obsazené. Čekal jsem celý rok, než jsem jeden chytnul prázdný. Náležitě jsem se pak rozvalil a ukazoval z výlohy mou vybojovanou první metu v kavárně Bajer. Jinak co se týče zmrzliny- nejraději mám jablkovou se skořicí, ale dlouho jsem ji neviděl. Kopečků spořádám nekonečně mnoho, i když pak ... mno však víte.

Kittanya: Pardubice? To je kúsek… Možem udělat zmrzlinový Tlupozcuk :-D

A jak to vypadá nyní?

Teď? Teď je to katastrofa. Bliká mi tu stále ajsko, kafe nemám a desátá pomalu odbije. Ale ještě bych se vrátil k té stovce přání. Tehdy jsem si na papír vypsal jen ta opravdu důležitá přání a musím říct, že jsem si v ten čas (seznam jsem dávno již ztratil) už nějaká škrtnul- takových patnáct určitě. Mno není to krása mít patnáct splněných přání, která vám ve čtrnácti přišla životně důležitá? Je to takový trapně milý, ale když byl člověk mladší, spousta věcí se jevily životně důležitými.

Kittanya: Jaké tajné přání, které má málo k tomu, aby bylo spolněno, ale stále ještě svítí na papíře, máš?

Kdybych jen ten papír našel! Jinak já bych si toho přál. Ale svá přání nemohu říct nahlas. Zaprvé by se nesplnila a za druhé mám takovou blbou vlastnost, že si přeji doopravdy hodně, ale nikomu nic neřeknu a tajně doufám, že někdo z jemných náznaků pozná, co chci. Na Vánoce nechávám na stole otevřené prospekty a podobně. Někdy to funguje, někdy ne. Většinou ne.

Kittanya: Musíš okatěji. Teď už vím, že nejen chlapi sú natvrdlí.

Ty zase hraješ na sentiment. Raději všem vysvětli, proč se tvůj blog jmenuje uajiii. Jak jsi k té změti písmen přišel?

Zaprvý, uajiii není změť písmen, je to řev, který vydává Tracyho tygr, když se protahuje. Tracyho tygra napsal William Saroyan a v době, kdy jsem si zakládal blog, mi uajiii přišlo jako nejlepší název, kterým ho mohu pojmenovat. Do toho citoslovce se vejde hodně- je to řev i líné protáhnutí páteře, je to povzdych, když poprvé potkáš svou lásku (zas jsem sentimentální)... Tu knihu jsem už pět let nečetl- proto teď nemohu dostatečně vysvětlit, co se v citoslovci uajiii skrývá. Ale příběh Tracyho tygra je plný snového světa a naděje. To jsou dobré věci, tak proč si je nepřivlastnit i do názvu blogu?

Kittanya: Zařveš nám jako Tracyho tygr při Tlupozcuku, nebo alespoň v tej kavárně, co budeme okupovat? Můžeš tak trochu písemně připodobnit, jak řve Uajiii „uajiii!!!!“?

Nezařvu:D Já mám v reálném světě jalový hlas, takže by to pěkné nebylo. Také mám rozmáchlé gesty rukama a když mě něco zaujme, mluvím nahlas, ale nezařvu. Leda kdybyste mi skříply prsty ve dveřích!

Kittanya: Takže na prstíčky jsi háklivý… No neboj sa.. My už to z Tebe nějak dostanem ;-)

A co obsah tvého blogu, je plný snového světa a naděje?

To jsou mi otázky! Ještě že v kavárně nesedíme a ty jsi já a ne někdo jiný- musel bych ti za takovéhle otázky dát facku. Každopádně někde na internetu koluje popisek „nejlepší surreálný blog v okolí“, nebo podobně. Nemyslím si, že bych měl surreálné zápisky... možná ty fotky u mě v galerii k tomu mohou svádět, ty jsou takové jiné.

Kittanya: A stejně si pro tu facku hrdě půjdu. Podle čtení Tvého blogu soudím, že někde na něm máš kus svého velkého snílkovského já. Prozradíš čtenářům, které to je, nebo už si protahuješ prsty?

Ten můj blog je ošemetná věc...jádro celého blogu tkví v zápiscích o Důlině, co se mi tady u nás přihodilo a jaké to bylo kdysi, když jsem byl malý. (A právěže mi přijde, že tuhle část zanedbávám, proto nevím, jakým směrem se mi blog hne.) Takže kdyby mé psaní obsahovalo „snílkovské já“, hledal bych ho v Důlinské a dětské části mého blogu.

Kittanya: Divil by ses, ale přesně tam jsem ho hledala. Takže jsem se trefila…

Mě se líbí.

Mě také, ty jsou, myslím, hodně dobré. Jiné, ale dobré.

Kittanya: Na jaké jsi nejvíce pyšný? (Ať víme, kam směřovat hlavní voj komentářů…)

Teď se na to koukám a taky tam mám fotky vysloveně debilní... ale mě osobně se líbí třeba Tři Mozartové nebo Velká obluda s tisíci nohama je taky taková pěkně hnusná...

Kittanya: Tlupo, hrrrr na Mozarty a Obludy!

A co tvé zápisky, ty nejsou dobré?

Jo chlape, to já nevím. Jsou asi normální. Ty máš (já mám) jediný štěstí, že se obklopuji samými bláznivými lidmi, u kterých není nouze o veselou historku. Na druhou stranu cca od prosince se obsah mého blogu otočil vzhůru nohama (politici říkají, že nastala programová změna) a i myšlenka mého blogu je teď jiná, než když jsem začínal a psal o kamarádech, o Důlině a tak...

Kittanya: Lidé se mění, časy se mění. Na co se ještě můžeme těšit, máš pro nás nějaké překvapení?

Překvapení nemám žádná, ale v hlavě mi jedna myšlenka stále tlačí, chodím pořád okolo ní a prohlížím si ji ze všech stran, ale říct ji nahlas nemohu. Protože co kdybych z té myšlenky chtěl udělat právě to překvapení?

Kittanya: A já to z něj nedostanu… A nedostanu… Nebo dostanu?

Jaká je myšlenka tvého blogu?

Nevím, rozmělnila se mi mezi písmenka a vpila do barevného pozadí, třeba tu myšlenku někdy najdu.

Kittanya: Až ji najdeš, tak si ji nech pro sebe, jinak bude pro nás zbytečná.

To je pravda- bylo by to jako prozradit know how recept becherovky nebo zjistit, jak hodně plastická je Angelina Jolie- některé věci lepší nevědět.

Už jsi zas sentimentální.

Kittanya: Každý je v jistém smyslu sentimentální….

Halfdann in London - part one

2011-03-15T21:20:00.000+01:00

Hello guys.

As you can know, many schools and students in Czech Republic just had a vacation or school holidays and I was among them.

So I had a week off and I choose to spend four days abroad.

I always wanted to go to London, our school was there two times, but I was unable to manage my time and travel with them. So we bought a flight tickets on Christmas last year with my Uncle and travel there in March.

Flight from Brno :

After we spend two ours in a car traveling from Ceske Budejovice to Brno, we had a lunch in a big shopping centre IKEA and then we drove to Brno Airport.

It was also my first flight in a big plane, so I was really exited about it :).

After 2 hours of flight at night, we finally reach our destination - Luton Airport station.

First what I’ve noticed that people here are strictly obeying rules and signs on a walls. Standing in a queue, cellphones turned off, waiting in a line in front of passport check-ins and so on.

Then we bought tickets to a bus what was waiting for people from planes to lift them to a city or train stations. So we went out when we have reached some train station and then we waited for a train which take us to King’s Cross / St.Pancras station, near our little hotel called Winchester Hotel.

Well the second time where I was amazed was, that train stations, and trains are so so clean, fast and comfort. You can’t see any old dirty train with graffitys on them, because there isn’t one.

After we arrived to our little hotel, then I realized, that all around me, was lots of tiny buildings, except that, they was also thin. Well when I get the keys from reception, and go downstairs to my apartment through really small stairs and opened the doors - I finally get the point that in London is really everything tiny and small, including streets and roads.

Only the wealthiest people can live in a houses bigger than our projects.( bytove jednotky, panelaky)

But except the small apartment and stairs and other buildings, they can do really yummy breakfasts. One of my tastiest breakfasts that I ever had.

Typical british breakfast - Fried beacon, with egg, sausage and beans. Than as a beverage you can drink tea,caffe,orange juice or water. After the typical breakfast I always made for me two or three extra toasts with jam.

Day 2 :

The second day we got up earlier and began a walk on a right side of the river Thames. We’ve started at the Tower bridge.

Then we went straight on the right side of the river with London EYE direction.

On the way to the London Eye we also saw a crusader from the second World War - Belfast.

Not so far from the battle ship we saw Globe theatre, just from the outside. But if you order some tickets online or in the Globe, you can see some of Shakespeare’s plays.

Next few minutes of walk from the Globe theatre, and I was looking forward to it, is Milenium bridge. I like the structure of the bridge and how splendidly is the bridge build.

You could saw this bridge in the new Harry Potter movie.

And because it was low tide, I was able to see the sand down on the river-basin. (bylo mozne videt pisek v korytu reky)

So some of local students was making fun with tools and they was building this -

Incredible work, so nice. They also had there small bucket, so you could throw them few pounds or cents and wish something. :) I throw them few coins too, because they just got me with the sign on the wall made of sand.

It said “ Hit the bucket, make a wish. We wish for pounds, made all of this “ I think. And finally after next few minutes we’ve reached the London Eye.

I wanted to go on the board of the eye, but there was such a long queue, so I changed my mind.

So we proceed our tour, and go further.

What I wanted next was take a photo of me with Big Ben clock behind me. And I successfully done that :).

Kittanya: Oh, such a nice guy!

Then my legs began to hurt, but I went further straight to Nelson's Column in front of the National Gallery.

Then after a few minutes of break we used the Underground to get to Oxford Circus underground station. And from there we could nearly saw the Apple Store. The most beautiful historic building, and the most beautiful Apple Store in Europe. I was really looking forward to see this store because I’m a huge fan of Apple company.

I spend there pretty long time. Well I didn’t want to buy some product because I have enough Apple products from our country but I wanted to buy a T-Shirt. The exact T-Shirt what they have in the Apple stores all around the world, I’ve asked two guys if they could sell some, I offer to them bigger price for the shirt as a black market. After few minutes of discussing they told my that they could lost their job if they will do that.

So I was sad about the T-Shirt. Nevertheless it was great experience to see such a big shop, huge floors filled with Apple expensive products.

And this is the end of day two. And I’d like to proceed this telling and the rest of my trip in part two. If you have any questions please leave comment :).

“ C ya “ later.

Halfdann

Japonsku (Cranes for Japan)

2011-03-11T19:22:00.041+01:00

Jistě jste už zaznamenali, co se stalo v Japonsku. Ničivé zemětřesení a následná vlna tsunami převálcovali jeden malý velký národ, sídlící na Japonských ostrovech.Věru, neuděláme s tím mnoho, kromě drobného finančního daru, nemáme jak pomoci (pokud zrovna nejste armáda nebo lékař a nemůžete se tam ihned vydat...) Můžete si krvelačně sednout před televizi a koukat na srdceryvné žvanění politiků i reportérů, nebo dokonce sledovat živý záznam z pobřeží, kde na vlnu teprve čekají.
A nebo pojďte s námi a pokuste se o kousek štěstí pro Japonsko, přesně podle jejich tradice. Japonci jsou známí skládáním papíru Origami, jedním z nejoblíbenějších je potom jeřáb. Podle legendy vyplní přání tomu, kdo jich poskládá 1000. Přidejte se k nám a uctěte památku těch, co neměli tolik štěstí. Složte jeřába (nebo i více) a dejte nám do komentářů vědět o počtu - můžete zaslat i foto...

Jeřábočítadlo: 334 v 19:46

P.S. můžete si na blog dát ikonu, čím více nás bude, tím lépe nám to půjde
od ruky ...

Týden s blogery

2011-03-10T20:45:00.055+01:00

Nasaďte si čepice, klapky na uši a šůlek na nos, bude to fičák, vážení. Pokračujeme v týdenním focení ze života blogerů. O co se tedy jedná?

Každý týden v neděli budeme zveřejňovat fotografie jednotlivých Tlupařů. Přesný čas nezveřejním, nechte se překvapit. Téma fotografie, způsob focení ani styl nerozhoddují. Na začátek si vytvoříme takový malý pořadníček fotografů, kteří budou "jistí". Tito blogeři budou mít každý svůj týden a svoji předurčenou neděli. Avšak ti, co nestihli zápis do pořadníčku nebo "fofrfotografové" nemusí zoufat. Stačí poslat svoji fotografii v tom týdnu, co jste ji pořídili a těšit se na zveřejnění. Nejpozději však v sobotu do 21. hodiny. Email snad znáte, ale kdyby ne, tak Vám prozradím, že je to Autorskatlupa(zavináč)seznam.cz. Před odesláním si zkontrolujte, zda máte fotografii skutečně v příloze, jestli jste uvedli svoji přezdívku a blog a nezapomeňte také připsat pár slov o fotografii. Můžete si k ní vymyslet příběh, popsat okolnosti, za kterých vznikla, položit hádanku nebo jen napsat kratinké heslo. Fotografii pokud možno neupravujte, je milé přenechat původní podstatu a přirozenost zachycenou v těch pár barevných pixelech. Avšak nikdo nikomu hlavu neutrhne a za uši nevytahá, pokud si s fotografií trochu pohrajete v jistých programech.

Ještě bych chtěla dodat důležitou pointu tohoto počinu. Každý týden je něčím zvláštní a každý týden má spoustu příhodných vjemů a momentek, které by bylo škoda nezachytit a nezastavit ve fotoaparátu. Prosím, nepokažde pointu a foťte opravdu ve svůj vyhrazený týden. Za týden se toho stihne tolik přičinit...

Následující tabulka bude zatím prázná, bude se plnit až na základě přihlášek pod tímto článkem. Přihlášky jsou otevřeny pro všechny členy Autorské tlupy.

Týden s námi

	Datum	Bloger	Obrázek
1	14.-20.3. 2011	Zuzulin	25. 3.
2	21.-27.3.	TlusŤjoch	28. 3.
3	28.3.-3.4.	Mami	3. 4.
4	4. - 10. 4.	Uajiii	12. 4.
5	11. 17. 4	Veverka Bí	18. 4.
6	18. - 24. 4.	Opti-Mystique	22. 4.
7	25.4.-1.5.	Bastett	1. 5.
8	2. - 8. 5.	Le fille Ash	7. 5.
9	9. - 15. 5.	Reina-sun	18. 5.
10	16.-22. 5.	Wraithomilka Nass	22.5.
11	23. - 29. 5.	Michail	27. 5.
12	30. 5.-5.6.	Ettëlea Dragons	-
13	6. - 12. 6.	Kerria	12. 6.
14	13.-19.6	Tlusťjoch	-
15	20.-26.6	Mňoukla&vymňoukla	-
16	27. 6.-3. 7.	Atyiya	-
17	4. - 10. 7	Luci-e	-
18	11. - 17. 7.		-
19	18. - 24. 7.		-
20	25. - 31. 7.		-
21	1. - 8. 8.	slečna L.	21. 8.
22	...

Jak funguje pořadníček?

Kdo dřív příjde, ten dřív fotí. Do pořadníku budeme zapisovat blogery od nejdříve přihlášeného po nejpozději přihlášeného a postupovat budeme po týdnech. Chce-li si někdo vyhradit určitý týden pro sebe (má-li třeba svatbu, narozeniny, odcestuje do zahraničí apod.), může si svůj týden "objednat", pokud zrovna nebude obsazený.

Nezapomeňte uvést svou přezdívku a blog, který má své místo v Doupěti.

Na závěr bych chtěla obyvatele Doupěte informovat, že pořadník je k dispozici 24 hodin denně a tudíž stále přijímáme Vaše objednávky.

Prosím o chvíli strpení, tabulka je nudlovitá, ale pracuje se na ní. V prohlížeči Mozzila Firefox a GoogleChrome se zobrazuje správně.

Fronta přede dveřmi

2011-03-09T17:18:00.002+01:00

Milí spoluputovníci, u vstupních dveří se nám kdosi tlačí. Zejména pak kategorie "Uvízlo v síti", kde jsou blogy, které nejsou zaměřené žádným směrem se zdá býti plná. I ostatní škatulky se blíží k okraji. Máme tu návrh na novou kategorii a to Deník. Tam by se mohla přesunout část blogů z kategorie Ze života, která by se věnovala spíše než deníčkování glosám o životě tak, jak to píše třeba Vojta nebo mistr Novák. Proto prosíme, pokud se cítíte býti více v té či oné kategorii, nebo víte o někom, komu by deníčky sedly více, přihlaste se. Uvolní se místo pro další členy a kategorie se zpřehlední.

Nicméně donekonečna se takto Doupě nafukovat nedá. Pro zachování rozumného počtu a zároveň poskytnutí šance všem blogerům je tu Střídání členů. Po naplnění kategorie (20 členů) je možné se do ní přihlásit jen tak, že vyzvete nějakého jiného člena AT z této kategorie prostřednictvím emailu (autorskyklub@seznam.cz). Do předmětu emailu napište Střídání a v emailu nám napište pár vět o sobě a svém blogu, pár zajímavých informací pro čtenáře a navnaďte tak ostatní blogery a čtenáře pro to, aby pro Vás hlasovali. Nezapomeňte také připsat blogera a jeho blog, kterého vyzýváte.

Jsem stávajícím členem AT a někdo mě právě vyzval ke Střídání. Dozvěděl/a jsem se o tom z emailu od Autorské tlupy nebo z komentáře na svém blogu. Co s tím? Taktéž napište pár vět o sobě a svém blogu, pošlete je na email Autorské tlupy a vyčkejte na rozhodnutí členů a čtenářů.

Aby jsme žádného z blogerů nezdržovali, článek o Střídání vyjde nejpozději do týdne od výzvy a hlasování bude ukončeno za 14 dnů od zveřejnění článku v rubrice Střídání členů. Pokud bude hlasování nerozhodné, upřednostníme blogera, který má svůj blog na blogger.com. Pokud ani jeden z blogerů nebude mít blog založen na této doméně a hlasování bude nerozhodné, rozhodne jeden ze správců Doupěte (seznam správců zde).

Nové rubriky: Den za dnem - P52

2011-03-07T13:42:00.003+01:00

Dobré pondělní odpoledne. Po ohlédnutí zpět k plánům, které jsem pro Vás v minulosti přichystala, mne příjemně překvapilo, s jakou vervou jste se do nich pustili a jak Vás mrzelo, že by se měly, byť jen na chvíli zrušit. Doupě Autorské tlupy je pro všechny špatnosti a srandy. Mám pro Vás malý návrh.

Konkrétně mi jde o P52, tedy 52 týdnů všedního i nevšedního života zaznamenaných na jednotlivých fotografiích u jednotlivých blogerů. A mám vážný zájem tuto milou akci znovu rozjet v Doupěti. Tentokrát jsem ji ještě dopilovala tak, aby Vám byla co nejpříjemnější, ale mám však propracované dvě možnosti. Buď budete chtít rozjet obě, nebo jen jednu z nich, to je na Vás.

P52
Tou první je klasické focení v jednom daném týdnu. Znovu bych vytvořila tabulku s jednotlivými týdny, znovu byste se jednotlivě přihlásili do určitých týdnů a znovu byste nám posílali své fotografie a byly by zveřejňovány zde v Doupěti. Znovu by vyšel informativní článek. S malými rozdíly. Vyslyším nejen Tlusťjochovy prosby a povolím zveřejnění více fotografií v jednom týdnu. Avšak tabulka s předem danými fotografy v určitých týdnech by přetrvávala. V reálu to bude vypadat tak, že se pojede podle tabulky, jak ji znáte z dřívějška + pokud někdo náhodou bude mít potřebu fotit a bude se chtít se svým dílkem pochlubit.
Opět nám na email Autorskyklub(zavináč)seznam.cz pošlete svou fotografii, zároveň uvede svoji přezdívku, blog a také ve kterém týdnu jste fotili, abychom ho mohli zveřejnit s fotografií týdne v daném týdnu.

Většině z Vás nedělala drobná pravidla (pokud možno neupravovat fotografie, fotit v daném týdnu) problémy. Našli se i tací, kterým se nelíbila. Byla bych ráda, kdybyste opravdu fotili přirozeným způsobem a neupravovali fotografie, byť by neměly to správné barevné ořechové. To kouzlo přirozenosti je rázem pryč. Ale nikdo Vám hlavu neutrhne, pokud si s fotografií "v přirozené míře" pohraje.

Den za dnem (Day by day)
Toto už je trošku upravená verze předchozí fotografické činnosti. Jedná se o zdokumentování Vašeho konkrétního měsíce (opět na základě předem dané tabulky) v souboru fotografií. Zde se přímo vybízí možnost je upravovat k obrazu svému. Jednoduše si zaznamenáte pro Vás důležité nebo jen zajímavé chvíle v rozmezí jednoho měsíce. Prostě budete fotit vše, co se Vám bude zdát, jak už bylo výše zmíněno, důležité, zajímavé nebo třeba i vtipné a originální. Všechny tyto fotografie nějakým libovolným způsobem nahromadíte do jednoho souboru (obrázku, článku, foto příběhu, ...) a pošlete nám jej na náš Tlupařský email. Doporučuji si nafotit více okamžiků a z nich vybrat jen pár povedených (4-8 fotografií), tak se s nimi pak bude lépe pracovat. Zde už je opravdu více než doporučeno nosit s sebou fotoaparát při každé příležitosti, nikdy nevíte, co se Vám přes objektiv mihne.

Pokud budete chtít, můžeme vždy v rámci diskuze pod článkem tipovat, jaká je daný fotograf či fotografka osobnost na základě výběru a obsazení fotografií.

Jaký je Váš názor? Zapojili byste se do takové tvůrčí činnosti? Oslovila jsem Vás? Kdo by se do toho pustil?

Pokusila jsem se vytvořit takovou malou ukázku toho, co mám na mysli. Tedy jak vypadal můj červenec v roce 2007. Je to nejjednodušší, vysoce nekvalitní a neoriginální způsob, nicméně vystihuje vše. Informace o datu a času pořízení snímků nejsou povinné. Samozřejmě, že zpracování fotografií je čistě na Vás.

Tlupozcukaření - orientační informace

2011-03-06T13:11:00.005+01:00

V této rubrice zatím vyjma tohoto článku visí články dva. Avšak bude jich přibývat podle toho, jak budete ochotní a hlavně spokojení s předešlými Tlupozcuky. A abychom se dokázali efektivně dohodnout, potřebuji utříbit informace o fyzických osobách (nejen těch interaktivních). Je to důležité pro to, abychom Vám ušili Tlupozcuk na míru. Pokud máte zájem o nějaký ten Tlupozcuk, prosím, odpovězte do komentářů na otázky z takové drobné ankety (viz níže). Když se sejde tlupa lidí s podobnými možnostmi, tak je to polovina úspěšného Tlupozcuku.

1) Jsi zletilý Tlupař?
2) Pokud ne, je možné ubezpečit Tvoje rodiče o seriózním setkání? (Nezletilé Tlupaře na sraz nevemu, dokud nebudu mít v ruce papír podepsaný jejich rodiči, že s počinem souhlasí a jsou o něm informováni.)
3) Chodíš do práce?
4) Jsi tolerantní, bezkonfliktní a příjemný člověk? (Jinými slovy, hrozí možnost, že by ses s někým z Tlupařů znepřátelil natolik, že by to ovlivnilo Tlupozcuk k horšímu?)
5) Jsi tělesně zdatný? (Zvládneš celodenní vyjížďku na kole nebo máš raději pěškobus?)
6) Jel bys i na vícedenní Tlupozcuk s přespáním?
7) Na jaká místa jsi schopen se dostavit?
8) Kolik pěnez jsi ochotný za sebe vložit do společné zábavy (program, dojíždění, strava, pití...) na jeden den?
9) Jak si představuješ zábavu na Tlupozcuku? Co nesmí chybět na takovém správném srazu?
10) Jsi ochotný se nějakým způsobem zapojit? Jak?
11) Máš alergii na nějaké jídlo či pití? Máš nějaký jiný neduh, který by ti mohl zkomplikovat dobrou náladu na srazu?
12) Jaká místa pro sraz jsou pro Tebe atraktivní?

Všechny tyto údaje poslouží k tomu, abychom zajistili co nejlepší zázemí pro všechny. Odpovědnou osobou za sraz je (fyzická osoba) Kittanya (bližší představení proběhne prostřednictvím emailu nebo jiného komunikačního media). Pokud chce někdo odpovídat anonymně, nechť využije Kecuňk nebo klubový email: Autorskyklub@seznam.cz.

Nejbližší Tlupozcuk se koná v Brně v parku Lužánky. Bližší informace zde.

Seznamte se: Klub snílků

2011-03-05T16:46:00.003+01:00

V rozhovorech na Doupěti představujeme charismatické, šikovné, a jinak vybočené blogerstvo. Klub snílků si toto "malé představení" zaslouží hlavně tím, jak umí precizně táhnout za jeden provaz. A ono to jde. Jsou nemalá, ale příjemná komunita. Otázky budou většinou podávány hromadně, ale budou patřit každému Snílkovi zvlášť.

1. Jste poměrně mladý klub, zato velice příjemný a optimistický. Kdo byl hlavním iniciátorem této akce? Nebo jste se na tom tak nějak dohodli? Komu se povedl ten příjemný design?

Destinaetus: S ideou vlastního klubu přišlo pár lidí (i já), kteří byli nespokjeni s AK. A díky Berenice a Sussanah se to celé rozhýbalo :) Podrobnosti nechám na Ber a Suss, ty se jistě rády rozepíšou :D

Design stvořila má maličkost, dělám trochu do amatérské grafiky. Ale zrovna když píšu, tak jsem nastavil nový :D Doufám, že je teda aspoň trochu příjemný jako ten minulý.

LadyDariel: Jak už pravil Des, s klubem přišlo pár lidí, se kterými jsme byly v kontaktu na FB, ze začátku jsme měli trošku problém s názvem, ale jak bylo zmíněno, díky Suss a Ber se to vše rozběhlo jak mělo :)

Sussanah: Asi bych to měla uvést na pravou míru - Ber mi jednou napsala, že jde do nečeho rebelského a já na to, že jdu taky =D Slovo dalo slovo a musím si pohonit triko, jméno Klub Snílků byl můj nápad, ale celý blog, to byl nápad Ber =)

Babe: Já si to moc nepamatuju, ale vím, že se to rozjelo tu neděli, kdy jsem bylo u babičky :D.

Bruneta: Pamatuji si, že mi napsala Berenika o svém nápadu, a my se pak schromáždili na FB a bylo to :)

The: Já myslím, že to bylo tak nějak kolektivní, i když samozřejmě největší zásluhu mají Sussanah, Berenika a Des. Já si sice s myšlenkou dalšího klubu taky pohrávala, ale nezrealizovala jsem to. Takže za tohle dík zbytku správců. :)

Berenika: Sice přiznávám, že jsem klikla na tlačítko s jehož pomocí se zakládá blog a napsala tam název, ale bez ostatních by to nebylo nic. Na začátku mi pomohla hlavně Suss a Bruneta, protože s těmi jsme ze začátku osnovali ty rebelské plány. Koho by napadlo, že nám to označení ,,rebelové" nakonec někdo i přisoudí. Jsem za to ráda. Libertas znamená volnost a svobodu.

Monica Otmili: Blog byl založen Berenikou a pak se spojila veškerá možná spolupráce a rozjelo se to až do dnešní podoby. Pomohla nám samozřejmě síť Facebook, bez nějž bychom se domlouvali hodně těžko.

Salliene: Myslím, že nejdřív přišel s tímto nápadem Des, ale holky to rozjely. Ale teď klub tvoříme všichni společně. :)

2. Vidím, že pokračujete v nevydařených srazech AK v rámci Klubu snílků.
Inspirovali jste se nápadem AK nebo už jste se sešli předtím? Znali jste se už předtím "na ostro", nebo jste se poznali až na srazu? A jaké byly první dojmy? Jak to probíhalo? Také si myslíte, že srazy blogerů jsou to pravé ořechové pro posilnění vztahů v klubu?

Destinaetus: Se srazy začala Berenika, já ještě na žádném nebyl :( Ale těším na sraz o velkých prázdninách J

LadyDariel: Ano se srazy přišla Berenika, ale myslím že o tom nás určitě přemýšelšlo víc, jen Ber, byla tou první. A jak opět pravil Des a vzal mi slova z úst. Šíleně se těším na sraz o velkých prázdninách, tak doufejme, že mi do toho nic nevleze :)

Sussanah: Myslím, že se nikdo z nás neznal před KS. My jsme se s Ber už sešly a plánujeme další malé srazy před tím zmiňovaným velkým. A musím uznat, že je to opravdu dobré koření =)

Babe: Jak tady čtu, se srazy začala Berenika ^^.

Bruneta: Tak já se přidám - se srazy přišla Berenika =) Osobně se na sraz nějak necítím, určitě bych se ztratila =D

The: Tak, opakovat, že se srazy přišla Berenika, je už zbytečné, jak vidím. Každopádně, já se znám osobně s Monicou Otmili a pak i s pár Snílky, kteří byli na malém pražském srazu. A ten se opravdu vydařil, těším se, jestli ještě na nějaký půjdu. :)

Ovšem uznávám, že se začínám docela bát toho velkého pražského srazu, bude to náročné na organizaci. Ale oživení to bude dobře a navíc by nás to jakožto blogery mohlo víc stmelit. :)

Berenika: Původně jsem chtěla sraz v Ak, ale jelikož jsem měla jeden den komentáře zablokované a druhý zase ne (přestala jsem počítat kolikrát) raději jsem se obrátila na Suss, o které jsem věděla, že bydlí blízko mě, jestli by se nechtěla sejít. Byla jsem tak nadšená, že mě napadalo více srazů. Nakonec jsem začala organizovat Velký prázdninový a jediné, co teď mohu říct, že dát to dohromady opravdu pevně bude ještě stát hodně práce. Ale stejně jako ostatní se již nemůžu dočkat.

Monica Otmili: Jediný, koho jsem znala osobně před tímto nápadem je The, s níž se pravidelně scházíme a pak jsem poznala pár dalších na menším srazu v Praze. Myslím, že je dobré, abychom poznali svoje členy i na živo, protože spousta lidí bývá při srazech překvapeno. :)

Salliene: Vlastně ani nevím, kdo s nápadem na srazy přišel... Každopádně je to dobrý nápad, členové se seznámí... Je tobré znát členy, jací opravdu jsou.

3. Slyšela jsem, že prý máte bezpečné vzducholodě (viz obrázek). Můžete objasnit pro případné zájemce nebo i zvědavce, cože to jsou za kousky?

Destinaetus: Oh, naše vzducholodě. To víte, jsme snílkové, takže naše domovy jsou kdesi mezi hvězdami různých souhvězdí známých i dosud neobjevených, takže potřebujeme nějaký ten dopravní prostředek, který je zároveň šetrný k mezigalaktickému životnímu prostředí. A navíc, pokud se nám podaří najít nějaké další snílky v našem pozemském přístavu Aditum a projdou našimi zkouškami snílkovství, tak je rádi přijmem jako nové členy posádky :)

LadyDariel: Sídlím až na plutu! :D Jinak u nás je hlavní, aby náš pasažér na oné vzducholodi byl snílek. Aby jeho blog byl kvalitní, a něčím zajímavý a hlavně snílkovský :)

Sussanah: Ach ano, vzducholodě. Moc pěkný nápad a myslím, že Desův =) Možná je to trochu vysoký cíl, ale třeba se nám někdy podaří spojit všechny snílky ze všech zákoutí internetu. I když je to mnohdy odsuzované - přijímat i blogy mimo blog.cz, nemyslím si, že by to měl být problém.

Babe: Babe se vzducholodí bojí. Všichni mě přesvědčují, že jsou bezpečné, ale já je na snění nepotřebuji ^^.

Bruneta: Nějak jsem nepostřehla moment, kdy jsme vzducholodě stavěly. Ale jelikož jsme Snílkové, jsou pro nás vzducholodě nejlepším dopravním prostředkem =D

The: Naše vzducholodě jsou rozhodně bezpečné! Žádnému snílkovi se na nich nemůže nic stát. Nehody nevedeme. ;)

Berenika: Když nám Des ukázal první vzducholoď, myslím, že jsme nečekali, že se nám tak rychle budou plnit. Každopádně pády jsou méně časté a to mě těší. Jsem ráda, že se to tak krásně rozjelo a jenom doufám, že se nás snílci na Velkém srazu neleknou. Tam ale naše vzducholodě nedoletí XD

Monica Otmili: Naše vzducholodě nejsou žádné Hindenburgy, i když zvládnou velkou kapacitu Snílků. Záleží na správných jízdenkách a šance, že by nějaká havarovala, neexistuje. Černí pasažéři také nemají šanci a pokud někdo ztratí či zničí jízdenku, musíme jej poslat padákem dolů. To, jestli se někdo takový najde, to zjístím já - blázen do létajících prostředků a The.

Salliene: V nich se nejlépe sní. ;) NAŠE vzducholodě jsou určitě bezpečné, proto se nikdo nemusí bát. :))

4. Blé, Ty jsi myšlenku Klubu snílků napsala souhrnně do jedné moc krásné věty: "…podle mého je klíčové slovo snílkovství slovo "věřit…"". Od 28. prosince, kdy vyšel první článek, se ve Vašem klubu sešlo na 248 snílků. To je polovina členů (zatím) největšího z klubů na blog.cz. Máte asi společné velké "snílctví", v co nejvíce věříte?

Destinaetus: Tolik snílků? Tak to sem ani já nevěděl. Nevím co máme společné, já se snažím hledat snílky jejichž snílkovství nezná hranic :)

LadyDariel: nápodobně taky jsem nevěděla kolik už nás je, to číslo mě potěšilo. Jinak v co nejvíce společně věříme? Přece ve SNY! :)

Sussanah: Taktéž čumím jak puk =D Věříme v to, že tenhle projekt není jen vybíjením vzteku, ale že se převrátil v něco víc =)

Babe: Bhááá. Tolik? o.O

Bruneta: Každým týdnem je nás čím dál tím víc, a jsem za to ráda :)

The: Že je nás tolik jsem tedy netušila, ale je to příjemné překvapení. Souhlasím s LadyDariel, sny jsou naší společnou věcí! :)

Berenika: Sny samozřejmě, ale to už opakuji. Za sebe bych řekla, že hlavně to ,,trochu jiné" co neumím vyjádřit jinak. To, že si s ostatními tolik rozumím mě překvapilo a bylo to právě asi tím, že máme společné sny. Svobodu, volnost, libere...

Monica Otmili: Upřímně, celkem se začínám děsit, že je nás tu už tolik moc. Nezbývá nic než doufat, aby nám to naše odhodlání, jež se stalo i naší povinností a zároveň zábavou, vydrží.

Salliene: V co věřím? ...V dobro. A vím, že snílci dobří jsou. :)

5. Jak už jsem se zmínila výše - táhnete za jeden provaz, a přesto máte administraci rozdělenou pěkně po rubrikách a jak už říkal pan Werich v jedné nejmenované pohádce "…ten dělá to a ten zas tohle…". Jak Vám to šlape? A nešlapete si do zelí? Nebo šlapete ruku v ruce společně?

Destinaetus: Podle mě nám to jde skvěle. Jak říkám, když má každý svůj píseček a své bábovičky na něm, tak jde hned všechno líp :) Každý je zodpovědný za svou rubriku a pokud vím, tak se snažíme navzájem vypomáhat. Výhoda hodně správců je v tom, že snadno najdete záskok když je třeba :D A když nenajdem správce, tak máme i snílky, kteří sice nejsou správci, ale pomáhali zakládat klub :)

LadyDariel: Každý z nás má svou rubriku do který se mu nikdo jiný necpe, ale přitom když někdo nemuže či potřebuje pomoci, jiný mu poradí či ho zastoupí, ať už snílek či někdo, kdo byl uzrodu klubu, jak pravil Des :)

Sussanah: No, aby to nevypadalo tak růžově, tak já něco prásknu - už kolikrát se nám stalo, že se nám smazal článek, protože někdo jiný ve stejnou chvíli ukládal! =D Ale už si pomalu zvykáme a přes FB si říkáme, kdo kde je a co se chystá dělat, takže už se nám to moc nestává =)

Babe: Já se mám doře. Mně to vyhovuje, mám práci jednou za týden a všichni mi s ní rádi pomáhají ^^.

Bruneta: No jo, Suss má recht. Už jen pro to, že tohle píšu podruhé =D Blog prostě někdy zblbne. A s pomáháním - už se párkrát stalo, že jsem neměla čas, a tak za mě Sussanah zaskočila. Za to jsem jí hrozně vděčná =)

The: Jak řekla Sus, blog.cz občas zlobí, ale to je tak asi jediné. Já jsem ráda, že mám rubriku spolu s Monikou Otmili, protože Repetitio je docela náročné na čas.
Skutečně obdivuju Kittanyu, že Kladivo v AK tak krásně zvládala! :)

Berenika: Moje články naštěstí zatím zůstali stejné. Mám na starosti nejen rubriku, která se týká literatury a rozhovory se spisovateli, ale i srazy, takže o časové náročnosti je to dost. Na druhou stranu jsem ráda, že vždy, když příjdu na Fb, můžu si popovídat s ostatními z naší ,,správcovské" skupiny. Je to nádherný pocit.

Monica Otmili: Myslím, že do zelí si šlapeme jen tehdy, když někdo potřebuje do administrace a jiný tam je. Ale tak na to se upozorňujeme. Jinak pokud je někdo někde, většinou má za sebe zástup. Když to takhle vydrží, tak to bude dobré.

Salliene: Do zelí si nešlapeme, díky za to facebooku, na kterém se domlouváme. :)

6. Prvním, kdo se Snílky "ve snech létá" je Destinaetus. Jsi na své Snílky též takový tvrďas, jak se někdy rozepíšeš na blogu? Nebo jsi na ně "hodný, milý a mírný"? V jednom z rozhovorů jsem se dověděla, že jsi pohansky založený, stejně jako já. Uvidíme jestli zastáváš podobný názor - Co tě k takovému "náboženskému založení" vedlo?

Destinaetus: Na své nas*ané chvilky na celý svět a vše živé mám svůj netodeník :D Na snílcích není třeba tvrdosti. Ale musím přiznat, že když někdy vidím kousavý názor, který nás staví do pozice oficiálního klubu a vše s tím spjatého, tak mám chuť dotyčného nevybíravým způsobem přesvědčit o opaku :D

Jsem pohansky zaměřený, ale považuju se za takového pohana-laika :D Neznám podrobně všechny svátky a rituály a nesnažím se těmito vědomostmi všechny pozérsky ohromit. V přírodě je vše v rovnováze, takže podle mě je ke každému bohu i jedna bohyně. Proto mi je názor jednoho pravého boha proti srsti. Pohanství je mnohem uvolněnější a nesetkal jsem se nikdy s frázemi typu "V knize stínů je napsáno že..." nebo "Bůh pravil, že..." *jedno dlouhé zívnutí* I když, nevím jestli ta vyšší existence jsou nějací bohové, každopádně v něco vyššího věřím :)

7. S Kate as. LadyDariel se můžete "sejít ve hvězdách". Kate, jak takové setkání ve hvězdách u Snílků vypadá? V rubrice Creatio, kterou máš na starosti, se sešel docela slušný mix děl. Jaký obrázek konkrétně Tebe nejvíc zaujal?

LadyDariel: Jak vypadá setkání ve hvězdách? Tak abych pravdu řekla, podle našich rozhovorů někdy dosti šíleně. Ale rozhodně snivě.

Ano, máš pravdu, je tam slušný mix, ale každý je svým zpusobem krásný, i když je třeba od někoho, koho jen kreslit baví, ale moc to neumím, i když podle těch obrázku co tam jsou, si přijdu spíš já jako ta, co neumím kreslit :D. A který obrázek mě nejvíce zaujal? No rozhodně mě zaujal obrázek dělaný tabletem z filmu TRON, ale také se mi hodně líbí jeden obrázek který teprve vyjde pod názvem Ohnivý tanec :)

8. I jedna Šílená bruneta by se tu našla. Je to krotitelka Snílků v "duelu". Chtěla bych se Tě zeptat, opravdu tu stojíš s pomyslným bičem v aréně a krotíš lvy? Nebo jen sloužíš jako psovod? V čem spočívá Tvoje práce v této rubrice? Jak bys řešila situaci, kdyby se ti lvi v aréně skutečně "poprali". Jeden Tvůj návštěvník prohlásil, že určitě na tvůj blog příjde, když "…me bude bolet bricho nebo mi bude nevolno... " Já jen dodám, že i za příjemnějších okolností je dobré Tvůj blog zkouknout. Kdy určitě přijít na stránku Klub snílků?

Bruneta: Páni, vůbec jsem nečekala otázku na mou maličkost. Nemyslím si, že bych byla krotitelka. Jen se snažím dávat pozor, aby v Auroře nenastaly rozbroje. Moje práce spočívá prakticky ve vymýšlení zadání... povídky, básně apod. Někdy mi opravdu dochází nápady =D Kdyby se mí "lvi" poprali, nevím co bych dělala. Asi bych se je snažila všemožně utěšit. Je to přece přátelský duel... ale někdy, když mi v pátek těsně před osmou hodinou večerní nepřijdou vytvořená díla, mám chuť se poprat já sama =D Do Klubu Snílků bych určitě zavítala, pokud bych chtěla poznat nové úžasné lidi. Pak zde máme úžasné soutěže, nejen v Auroře, a spousta dalších věcí. Sama jsem se díky KS hodně naučila. =)

9. Bereniku většinou najdete šéfovat v rubrice Principia. Bereniko, který žánr Ti nejvíce vyhovuje a o kterém žánru si myslíš, že je zbytečně zaprášený zrnkem historie, tedy který žánr se nejméně v literární tvorbě vyskytuje a proč?

Berenika: Tak tomu říkám těžké. Na obě otázky bych za sebe odpověděla poezie a to proto, že v blogovém světě (který teď beru asi lépe než realitu) sice znám spoustu nadějných básníků i spisovatelů, kteří pro radost napíší krásný verš, ale když už vydají knihu, tak se moc neprodává. Vášeň pro básně je nádherná, a proto je mi líto, že ve skutečnosti ji moc lidí nesdílí. Tady se dostávám k tomu, že má rubrika má ukázat i tuhle vášeň. Ale mám tam i rozhovor o slashi a další. Je těžké vybrat něco, co je nejlepší, protože nejlepší je pro mě celá literatura. Na vše se dá něco napsat, ať je to sebešílenější, či sebevážnější. Důkazem toho jsou ostatní snílci.

10. Monica Otmili a The jsou řídící věží rubriky Repetitio (čti repeticio). Děvčata, na co se zaměřujete při listování blogem Snílka? Co je největší hřích mít co napsat, ale nenapsat nebo nemít co psát a napsat? Je něco, co byste si nikdy nechtěly přečíst? The také vede rubriku Photo. The, jaké fotografie se ti líbí víc - ty přirozeně krásné i se svými chybami, nebo ty upravované?

The: Já osobně vždycky nejdřív prolistuju celý archiv, jestli nenajdu něco, co se mi nelíbí. Například tuny zkopírovaných obrázků nebo odněkud zkopírované texty a tak dále. A pak teprve hledím na kvalitu povídek, kreseb i jiné tvorby, která se na blogu nachází. :)

Větší hřích? Rozhodně nemít co psát a napsat. Protože přesně z tohoto stavu vznikají články typu "Awujík, mám se skvěle, co vy, ale už mě nic nenapadá, tak papík, mucQ" (Ano, přeháním, vím o tom :))

Monica Otmili: Největší hřích? Za jeden můžu já - to znamená, že se do kontrolovaného blogu začtu a to zbržďuje práci. Další jsou už ze strany autora. Myslím, že jednořádkové články nemají na blogu co dělat a pokud je z blogu jakási skládka kopií, tak je třeba udělat odvoz a recyklovat.

11. Ignorantia a Praepositio jsou rubriky pod taktovkou Salliene. Salliene je mírná adminka, pomáhá nasměrovat zvědavce správným směrem. Salliene, z jakého důvodu sis vybrala tyto rubriky? Baví tě zodpovídat a pokládat otázky? Na co se nejraději ptáš?

Salliene: Mírná jsem, máš pravdu. Já jen pomáhám.. ;) Proč zrovna rozhovory? ...když jsem byla mladší, ptala jsem se všech přátel i rodiny na jakékoli otázky a jejich odpovědi jsem si zapisovala. :D Tak to začalo. Nejraději se ptám na volný čas snílků, jestli hrají na nějaký hudební nástroj, takže celkově o nich, a samozřejmě na blog, jestli byli autorští od začátku a když píší povídky, ptám se na ně, když fotí, ptám se kde berou inspiraci,... Zjišťuji víc o svých oblíbených blogerech, to je fajn. Navíc se i zviditelní. :) Zodpovídat a pokládat otázky mě baví, ale raději se vyptávám, než odpovídám.

A rubriku Ignorantia jsem si vybrala proto, že ráda pomáhám a radím, tak abych snílkům pomohla alespoň malinko. Ale snílci jsou chytří, ví skoro všechno... ;)

12. Babe, Ty jsi hlavním iniciátorem Téma týdne. Kam chodí Babe na náměty? Na jaké náměty blogeři nejraději přispívají? Na Tvém blogu jsme se dočetla, že bys potřebovalo „dž“ jako relevantní hlásku v češtině. A ty neznáš G s háčkem? Také o Tobě vím, že si vedeš deníček Irštiny. Máš nějakou zajímavost z irského jazyka? Mnoho lidí jej stále považuje za angličtinu.

Babe na ně chodí na icq. V sobotu pravidelně obtěžuje všechny, kdo jsou onlajn a ptá se jich, jaké téma má vybrat ^^. Samozřejmě, teď né, teď mám volno.

Na ty, které vymyslí Lenny :).

Myslíš Ĝ jako mají v esperantu? Znám :). Ale nechce se mi používat. Já bych si to přálo nějak, jak to mají v albánštině, x se vyslovuje jako dz a xh jako dž. Takže vymyslet nějaký znak na dz, dát k němu háček a budu spokojené :).

Ano ano, vedu. Ale to je pouze moje osobní úchylka na jazyky. Inu, irština? Zajímavost? Nejzajímavější je, že v Irštině musí být souhláska z obou stran vedle měkké (e,i) nebo tvrdé (a,o,u) samohlásky. Proto se nějaká slova zdají moc těžká, ale nakonec z nich vyjde tříhláskové slůvko :D. Jo a, má to vliv na to, jak se ta souhláska bude vyslovovat. To je móc složité, protože se musí rozeznat bó a beo. Kráva a žlutý. Bó se má číst jako [bwó] a beo jako [bjo]. Ale zase to nesmí být bwó a bjó :D. Mají to být dvě rozdílná Bé. Tak to je asi nějaká zajímavost :D.

A ano, irština, je spolu se skotskou gaelštinou, manštinou, welštinou, kornštinou a bretonštinou dosud přežívající keltský jazyk, narozdíl od angličtiny, která je západogermánská :D. Takže kdo mi řekne, že je to to samý, ať se těší na.. *přemýšlí co má doma* ..na mou sekeru ^^.

13. Sussanah de Silva je opravdu bloger s velkým B. Na Snílcích se pustila do rubriky o šikovných ručičkách a jasných hlavách. Jaký návod se Ti nejvíce líbil? Pustila jsem se s Tebou do Literární soutěže, musím říct, že jako soudci to máme mnohdy těžké. Máš svého nejmenovaného favorita? Četla jsem všechny Tvé povídky na blogu, nostalgicky jsem se pozastavila na "Až se ti jednou bude zdát...", ale nejvíc se mi líbil "Povídkář". Jaká z povídek ti dala nejvíce zabrat? A na kterou jsi nejvíce pyšná?

Sussanah: Cítím se poctěná =) Ještě bych doplnila, že jsem si vzala na starost i rubriku Photo, do které také chodí velmi pěkné fotky =)

S návody v Inventoru je to těžké, zatím jich moc není, ale jsem ráda, že nám Dragita vyrobila návod na obšívanou kuličku, tu jsem vždycky chtěla zkusit, ale nikdy jsem se nedonutila studivat ty schématické návody v časopisech =)

To mi povídej! Jak být spravedlivá a přitom nebýt úplný drsňák? Ale nakonec to vždycky nějak šlo. Svého favorita mám a řekla bych, že ani není moc tajný, při hodnocení toho konkrétního soutěžícícho se vždycky přistihnu, že jsem velmi nadšená =)

Chvilku mi dalo, než jsem si vzpomněla, kterou svou věcičku jsem takhle pojmenovala, ale nakonec se mi to podařilo =) Dalo by se říct, že to ani nebyl můj nápad. Ten obrázek to vyprávěl sám =) A Povídkář... no... Na ten nápad jsem hodně pyšná, ale nedokázala jsem se s ním pohnout z místa. Trochu se stydím, že jsi mi ho takhle připomněla, ale snad mě to donutí to s ním ještě zkusit! =)

Co mi dává nejvíc zabrat? To je těžká otázka. Když mám slinu, tak jde všechno samo. A když ne. Tak holt ne.

Nejvíc pyšná jsem na svého Ivoryho. A na povídku o něm, která zatím na blogu není, protože soutěží v jedné větší soutěži (držte mi palce =)). Jen co soutěž skončí, vyjde povídka i u mě, můžete se zatím aspoň těšit =)

Celkově vzato mám ráda všechny své povídky, myslím, že by to snad ani jinak nešlo.

Tak to budu držet všechny pěsti! Tfuj, tfuj, tfuj.

Škoda, že se mi do rozhovoru nevešlo více otázek. Přesto přeji Snílkům pevný provaz, za který mohou společně táhnout a nebe bez klacků. Děkuji za rozhovor.

Babe: Ále, vešly by se, jen by už nebyly o libere ^^.

Na závěr bych Vás chtěla všechny Snílky (nejen správce) pozvat na Letní Tlupozcuk. Jste všichni zváni.

Prohlášení autora Návodu

2011-03-04T19:57:00.003+01:00

PROHLÁŠENÍ AUTORA

V životě narazíte na spoustu lidí, kteří Vám budou říkat, co byste měli dělat.

Nerad bych byl jedním z nich.

Berte prosím tuto knihu jako soubor věcí, které byste dělat mohli.

A dělejte je pouze v případě, že Vám to dává smysl.

Návody v této knize nejsou svaté. Prosím, vyzkoušejte si všechno na vlastní kůži. Jinak prostě nepoznáte, zda to může fungovat i pro Vás, i kdyby Vám šest miliard lidí tvrdilo, že ano.

A před tím, než to uděláte, nepovažujte tyto informace za magické. Podivuji se aktivitám lidí, kteří si přečtou pár knih, nikdy se jejich textem neřídí nebo jim to zkrátka nefunguje, ale protože knihu napsal někdo slavný nebo dostatečně „myšlenkově neotřelý“ a dá se na tom vydělat, jsou schopni tyto myšlenky prohlašovat za píseň nebeskou a dokonce o těchto věcech i přednášet. No prosím Vás, k čemu to je?

Kdybych byl slavný a napsal, že pokud sníte půl kila hnoje, dosáhnete blahobytu, udělali byste to? Asi ne, že? Mysleli byste si o tom svoje, možná byste hnůj ochutnali a zjistili, že jste místo blahobytu dosáhli leda hospitalizace. Bohužel se najde spousta lidí, kteří sami hnůj nikdy nejedli, ale budou s neuvěřitelně sebevědomou aurou prohlašovat, že když ho zbaštíte, nebude Vám ve světě rovno. A, kupodivu, takoví lidé Vám budou hnůj také velice ochotně prodávat. Zdá se Vám to v pořádku? Mně tedy ne. Nestávejte se prosím jedním z nich.

Děkuji.

Vytvořme si nový svátek!

2011-03-04T16:10:00.006+01:00

Ano, čtete správně. Doupě Autorské tlupy je to správné místo, kde se vyřádit. Jestli máte po krk zkomercializovaných svátků, které někde postrácely svůj původní význam a svoji tradici a zda-li máte chuť s tím něco udělat, račte, vstupte a neohlížejte se.

Máme pro Vás jedinečnou příležitost. Založme si svými společnými silami svůj vlastní svátek, vetkejme mu vlastní tradice, ustřihněme ho od všech financí a zkažeností světa. Šťastní lidé se radují z maličkostí. Udělejme si takovou drobnou maličkost i my. Vždyť život je plný nástrah, nářků, pláče a smutných dní. Proč si nevyhradit jeden příjemný den?

Do komentářů pod článek vkládejte své návrhy pro náš neoficiálně oficiální svátek.

Jak by se měl jmenovat?
Jakou by měl mít podle vás tradici?
Co by se slavilo?
Který den by se slavil?
Proč?

Ze všech návrhů sestavíme anketu. Anketa bude v Doupěti "viset" nejméně 14 dní. Vy sami si vyberete, jaký svátek budeme interaktivně, ale i ve skutenčosti slavit. Nezapomínejte, že čím lépe si svůj svátek představíte, tím lépe se bude slavit.

Co Vy na to, Tlupaři?

Hlasujte pro návrhy v komentářích nebo přidejte svůj vlastní svátek:

1. Babe - Svátek návštěv hřbitovů (2.-4. 4.) - hlasy:

2. Kittanya - Svátek úsměvů (26. 6.) - hlasy: /

3. Ethnea - Svátek ztráty lidství (--) - hlasy:

4. Michail - Svátek autorství a inspirace (od 27. 10. celý týden) - hlasy:

5. Marless - Svátek Šílených blogerů (4. 4.) - hlasy: /
6. Majda - Den osvobození od Facebooku (každý první den v měsíci) - hlasy: //

Dream

2011-03-03T17:42:00.001+01:00

„Dream as if you’ll live forever, live as if you’ll die today.“

James Dean

Dear visitors!
Let me introduce myself. I am Ethnea and you will probably meet me in the “Go To English” section time to time.

Let’s move to our today’s topic.
It’s all about life and dreams. We just live our everyday life, study, work, earn money and do some hobbies in our leisure time. We might like it or not, but that’s it. But we can also have a dream or even more than one. Having a nice house with lovely garden, getting a well paid job that we really enjoy, meeting a prince charming…Or maybe a little bit more realistic ones? Having a beautiful baby, being healthy, saving for holidays, meeting our favourite band… Doesn’t matter which one, but we all have a dream. We might either keep on dreaming or try hard and realize our dreams. It’s our choice! Because everything is possible if we really believe we can do it. The title says it all: Dream as if you’ll live forever, live as if you’ll die today. So what do you choose? Dream your life? Or live your dream?

And what are your dreams?

Article by Ethnea.

Poznej park

2011-03-01T14:49:00.007+01:00

Jaro ještě stále není ve své plné síle, ale v Doupěti už se nám po něm stýská. Dnes zveme na procházku, pro Vás zatím neznámým, parkem. Rozloha celého parku je dvacet a půl hektaru, je dost rozsáhlý na filozofickou rozmluvu, natož na drobné jarní rozjímání.

Novodobá proměna parku je úchvatná a s původním lesem nemá už mnoho společného. Přerované se scházeli přímo uprostřed lesa, z lesa se různými klikatými cestami stala zahrada. A protože Češi rádi jídlo a pivo, zmíním se i o první restauraci. Tu vlastnil sládek, jehož křestní jméno už minulý víkend v Doupěti zaznělo. Úplně první kosmetické úpravy proběhly už v 19. století pod taktovkou známého zahradního architekta, který v té době zastával post ředitele pražských parků. Zkrášloval také parky zámecké a soukromé, například lesní park v Kokoříně nebo zahradu Baťovy vily.
Tento anglický park s prvky francouzského parku, kterým se právě teď procházíme, je ve svém městě nejstarší a také nejrozlehlejší. Vždyť v roce 2004 slavil svých 100 let. Patří k tzv. přírodně krajinářským parkům v ČR. Kdysi v něm pávi zdravili pěší svými okatými ocasními pery a pronikavým křikem, dnes je však v parku už neuvidíte. Psi návštěvníků je zahnali. Kdo ví, možná před nimi našli azyl v nedaleké ornitologické stanici...

Dnešní cestovatelská hádanka by měla být jednoduchá. Avšak uvidíme, zda budeme stačit na hádanky složitější.

1. Nouzová nápověda: neznámý park se nachází ve městě, které leží ve střední části Moravy.
2. Nouzová nápověda: neznámý park má jméno jako jedno z českých mužských jmen na M.

Jedná se o park Michalov v Přerově.

mu-prerov.cz

F. J. Thomayer - Wikipedie

rosmus.cz

What did you do at weekend?

2011-02-28T21:05:00.007+01:00

When you go through the streets in Brno, you can hear the strolling musicians.

They play very nice. I often meet a guy who plays the harmonica, but many of them playing the violin. We picked up Tadeáš (Thaddeus in english, haha) at the railway station and we immediately headed to the pub (called Šutr, it´s something like a big stone). It is a tavern where the fencers and players LARP have meeting. Here we ordered a beer "Korma". It is a black beer which is diluted with mead. When we went out, we were very merry. We stopped at the violinist, and listened. Tadeáš give couple of coins to violinist and he request him to playing fast waltz. After a while he asked me to dance. We were in a good mood and I´m always for every evil. So we danced until we started to totter. Pople around us were stopping and watching us. Ridira with Vipero clapped to the beat. At home Tadeáš played the guitar, we sang and danced (and drank), we played some funny games ...

And what was yours weekend?

PS: I´m sorry for my mistakes, I´m really bad englishwoman...

Myšlenky chrousta

2011-02-25T20:58:00.008+01:00

I napadlo jednou princeznu Hospodyňku, při cídění měděných pánví do lesku slunce, při naducávání královských polštářů, vprostřed toho, když za modrý knoflík přišívala červený, a bledule na to koukaly jako z jara...zkrátka napadlo jí tisíc různých věcí a všechny je hned zase zapomněla.

Že je to škoda? Jestli nechcete všechny své malé myšlenky vysypat z kapes kabátů, schovejte je tady u nás, pošvitořte si s ostatními. Otevírá se první Pupíkováhání, diskuze o nesmtrelnosti chrousta!

Odteď bude viset vpravo v horním menu, kam také prosím pište své komentáře.

Leҫon 2

2011-02-22T21:24:00.002+01:00

Cou cou,

Cette leҫon on va rancontre avec oeuvre de Charles Baudelaire, le poète, qui présente les poètes maudits. Vous connaissez le poème La Charogne, qui est de corps mort, n´est pas? Tout le monde la connait, mais je voudrais vous montrer une partie du poème, qui s´appelle l‘Albatros.

L‘ Albatros

„Le Poète est semblable au prince des nuées

Qui hante la tempête et se rit de l'archer;

Exilé sur le sol au milieu des huées,

Ses ailes de géant l'empêchent de marcher.“*

Les question à vous
1. Est-ce que vous avez connu cet auteur avant?
2. Vous avez lu quelque livre de lui (Les fleurs de mal, Les paradis artificiels)? Il est sympatique pour vous?
3. Essayez de traduire cette fraction. ;)

La petite perle
Savez-vous qu‘ est que signifie le nom La Manche? C´est part de T-shirt, qui cache le main. :)

Překlad

Ahoj,
Tuto hodinu se seznámíme s dílem Charlese Baudelaira, básníka, který představuje Prokleté básníky. Určitě znáte jeho báseň Zdechlina (Mršina), která je o mrtvém tělu, ne? Všichni ji znají, ale dnes bych vám chtěla ukázat část básně, která se jmenuje Albatros.
.
.
.

Otázky na vás
1. Znali jste předtím tohoto autora?
2. Četli jste nějakou knihu od něj (Květy zla, Umělé ráje)? Je vám sympatický?
3. Zkuste si tento kousek přeložit. ;)

Perlička
Víte, co znamená jméno průlivu La Manche? Je to část trička kryjící ruku, tedy rukáv. :)

*Citer de http://www.baudelaire.cz/works.html?aID=100&artID=4 (le 22 février 2011)
L' image de http://chosse.fr/images/albatros.jpg (le 22 février 2011)

Benátská sezóna podruhé

2011-02-18T19:26:00.001+01:00

Minule jste dostali možnost napsat drabble na téma benátského karnevalu, povinná slova byla: TMA, LARVA a JABLKO. Zároveň jste se mohli pokusit zmínit tajnou zajímavost. Své dílo nám poslal Vojta, který psal o benediktinském klášteře Sv. Zachariáše.

1) Drabble:
Svatý Zachariáš otevřel své brány a nechal mezi své gotické stěny vplout karneval plný smíchu, radosti, opojení. Tma starého kláštera se rozpustila v barvách. Benediktinky, které do té doby klečely před křížem, si nasadily barevné masky a svá těla ozdobily ptačími pery a perlami. Tančily pak s mladými cizinci při měsíčním svitu a všichni se radovali opojeni vínem a vášní. Topili se v karnevalové hudbě do té doby, dokud nezjistili, že každé jablko v sobě skrývá červa. Kvůli té larvě se musely benediktinky rozloučit s karnevalovými hosty a opět usedly před kříž. Modlily se, aby je jejich hosté znovu navštívili.

2) A jakou tajnou pamětihodnost jsme tedy měly na mysli my? Skryla se nejen mezi kanály, ale také v čase, neboť byla pouze dočasná. Šlo o takzvaná Křídla benátek, velkou skulpturu z foukaného Muránského skla v barvách žluté a růžové. Ta mezi lety 2003 - 2006 zdobila šípovitý výběžek Punta della Dogana oddělující Canal Grande a Canale della Giudecca. Její kostrukce dlouhá přes 15 m a 7 m vysoká nesla přes 8 000 kg skla. Záměrně neuvádíme její fotku, tu nám můžete poslat, pokud jste křídla na vlastní oči viděli, nebo je zvárněte výtvarně či literárně tak, jak si je sami představujete. Máte tak jedinečnou šanci vybrat, na které místo nás Křídla odnesou v příštím kole Cestovatelské hry!

3) Pro ty, co se bojí létat, je tu poťouchlá hádanka. Víte, co společného má zadání drabble a benátský karneval? Nechal se Vojta nachytat? To se dozvíte zase příště, kdy se konečně vydáme do víru masek mezi kanály...

Hádejte, tvořte, pište, vaše díla uvítáme na autorskyklub(zavináč)seznam.cz

Admini Doupěte se představují

2011-02-17T17:11:00.002+01:00

A je to tu! Doupě se nám kupí samými bezvadnými blogery. Teď je řada na Tlupě, co může blogerům v Doupěti nabídnout.

Hlavní kápo je tu Kriza.
Ta umí spoustu věcí, hlavně má však na starosti pelechy pro nové Tlupaře. Nejen že je zařadí do seznamu, aby se nám nikdo neztratil při požárním poplachu, ale také zařizuje to, že se jim zobrazují nové články v "Právě vyšlo". Také je hlavním správcem staletého deníku Tety Irmy. Ta baba ví vždycky co a jak a ví to vždycky nejlíp. Kriza zatím vede rubriku pro všechny zlaté ruce a kozlíky šikuly To zvládnu. Zodpovídá za to, že i váš článek s tématem "Jak na to?" bude zveřejněn v Doupěti. Pokud hýříte nápady a jste hlava pomazaná, neváhejte a rubriku jí přeberte.

Levá ruka je Kittanya.
Ano, je to ta stará známá Kittanya tak, jak ji znáte a neznáte. Zdravého pokecu blogerů se nechtěla vzdát, a proto i tady funguje rubrika Tlupozcuk. A protože jsme multikulturní společnost a ve svém repertoáru uchováváme i poklady zahraničního rázu, zavedli jsme trénink angličtiny Go to english, abychom se mezi sebou mohli domluvit a abychom byli přece světoví ;-). Abychom nezapomněli, jaké poklady se zastavily v Doupěti, zřídili jsme Historii Tlupy. Zde najdete chronologické záznamy dění v Doupěti a nejvýznamnější Tlupaře.

Okřídlená lištička
To je také velice přínosná postavička v Doupěti. Představte si, že i lišky umí výborně francouzsky! Aby nebyli francouzsky mluvící blogeři před anglicky mluvícími blogery zahanbeni, zřídila pro ně v Doupěti koutek En franҫais, s’il vous plaît.

Altaïr
To je tajemná postava našeho Doupěte. Pod jeho rukama vznikají stripy, na které vřele doporučuji se mrknout. Najde te je v Zatuchlém komixovém brlohu (zatím neaktivní). Pokud hledáte inteligentní, vkusně napsané články o veškerém dění světa, rubrika Návod k použití světa je ta pravá pro vaše oči.

Rubrika Berem roha!
Jak už název napovídá, jedná se o rubriku cestovatelskou. Zde se potkají všechny články, které mají co společné s krásnými místy nejen v České republice, ale i za jejími hranicemi. Zde si přečtete, jaké to bylo v zahraničí, jak se měli blogeři z Tlupy na výpravě za kulturou, reportáže z výletů, z kulturních akcí či jiných podniků za krásou a zábavou. Jste-li soutěživý a tvořivý typ se srdcem dobrodruha, sledujte tuto rubriku. Mezi bežnými články se budou objevovat i cestovatelské hádanky a soutěže pro povzbuzení mozkových závitů. Nikdy nevíte, kdo s kým se kdy potká.
Přizpěvovatelé do této rubriky:
Kittanya
Kriza
Valda

Chcete mít na Doupěti svou vlastní rubriku, kde budete svým vlastním králem (či královnou)? Neváhejte, a ozvěte se na Tlupový mail (Autorskyklub@seznam.cz). Do předmětu napište Moje rubrika a do emailu se nám rozepište, jak byste si svoji rubriku představovali, co do ní chcete přidávat, jak to na ní bude chodit apod. Budete-li obzvláště přesvědčiví, svoji rubriku na Doupěti dostanete i s přístupem k administraci.

Pokud byste rádi pomohli některému z blogerů s jeho rubrikou, obraťte se buď na příslušného blogera, nebo na společný Tlupový mail (Autorskyklub@seznam.cz).

Chceteli jen jednorázově přispět do jakékoli rubriky nebo máte jiný návrh či nápad, postupujte stejně jako v předchozích bodech.

Manuál ke čtení návodu

2011-02-16T14:25:00.005+01:00

Možná by bylo dobré ze začátku říct, proč jsem se vlastně rozhodl tvořit nějaký "Návod" na použití světa...

Protože jsem chtěl.

Ano, to je jediný důvod. Protože kdyby mě k tomu mělo vést cokoli jiného, nejspíš bych ho nikdy nenapsal. Kolik znáte ve svém okolí lidí, kteří čtou návody k použití? Já tedy ani jednoho. V nejlepším případě těch pár stránek tak nějak "prolétnou", vyberou si z toho to nejdůležitější (tedy kde se to zapíná a koho mají seřvat, když to nebude fungovat), a tím to skončí. Spousta funkcí a pravidel jim zůstane navždy skryta, a podle toho pak taky jejich práce s danou věcí vypadá. A když se podíváte, jak vypadá dnešní svět, neubráníte se pocitu, že to s ním bude v tomto směru dost podobné.

Nechám tím pádem na Vás, jak s tímhle manuálem naložíte, ale uvědomte si, že se světem musíte tak nějak pracovat každý den. Nebudu tu na Vás valit kecy, které najdete v různých knihách o "osobním rozvoji", ale informace, které jsem nashromáždil za těch pár dlouhých let, co se snažím přístroji jménem Svět tak nějak porozumět, a které se snaží jít hluboko do spleti jeho ozubených kol, místo aby Vám prozrazovaly, jak si máte správně nalepit na obličej nějakou masku. I kdybych ten návod měl psát jen sám pro sebe, budu se snažit odvést co nejlepší práci.

Pokud ho budete chtít číst, jste srdečně zváni...

Altaïr

Bez cenzury

2011-02-16T01:08:00.013+01:00

+ Edit od Kitt a krizy

Začalo to jako malý nápad v několika hlavách, pokračovalo to jako dobrovolnická práce pro několik set nadšenců i mrmlajících. A pak přišel byznys, malé žabomyší války, velké nadávky, všudypřítomné lži a končí to cenzurou na nejmenovaném serveru...
Myslely jsme, že se to obejde bez praní prádla, všichni se chytí za nos a situace se vyřeší ve prospěch všech zúčastněných. Jenže ticho po pěšině, o výsledcích naší dlouhé práce se rozhoduje bez nás - a vás. Zdá se, že zase padají hlavy. Jen ne ty správné, myslím.
Je načase uvědomit si, kdo tahá za které drátky. A proto otevírám diskuzi, kde se nás můžete zeptat na jakoukoli otázku ohledně naší činnosti na klub.blog.cz a o našem odchodu odsud. Vše se pokusíme zodpovědět v informačním článku.

_____________________________________________________________________________

Kittanya

Já bych odpověděla na tu první část: "Proč jste tedy odešli z blogu i z Autorského klubu..."

Tu druhou část zodpoví Kriza.

Začnu od začátku, tak jak to bylo, je a bude. Autorský klub má jednu obrovskou chybu: odešel Krutomluv. Krutomluv byl autorita. Ten, když něco řekl, tak to platilo a ostatní se mohli postavit na hlavu a skákat po ní, stejně jim nic nepomohlo.
Takže jím zvolené blogerky měly sice kupu povinností a práce na klubu, ale ŽÁDNOU přirozenou autoritu. NIKDY jí NEMĚLY a NIKDY ji mít NEBUDOU.
Samozřejmě, že odchod Kruťase se hodil do krámu vyčůraným blogerkám (troufám si konkrétně napsat ženský rod), které věděly, že se do AK moc nehodí, ale stejně tam lezly. Ten, kdo měl na starosti přijímání, je pochopitelně vyhodil. Samozřejmě, že se urazily, a tak napsaly na svůj (úžasný) blog článek o tom, jak je AK nespravedlivý, jak ho vedou zakomplexované puberťačky a jak to stojí za hovno.

Pak si začaly vyskakovat i ostatní blogerky, proč to a proč ne toto. Perfektně to vystihla Cirrat: "Jak moc musím strčit čuráka do kaše, aby v té kaši ještě nebyl?" - tak nějak se jmenoval ten článek. Začalo se spekulovat o tom, proč někteří přijímaní jsou a někteří ne. Za Krutomluva by prostě toto neexistovalo. Prostě by je Kruťas nevzal a nikdo by ani nemuk. Jenže holky nebyly Kruťas, a taky si to pěkně vyžraly.

Když už se původní myšlenka klubu občůrávala tak moc, že už ani přijímající nevěděl, koho má přijímat a když už bylo v klubu tolik blogů a tolik z nich se tam nehodilo, přišla jsem s Kladivem.
Tento krok byl dlouhodobě plánovaný a byl předem domluvený. Protože to byl totiž problém, který Krutomluv nemusel a ani neřešil.

A tak se tam hlásily a bouřily blogerky, které by nevzal ani Krutomluv, a protože je Krutomluv nebral, páč už tam nebyl, tak se cítily dotčené.

A kde není přirozená autorita, tam musí přijít zákon - tedy pravidla. A protože už v AK bylo tolik blogů, které sice splnily Krutomluvovy podmínky, ale už nebyly originální, zajímavé nebo aspoň dobré ke čtení, musely se pravidla zpřísnit.
No a protože ty pravidla nedefinoval Krutomluv, všichni si z nich dělali srandu a chudák přijímající.

A to byl spouštěč. Samozřejmě jsem měla v plánu být ta zlá a hnusná, ano, v rámci slušnosti. Já na to nervy mám a je mi upřímně u zadnice, jestliže má kvůli mně Ryza blbý den nebo "sprostopsavou". Jenže bohužel jsem zaklepala na dušičku některým sebevědomým blogerkám, a ač jsem mnohem starší nebo ve stejném věku, ty se začaly ozývat svými pomluvami a házely špínu na celý klub. Samořejmě, že když použiješ expresivní slova a vulgarismy, tak každý s tebou "naprosto souhlasí" a každý se pod to "může podepsat".
A tak si jedna uražená a naštvaná blogerka napsala na blog něco v tom smyslu, že "AK stojí za hovno, nikdy jsem tam nechtěla a nikdy tam nepůjdu".
To okoukala jiná blogerka, na svůj bložínek taktéž napsala, že AK je opičárna a přidala k tomu, že "tam diskriminujou grafiky", protože si přečetla, že "kvůli ... grafice nemůžeš jít k nám do klubu", ale už si nepřečetla, že "kvůli ZKOPÍROVANÉ grafice, nemůžeš k nám do klubu."

To viděla třetí blogerka, přidala si k tomu ještě, že v klubu jsou jelita a že jsou ta jelita moc arogantní a namyšlená, protože ji Kovářka slušně poslala do prdele kvůli tomu, že zbytečně kazila pohodu komunity na AK místo toho, aby si to vyříkaly po ICQ nebo přes email.

No a jak už to tak bylo nahlodáno, tak v tom pokračovalo blogerek, co by se vešlo do počtu prstů jedné ruky. Ty začaly dělat virvál, kazily jinak pohodovou atmosféru klubu a šlo to do kytek. Některé bych mohla jmenovat. A také můžu říct, že ANI JEDNA NENAPSALA ŽÁDNÝ mail správcovskému komandu a jen dál si na svém blogu rozhlašovala "jak to stojí za hovno a jak my jsme na hovno a jak jsme nafoukaná jelita". Samořejmě, že si to u nich přečetli i ti, kteří doposud nevěděli o něčem takovém jako je AK, ale když to četli u AJI, tak to musí být pravda.

Dalším kamenem úrazu je to, že blogeři NEUMÍ ČÍST. Vlastně to je bod č. jedna. Tak vznikly pomluvy, kterých se chytili všichni, kteří byli z klubu vyloučeni nebo se tam prostě nevlezli.

Tím bych chtěla vysvětlit, kde se vzalo to, že se z AK vyhazuje kvůli jednomu zkopírovanému avatarovi a nebo kvůli jednomu obrázku bez zdroje a nebo kvůli jedné tečce v článku.

Dovlote mi, abych vám představila, jak fungovalo Kladivo na AK blogery za dob Kittanyi:

Kittanya se dívala do archivu (když přijímáme autorský blog, tak celý, ne část), ale vytýkala jsem blogerům jen vyloženě okopírované články a tunu obrázků bez textu a ještě zkopírovaných. U těch novějších článků jsem byla tvrdší. KAŽDÉMU blogerovi, který měl být v Očistci, jsem NEJDŘÍVE NAPSALA, že se na něj něco takového chystá. Emailem, zprávou autorovi, FB, ICQ, Skype, kniha návštěv, komentář na blog. Jakýmkoli způsobem jsem se mu snažila dát najevo, že se s ním něco bude v AK dít a co se mi nelíbí. Problém byl v tom, že někteří neměli na blogu žádné informace o emailu ba ani zprávu autorovi. Samozřejmě, není to povinné. A samozřejmě, že někteří také nic nečetli a ano, samozřejmě, že někteří se ani neobtěžovali odepsat. Jak mám s takovými lidmi pracovat?

Největší ohlas byl, když jsem vyhodila slečnu Lenku. Přiznávám se, že tu jsem nevyhodila pro to, že by porušovala pravidla. Tu jsem vyhodila proto, že jsem se jí chtěla zeptat, jestli by nemohla v rámci vámi stanoveného pravidla o koprování ilustrací, poupravit pár obrázků, ona hrla mrtvého brouka a pak si krásně veřejně postežovala na AK. Takže další špína. Taktéž o tom věděla. Jenže schválně si počkala na ty dva měsíce, bez jediného slova, co se bude dít a evidentně nerozdýchala to, že jsem ji za její neetické chování vyhodila. Nerada, ale vyhodila. A samozřejmě, že to hnulo žlučí deseti blogerům, kteří se zase přidali na stranu těch, kteří chtějí za každou cenu narušit už tak narušenou morálku v klubu místo toho, aby sami něco udělali. Z diskuze jsme mazaly komentáře s reklamami, vulgární komentáře a zdvojené komentáře. Diskuze jsme zastavily jen tehdy, kdy už se nediskutovalo k tématu, jen se vedly tzv. "žabomyší války".

KAŽDÝ bloger měl KDYKOLI šanci odepsat na můj mail nebo anonymně odpovědět do Zprávy autorovi na mém blogu, že s něčím nesouhlasí a prodiskutovat to . Tak to udělalo mnoho blogerů - jmenuji třeba Ratušku, permakultura.blog, thaumaturgic.blog, JayDee a spousta dalších.

I když nenapravili vše, co jim bylo vytknuto v Očistci, zůstali v klubu. Protože jsme se domluvili na tom, že jsou dnes na jiné úrovni, než začínali a je to vidět, ale přesto starou historii smazat nechtějí. Smazali jen opravdu zkopírované texty, nefunkční videa bez kontextu, články o pozastavení blogu a jiných sračičkách a víc se v tom nešťourali.

Byli i tací, kteří chtěli smazat víc, než jsme jim vytkla. To jsme se také domluvili, že to není třeba. Někteří i přesto si mysleli, že se to na jejich blog nehodí a smazali to. Bylo to jejich rozhodnutí.

Bohužel těch pět blogerek, co si myslelo, že sežralo půl prdele rozumu, si mlelo svou i přesto, že jsem se jim ozvala na mail s tím, že by mohly navrhnout lepší řešení, mohly by mi s tím pomoct apod. Jedna jediná se ozvala - Nihil-novit-sub-sole (nebo tak nějak, vím, že ta přezdívka měla špatný slovovsled).
Bohužel, ta mi s ničím nepomohla, protože jsme se nedohodly. Ostatní si remcaly na vlastním bložínku a přilévaly olej do ohně místo toho, aby jej pomáhali hasit.

Příznám se, že jak já tak Kriza jsme s tím chtěly praštit a vrazit heslo zrovna těm chytračkám. Jenže místo toho jsme rozjely spoustu rubrik (já P52, Zlaté ručičky, Video AK na Youtube, srazy členů...). Kriza se snažila to vykřičet v Tetě Irmě a svým způsobem tak vyzvat členy, aby si sami řídili klub podle toho, co se jim líbí a co chtějí dělat. Neúspěšně.
Zuzulin a Ambar dřely a dřely.
Tak jsme si řekly, že je to vlastně v pohodě a že ten virvál na blogu dělá jen pár lidí.
Bohužel nejsme Krutomluv, aby Ryza, Julie, AJA a další zavřely hubu a sedly na prdel.

A jaký mám důkaz? Články na AK a Tiskaře. Podívejte se, co jen udělalo jeho modré písmenko v Očistci. NIKDE nenapsal, že modří blogeři MUSÍ napsat komentář na blog, jinak jsou vyhozeni. Bohužel banda těch, co si pořádně nepřečetli článek a banda těch, kteří Tiskaře nesnáší, si to vyvodili jinak.
Myslím, že Tiskař si jen chtěl zkontrolovat, kolik lidí má povědomí o tom, že jsou v nějakém klubu. To byl dobrý tah, ale horší provedení.
A na kolika blozích se pak Tiskař ukázal jako hajzl, co vyhazuje modré blogery a přitom žádného ještě nevyhodil?
To je přesně to, o čem mluvím. Puberťáci prostě neumí číst a neuznávají autoritu. Puberťáci nejsou schopni komunikovat a žerou jen to, co se jim naservíruje pod nos. Bohužel. Tímto se omlouvám těm puberťákům, kteří jsou rozumní a inteligentní.

Správcovské komando odešlo proto, že odešla Kriza a já. Kriza odešla proto, že jsem odešla já a já jsem odešla proto, že poslední hřebíček do rakve zatloukl Stanislav a Julie. Standa proto, že s námi nejednal jako s kolegy, jen nás prostě využil k tomu, aby mu ubyla práce. V kritickém bodě nás nepodpořil, naopak přilil také svou troškou do ohně, distancoval se a nakonec to dopadlo tak, že jsem mu poslala velice sprostý email, za který se dnes sice stydím, ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem si na něj pořvala. Ano, pravdou je, že nám pomohl s cenami (trička) do soutěže, vždy mazal a přidával členy do databáze a také zodpovídal na otázky týkající se funkcí blog.cz apod. Ale nejvíc mě dorazilo, že se si třetí strany, které měly evidentně něco společného se Standou, ale nic s námi, začaly vyskakovat, vyřvávat, pobuřovat a házet popel na naše hlavy, aniž bychom my o něčem věděly, nebo se mohly bránit.
Tolik práce za tolik klacků pod nohama (a navíc zadarmo) se nám za takové "spolupráce" nechtělo dělat.
Proto jsme rozjely rubriky, přednastavily články, cvičily budoucí komandos (protože výběrové řízení by dopadlo tak, jak dopadlo u Tiskaře, že...), sprostě jsem nadala Standovi, předaly jsme heslo, Kriza se svým způsobem rozloučila (:-D ) a šly od toho.

Na závěr bych chtěla dodat, že Tiskař už delší dobu fungoval v klubu utajeně jako jedna z Ďáblových ruček. Proto jsem mu vše vysvětlila a přenechala Kladivo. Marcel měl být pouze mluvčím, co se týče Lampárny a zodpovídání oficiálních dotazů a přijímaní nových členů. Díky jeho konzervativnímu vyjadřování. Další členy si měli pánové vybrat tak, aby klub chodil, aby neměli moc práce a aby jim to klapalo.
Také dodatečně dostali konkrétní a detailní instrukce, jak klub řídit a co nedělat (viz perexy, zveřejňování jen jednoho článku denně, konkrétní doby a data vydávání určitých článků - viz P52, Napravení-, nezapojování se do diskuze - pouze odpovídat na dotazy týkající se přijetí, chodu klubu apod., nenechat se vytočit a napsat nějakou hloupost, pokyny jak předávat Standovi nové příchozí a vyřazené, pokyny k novým rubrikám a také jsme jim už jako nečlenové pomáhaly s novým designem, který ovšem Standa zamítnul z nám neznámého důvodu. Ten design měla tvořit zkušená a vynikající grafička Blanch.
Také jsme plánovaly celoroční soutěž tzv. Souboj Titánů, vniveč.
Také jsme plánovaly obrovský sraz v Praze - vniveč.

Pomluva je rychlejší a silnější než stín. Pomluva blogerů a non fairplay hra blog.cz je to, co poslalo AK do kytek.

Proto v Tlupě neexistují žádná pravidla, je omezený počet členů a o tom, kdo bude v Tlupě, rozhodují sami členové prostřednictvím Hlasování mezi dvěma. Proto má tlupa více spoluautorů, aby každý zastal práci, kterou zvládne a která ho baví. Proto Tlupa vyzývá každého, kdo má nějaký nápad a chtěl by nějak oživit prostředí Doupěte Tlupy, aby se tu každému líbilo. Proto jsme Tlupu s Krizou založily, aby se nám dobře blogovalo, abychom se něco naučili, abychom poznali fajné a šikovné lidi, proto, abychom si blogování všichni užili. My nechceme žádné hádky, my nechceme žádné "žabomyší války", my chceme jen dobře blogovat, diskutovat s ostatními a mít pohromadě dobré blogery.

Kriza

Já se taky vyjádřím. Mysím souhlasit s Kitt, že se našlo spousta blogerů, co neumí číst a blbě držkovali a házeli na nás špínu, což se projevilo v sáhodlouhých diskuzích pod články. Mě ale celkem bavilo otloukat jim svoje podložené argumenty o hlavu.

Co mi přišlo mnohem horší byl přístup blog.cz a nejvíce Stanislava Rulce. Stejně jako v dnešním článku na Srdci, kde prakticky ruší AK a zavádí nějaké svoje hnízdo (proč ho asi nezveřejnil na titulce?), nám bylo řečeno, že s klubem máme nakládat, jak chceme. Dělaly jsme, jak nejlépe jsme uznaly za vhodné, např. jsme chtěly upravit stávající nedostatečné menu. Poslal nás do háje... a tak tam dodnes visí nehezká rozplizlost. Navrhovaly jsme celý nový profesionální design, zamítnuto. Na každý nový nápad a projekt se snesly jen hromy a blesky, zkrátka o jakékoliv dění v klubu výsostný nezájem, ostatně jak svědčí standovy články plné lží a polopravd (nezapomenout urazit studenty filosofie - ha ha). Posledním hřebíčkem do rakvičky pak bylo velmi sprosté chování jednoho nedělního večera, pardon ale za dobrovolnou práci, neplacenou a zcela bez pravidel mi o víkendu nebude nikdo nadávat. Když jsem to "panu redaktorovi" sdělila, zachoval se jako malé děcko a více se neozval.

A to má být ta autorita, co vybere ty "nejlepší z nejlepších" a pomůže k rozkvětu? Člověk, který maže vše, co se mu zrovna nehodí do krámu? Kolik z vybraných si asi dokáže zapamatovat, když dokáže tvrdit, že "většina přijatých nekvalitních blogů zůstávala nadále na stejné úrovni bez známky zlepšení" ? My vás vídaly skoro každý den, četly vaše deníčky a viděly obrázky. Ne nedělali jste to skoro celý předchozí rok zbytečně. Ceníme si vašeho úsilí, stejně tak i spolupracovníků, a těm, kteří přijdou do spárů Stanislavovi jako noví správci, přejeme hodně pevné nervy...

Na mě si blogger nepříjde!

2011-02-14T14:07:00.012+01:00

Provedl vám blogger něco, s čím si nevíte rady? Neznáte zatím všechny vychytávky bloggera? Mrkněte se níže a zjistíte, že to není tak zlé, jak jste si možná mysleli.

Odkazy v článku
Příjemně mě překvapilo automatické vkládání odkazů do článku a ještě jednodušší změnění či úplné odstranění už vytvořených odkazů. Pokud napíšete do editoru platný název stránky s koncovkou, zvýrazníte si myší a kliknete na "odkaz" v panelu, odkaz se automaticky vytvoří. Pokud jej chcete změnit nebo zrušit, klikněte na odkaz, vysune se malý panel (obrázek pod textem) přímo pod ním a zde jediným klikem můžete s odkazem provést, co chcete.

Jak se tvoří perex?

Vidíte tento panel? A vidíte to, co je v tom červeném kolečku? Klikněte si kurzorem na místo v editoru, ve kterém by se mělo začít oddělovat perexem. Poté klikněte na tu "roztrhnutou stránku", která je na obrázku v červeném kolečku, a hle, perex je na světě. Zveřejníte-li článek s perexem, bude se vám zobrazovat jen text před ním. Po rozkliknutí daného článku už si můžete přečíst text celý. Doporučuji perex vkládat až po napsání veškerého textu, může se totiž stát, že s ním pak nebudete moct hnout.

Jak se tvoří ikonky v menu, na hlavní stránce?
Ikonky, respektive obrázky odkazující na určitou stránku, v menu jsou v blogger službě jednoduché. Jeden obrázek je někdy výmluvnější, než fůra keců. Najeďte si do editace rozložení vašeho blogu do tzv. Návrhu. Viz obrázek dole.

V červeném rámečku máte vyznačené, kudy se dostanete do nabídky tzv. gadgetů, ve kterých najdete mmj. také i vložení obrázku.

Vyberte si obrázek:

Způsobíte tím tohle:

Pak už jen stačí do pole "Odkaz" vložit adresu stránky, na kterou má odkazovat budoucí ikona, nahrát obrázek (z vlastního PC nebo z internetové stránky - vkládejte adresu obrázku, ne adresu stránky, kde je obrázek vložený) a "uložit".
Gadgety můžete posouvat (kliknout a táhnout) po celé ploše rozvržení blogu jak je libo.

Zatím mně nic dalšího nenapadlo. Blogger má k dispozici takový drobný návod, může být také užitečný.

Stránky (odkazy na rubriky a štítky) v horním liště

Když si zabrousíte do svého editoru a konkrétně do záložky Příspěvek, pod lištou se vám zobrazí tři záložky: Nový záznam, Upravit záznamy a Upravit stránky. Nás bude zajímat ta poslední záložka.

Po kliknutí na modré tlačítko Nová stránka si můžete nastavit nadpis stránky a její odkaz stejně jako byste psali článek. Barevu písma si můžete sladit v sekci Návrh -> Návrhář šablon -> Pokročilé -> Text karet.

Máte další nápady, přání a stížnosti?

So where was a mistake?

2011-02-13T13:40:00.007+01:00

I wrote that Kittanya makes the same bugs in english. Look at them.

1) English like language is written with a small letter e. English like nation is written with a big letter e.
2) "You" and the other pronouns is written with a small letter too.
3) Where was a verb "do" in sentences?
4) The most of used words in the text was a little bad.
5) Location of certain words in sentences were also bad.

Can you correct my little bad (blue) words? (beetwen, hurdles, training, right)

Corrected text of Go on...:

English becomes the most used language between foreigners. Anyone who can´t speak english, he is closing himself before the world. However, Czechs lag behind in knowledge of english (language). Don´t sit quietly in a corner when others are talking in english. Drop hurdles that prevent you from expressing foreign words. Don´t be shy. The sooner you start talking, the sooner you stop feeling ashamed. The more you use english, the more you know it. It isn´t important to speak correctly, important is to understand. Do you understand this text without using google.translate.cz? Can you answer quickly? Training english with us!

1st Can you find all the mistakes in this text? How is it right?

2nd What is worse? To be able to speak english well and not to talk or not to be able to speak in english well and talk with mistakes? And why?

3rd If you had to write an essay in english on the topic what would you dared?

4th Can you translate any article in english from this blog? Translate and send an email to the club. Comparing knowledge of english with a band of.

5th Why Czechs lag behind in english?

6th How would you translate the name of Autorská tlupa?

7th Do you know the synonyms for the word "vzácný"?

Watch the section "Go to English" and learn with us.

Synonyms for the word "vzácný": precious (like a "drahocený"), valuable (like a "cenný"), inestimable (neocenitelný), scarce (nedostatkový), rare (realy "vzácný"), infrequent (ne dost často se vyskytující), uncommon (málo běžný, neobvyklý)

Examples:

precious jewel

valuable message

inestimable helper

scarce commodity

rare bird

infrequent disease

uncommon reaction

Neverending discussion

2011-02-10T21:54:00.001+01:00

Belong you to the people who likes to talk everywhere and always? D you always show your opinion to world? Let´s go to quarrel in the discussion with us! Each week one topic. Write once, write more!

How it will go? We will talk about one topic every week. In english, of course. And discussion under this editorial is open for everyone. The topic for this week is: What is phrase "I´m lovin´ It", in the Mc. Donald TV spot, mean? What is your opinion?

PS: Kittanya still makes the same mistakes in english. Do you know which? What bugs do you found in this text?
On the Sunday you can read the right answers.

Topics:

10^th – 19^th February: What is phrase "I´m lovin´ It", in the Mc. Donald TV spot, mean? What is your opinion?

Leҫon 1°

2011-02-09T20:17:00.004+01:00

Bonjour à tout le monde,
je vous voudrais accueillir à la première leҫon de franҫais. N‘ avez pas peur, je sera sage. :)
Qu‘ est-ce qu´on va faire ajourd‘ hui? J‘ ai pensé pour long temps, mais je n´ai su pas, quel thème on va ferait. Finalement je vous ai préparé quelque question, que je vous posais. Le thème est les qualités humaines.
Car c´est notre leҫon initiale, je pense qu´il faut commencer avec les choses, qui sont faciles. J´ai aussi écrit le liste de le plus mots connu, qui vous aide (je crois!). Il y a un référence: → ICI
Voila, vous êtez prêts? Alors, bon chance. :)

Repondez les question en dessous. Utilisez deux ou plus de phrases pour exprimer vos opinions.

1. Qu‘ est-ce que les gens faissons, quands ils sont jaloux?
2. Nomez trois animaux, dont les gens donnent la caractère humain (les renads sont intéligents etc...).
3. Choissisez une personne et décrivez ses qualités humaines (utilisez quatre au minimum).
4. Choissisez une qualité humain et dites, ce qui la caractérise.
5. Connaissez vous le drame de Molière L‘ Avare? Quel type de qualité humain il présente? Comment s´appelle le héro principal? Qu‘ est-ce qu‘ il fait? Est-ce que le fin heureux?

Vos réponses mettez au commentaire. Merci beaucoup.

La perle (Petit cadeau)
Quand les Tchèque partent en vancences, il ditent: „Nous sommes libres pour 14 jours.“
Mais quand les Franҫais vont en vacances, ils ditent: „Nous sommes libres pour 15 jours.“

Pro ty, co nerozumí mám připravený i český překlad. Ne že bych vás podceňovala, ale jistota je jistota. O:)

Dobrý den všichni,
chtěla bych vás přivítat na první hodině francouzštiny. Nemějte strach, budu hodná.
Co budeme dnes dělat? Dlouho jsem o tom přemýšlela, ale nevěděla jsem, jaké téma bude dělat Nakonec jsem vám připravila nějaké otázky, které vám položím. Téma je Lidské vlastnosti.
Protože je tato hodina naše první, myslím, že je třeba začít s věcmi, které jsou lehké. Také jsem napsala seznam nejpoužívajnějcích slovíček, která vám pomůžou (věřím). Tady je odkaz → ICI
Tak, jste připravení? Tak hodně štěstí. :)

Odpovězte na otázky dole. Užijte dvě a více věty k vyjádření vašeho názoru.

1. Co dělají lidé, kteří jsou žárliví?
2. Jmenujte tři zvířata, jimž lidé dávají lidské vlastnosti. (lišky jsou chytré atd.)
3. Vyberte si jednu osobu a popište její vlasnosti (užijte minimálně čtyři).
4. Vyberte si jednu lidskou vlastnost a řekněte, co ji charakterizuje.
5. Znáte Molièrova Lakomce? Jaký typ lidské vlasnosti představuje? Jak se jmenuje hlavní hrdina? Co dělá? Je konec šťastný?

Vaše odpovědi vkládejte do komentářů. Mockrát děkuji.

Perla (Malý uvítací dárek)
Když Češi odjíždí na dovolenou, říkají: „Máme čtrnáct dní volno“. Ale když odjíždí Francouzi, říkají, že mají volno 15 dní. :)

Nultá lekce francouzštiny

2011-02-07T23:15:00.015+01:00

Bonjour, mes amis, bonjour vám všem!

Vítejte na seznamovací lekci francouzštiny! Pomocí článků, které budou vycházet jednou až dvakrát týdně se spolu pokusíme zdokonalit v jazyce francouzském. Přitom jistě objevíme rozličné zajímavosti. Řekneme si, proč mají Francouzi blonďaté pivo nebo jak jíst šneky.

Mám spoustu plánů (v současné chvíli i energie), které bych vám ráda představila. Doufám, že se zúčastníte a jednou vám to k něčemu bude.

Na začátek vám odpovím na otázky, které by stejně brzo padly. Berte to jako malé FAQ (často kladené otázky).

1. Kdo může pobírat bezplatné a jedinečné lekce francouzštiny?

Úplně každý, kdo viděl francouzštinu aspoň z rychlíku nebo má na to dost silný žaludek. Nemusíte se stydět, nejsem učitelka a slibuju, že vás nebudu mlátit pravítkem, píchat kružítkem nebo po vás házet křídu. Jsem tady proto, abych sobě a hlavně vám pomohla. (Sobě pomáhám tím, že si to cvičím k maturitě.)

2. Jsi kvalifikovaný „učitel“?

Ne, jsem jen nadšený student čtvrtého ročníku gymnázia. Francouzština je moje zábava a chtěla bych, aby byla i vaší. Školy vesměs neposkytují dobré zázemí pro výuku cizích jazyků a mnohé to spíš odradí, než aby své studenty navnadily. Tak to místo nich udělám já! :)

3. Jak si to vlastně představuješ?

Úplně jednoduše. Pro Kitt a Krizu jsem si připravila takový návrh, kterého se hodlám držet. Tabulka popisuje období jednoho měsíce, není však vyloučené, že v období maturit se intervaly zvětší. Také nehodlám dodržovat přesný řád „první týden Obrázky, druhý Čtení atd.“. Každá lekce bude překvapení. :)

Obsah jednotlivých činností:

Diskuze: Jedna až pět otázek týkající se jednoho tématu.

V čem spočívá váš přínos? Vyberete si libovolnou otázku/otázky a do komentářů na ni/ně odpovíte. Já se na ni pokusím reagovat. A tak to půjde pořád dokola, dokud se nezhádáme do jedné kulaté krychličky. :)

Obrázky: Vzhledem k tomu, že na státní maturitě jsou popisy obrázků a mnoho lidí, ač umí mluvit, nikdy neví, co říct, rozhodla jsem se i toto zapojit do našich hodin. Součástí takové hodiny budou jak jinak dva obrázky a malé strategie, co říkat a čemu se naopak vyhnout.

Co to znamená pro vás? Vyberete si libovolný obrázek, který popíšete a ke konci srovnáte s tím druhým. Nebo jenom popíšete, či jenom srovnáte. Já u nebudu stát s bičem. ;)

Písemný projev: V zadání by byly tři náměty týkající se jednoho tématu, u nich požadovaný slohový útvar (třeba dopis kamarádce, kterém ji požádáte, aby vám vrátila knihu), který bych v pár větách definovala, a rozsah (od 50 do 200 slov). Tyto práce by se rovněž vkládaly do komentářů. Kdo by se moc styděl, může poslat mailem. Já se vám budu pokoušet opravovat chyby.

Práce s textem a hrátky: Sem se dá zahrnout úplně všechno. Křížovky, články, po jimiž by byli otázky, malé překlady, gramatické chytáky, vtípky atd. Bude to takové odlehčení, fantazii se meze nekladou!

Občas se mihne nějaká jednoduchá překladatelská soutěž, ve které můžete získat víc než prestiž. ;) Budou probíhat mimo lekce a jejich délka bude vždy delší.

4. Kde budeš brát témata a materiály?

Všude možně. Jsem liška školou povinná, to znamená, že jsem povinná i papíry s různými cvičeními, gramatikou, články a atd. Odebírám také časopis Amitié (který je na počtení nic moc, ale pro tyto účely se bude hodit) a mám asi tři učebnice francouzštiny. Rozhodně se nebojte, že mi dojdou náměty. To ovšem neznamená, že vy se svou troškou do mlýna přispět nemůžete. Na svém mailu uvítám vše, co by s nám mohlo hodit. ;)Témata budu brát podle svého seznamu maturitních tezí, jen trochu podrobněji. :)

5. Věnuješ se francouzštině ještě někde jinde?

Ano, založila jsem pro to blog, který je teď v rozpuku síly a mládí. Jeho hlavním obsahem bude spíš gramatika a takové ty pitomosti určené k samostudiu. Nejspíš budu používat tento odkazový obrázek v případě, že na blogu bude něco, co by vám mohlo pomoct s daným tématem.Také docházím na kurzy, které se věnují přípravě na certifikát DELF.

6. Můžu činnost této rubriky nějak ovlivnit?

Jasně, posílej své náměty, vytvoř si hodinu podle sebe, prostě cokoliv! Jsem pro každou špatnost! :)

7. Pořád tady něco mluvíš o mailu. Kam ti tedy můžeme psát?

Můj hlavní e-mail je Uzovecka@seznam.cz. Málokdy se stane, že bych neodpověděla do několika hodin.

8. A co ti, co se francouzštinu nikdy neučili, přesto by rádi začali?

O tom jsem také přemýšlela, ale v současné době nejsem schopná vymyslet další hodiny šité na míru úplným začátečníkům. Chce to mít aspoň malé základy.

Ufff... Tímto jsem vás zahltila velkým množstvím informací a sebe už úplně vyčerpala. Do komentářů se můžete k mé představě vyjádřit a pěkně ji zkritizovat. :)

Děkuji všem, kteří došli až sem, za pozornost a přeji pěkný den/noc.